Rudovous

Další skvost. Tentokráte nám Kurosawa poskytuje široký rozptyl pohledů do osudů obyčejných lidí Japonska 19. století. Další stavební kámen Kurosawovy tvorby opět dokazuje, že kvalitní film má co nabízet i 40 let po svém vzniku. Opět je zde spoustu kvalitních herckých výkonů a i tentokráte je všechny s přehledem válcuje charismatem přetékající doktor v podání Toshira Mifuneho. Dokonce jsme svědky akční vsuvky, což bych od tohoto dramatu nečekal, tato scéna ovšem nepůsobí nijak nepatřičně. (25.11.2005)

Epizody, poměrně chabě slátané dohromady. Podle mého mínění ani skvělá režie nedokázala vyrovnat polopatičnost scénáře. A jako pohádka o prozření a správných hodnotách.... hm, hm. Nicméně pozoruhodný Mifune exceluje, např. scéna při inkasování peněz za léčbu boháče byla podle mne jedna z jeho vrcholných.... (28.10.2006)

Přepsáno v listopadu 2018. Rudovous je dalším moralizujícím dramatem z dílny Akiry Kurosawy, svému ideálu humanismu neúnavně staví další filmový epos. Sice se opět nevybíravě útočí na strunu soucitu, chudoba se kreslí v potemnělých barvách zmaru i ztráty důstojnosti, upozorňuje na složité postavení žen v tradicionalismu uzavřené patriarchální společnosti, tragédie dostává svůj antický rozměr, naštěstí soubor srdceryvných příběhů není pouze lacině uvědomělým moralizováním politické korektnosti. Tradičně silné jsou obrazy, v kompozicích se odhalují drobná tajemství života. Příjemně působí i decentní nadhled, je to snaha o uvědomění si podstaty lidskosti a harmonické sounáležitosti v celku společenství. Hlavní postavou humanistického apelu je Dr. Noboru Jasumoto (příjemný Júzó Kajama), mladý, nadějný a ctižádostivý lékař na počátku své profesní dráhy. Cesta ke spokojenému životu vede přes očistu vlastní duše. Bodavý pocit ublíženosti se dětinsky vzteká na celý svět. K pochopení se určila léčba šokem, smysluplnost života přijímá novou výzvu po překonání vlastní omezenosti. Lidskost je již téměř na dosah. Lidumilným vzorem je Dr. Kjodžō Niide alias Akahige - Rudovous (sympatický Toširó Mifune), přednosta tokijské nemocnice pro chudé. Na první pohled přísný despota naslouchá svému okolí a podává pomocnou ruku všem potřebným. Pro chudé i své podřízené je modlou i spásou. Důležitou postavou je Sahači (Cutomu Jamazaki), na smrt nemocný kolář s dobrotivým srdcem a tajemstvím vlastní vášně a životní touhy. Ani smrt nemůže zabránit naplnění. Hlavní ženskou postavou je Osugi (příjemná Reiko Dan), skromná a svědomitá ošetřovatelka bohaté pacientky s plachým probuzením vlastní romantické náklonosti. Velmi výraznou postavou je Otojo (pozoruhodná Terumi Niki), dospívající dívka, vyrvaná na poslední chvíli neúprosným spárům osudu nevěstky. Z dalších rolí: Sahačiho nejkrásnější i nejbolestivější vzpomínka Onaka (Mijuki Kuwano), Osugina pacientka s narušenou psychikou po otřesných zážitcích z dětství (zajímavá Kjóko Kagawa), odcházející Noboruův předchůdce Genzo Cugawa (Tacujoši Ehara), osudem soužená vražedkyně Okuni (Akemi Negiši), malý mrštný zlodějíček Čodži (Jošitaka Zuši), upřímně snaživý Dr. Handaju Mori (Jošio Cučija), nesmiřitelná kuplířka Kin (Haruko Sugimura), v osamělosti umírající Okuniin otec Rokusuke (Kamatari Fudžiwara), Noboruova noční můra Čigusa (Jôko Fudžijama), její laskavá sestra Masae (Jôko Naitô), či dobromyslné nemocniční kuchařky (Reiko Nanao, Imari Cudži, Akiko Nomura a Sue Mitobe). Rudovous je filmovým morálním rozhořčením. Naštěstí si udržuje styl jedinečných obrazových staveb a míra vkusu účelového podbízení nepřekračuje únosnou mez snesitelnosti. Díky za obrazovou výpověď! (03.07.2009)

Týden sraček part 5. Když jsem si u Harakiri myslel, že už jsem si sáhl na dno, tak jsem ještě netušil, že budu koukat na Rudovouse, což byla panečku taky záležitost. Kurosawa se pro mě pomalu ale jistě stává nejhorším režisérem ever, protože jeho filmy spolehlivě fungují jako eutanazie, projímadlo a anestetikum zároveň. Humus! 10% (01.08.2017)

Coby obdivovatel hereckého umění Toshira Mifuneho a nadšený příznivec tvorby Akira Kurosawy jsem si "Rudovousem" doplnil mezeru ve znalosti jejich filmografie. Abych se vyhnul nicneříkajícím superlativům poznamenám jen tolik - tento snímek je nadčasovou lekcí etiky a obyčejné lidskosti a jeho první část, kdy přichází ke slovu osamělost a trýzeň umírání, snese srovnání s Bergmanovými "Šepoty a výkřiky". (22.12.2008)