Den co den

Nečekaně milé překvapení, bál jsem se romantickýho dramatickýho průseru, ale výsledek nakonec předčil očekávání. Docela milá, jen trochu jiná pubertální romance. A jestli něco hodně oceňuju, tak že puberťáky hrajou skuteční puberťáci (v čele s úžasně roztomilou Angourie Riceovou), případně herci těsně po dvacítce s dost dětskou vizáží. Příjemná je i atmosféra a vůbec celé naladění filmu, potěší také relativně realistické chování jednotlivých postav bez přehrávání a přepjatých gest. Horší je ale základní premisa. Vůbec nerozporuju zdejší fikční svět, kde prostě existuje někdo (nebo něco nebo co to je), kdo se kažé ráno vzbudí v někom jiném. Čistě logicky by to mimo jiné znamenalo, že je vlastně nesmrtelný, což ho v jeho situaci asi nemuselo potěšit. Ok, beru, to mi nevadí. Co mi ale vadí, je fakt, že to není nijak vysvětleno. Proč se to děje? A jak A. dokázal najednou - zjevně poprvý v životě - bez problémů v někom zůstat víc dní? Trochu víc vysvětlování by neuškodilo. Bůhví, třeba je to v knižní předloze, ale to divákovi může být ukradené, když se to z plátna nedozví. Naopak je hodně oceňuju základní poselství: je jedno, jaké má kdo tělo a jaké je kdo sexuální orientace, cítíme všichni stejně. Tohoto připomínání není nikdy dost. (28.03.2018)

Děvče, co roztahuje nohy duchovi. V hardcore verzi bychom se jistě dočkali pikantností, kdy by Angourie Rice běhala spoře oděná z postele do postele, jenže režíruje romanticky distingovaný Michael Sucsy, který odbourává fantasy a mysteriozní nádech na minimum, čímž zůstává především hojnost romantickych chvilek, ovšem nikterak zapamatovatelných. Nápad s hodným duchem, co se DEN CO DEN přesouvá z těla do těla, pročež preferuje ženská těla a lásku k bližnímu, režijně vůbec v ničem nevyniká a celkově film stagnoval. Ovšem romantické duše mohou rozjímat nad dojemností, kterou se postupně nešetří, a nenápadný filosofický rozměr je takový milý bonus. Angourie Rice je atraktivní lákadlo, co leští režijní matnost jak se dá. Tenhle film si podržel svým námětem jistý neotřelý rozměr, nicméně převládající nevzrušivost celého počínání se zahnat nepodařilo. Takže příznivci pomalejších rozjímání mají zelenou. 6/10 (05.05.2020)

Den co den je ojedinělým důkazem, že i v dnešní době se dá natočit opravdu originální romantický film, a ceněn by měl být o to víc, že se navíc jedná o podívanou o mladých, pro mladé. Upřímně bych až doposud totiž snad už ani nevěřil, že v tomto zaměření může něco tak netuctového a nápaditého ještě vůbec vzniknout, proto mě to tolik potěšilo, a to ani nemluvě, že Every Day není skvělý jen kvůli oné originalitě, ale že se mu povedlo mě oslovit i ve všech ostatních možných aspektech, ve kterých též dosahuje nadprůměrných hodnot. Každopádně tím hlavním pozitivem je tu skutečně zápletka, ze které jsem byl ze začátku tedy trochu zmatený a nebyl jsem si moc jistý, co to se mnou tvůrci vlastně hrají za podivnou hru, jenže záhy je vše uvedeno na pravou míru a právě v tom okamžiku přichází onen výrazný prvek překvapení, v podobě perfektního nápadu, jenž mě nadchl a nechal jsem se jím pak unášet až do úplného, emočně velmi silného závěru, který naštěstí nesklouzl k nějakému naivnímu, kýčovitému happy endu, ale naopak si zachoval svou působivou, důstojnou tvář. Celý vývoj pak sebou přináší i mnoho vydařených nápadů a překvapení, a rozhodně nelze hovořit ani o nějaké předvídatelné záležitosti, jelikož se to celé prostě mohlo ubírat jakýmkoliv směrem a opakuji, ten zvolený je prostě výborný. Krom zápletky nabízí film ale i velice působivé herecké výkony prakticky všech obsazených, jejichž postavy nelze též popsat jinak než výrazné a sympatické, na vysoké úrovni tu máme i emoce a dramatické scény, a chybné by bylo opomenout také fajn atmosféru, jenž tomu dodává takový poklidný a jemný pocit, jenž se v podobných filmech vyskytuje jen málokdy. Tato teen romantika je zkrátka zatraceně podmanivá a výrazná filmová záležitost, ze které jsem upřímně nadšený a která je bohužel dost opomíjeným snímkem, což si rozhodně nezaslouží. (25.07.2021)

V prvním momentě, kdy jsem spatřil, že do kin jde snímek Den co den, věděl jsem, že to musí být výjimečný příběh. Proto jsem se rozhodl, že si nejprv koupím knihu od Davida Levithana a přečtu si ji před zhlédnutím filmu. Nevěřil jsem vlastním očím, když ve mně kniha Den co den probudila již několik let zakopaného čtenářského knihomola a zhltnul jsem ji během dvou dnů. Neskutečně čtivý příběh, jenž nemá nudné místo a na konci dokonce (a bohužel) uspěchá děj do nevyhnutelného vyústění. Během čtení druhé knihy Ještě jeden den (která je napsaná z pohledu Rhiannon) jsem to nevydržel a konečně si pustil film. Hned od začátku mě okouzlila neskutečně nádherná Angourie Rice a taky velmi milý začátek, díky němuž mě pohltila kniha. Postupem minut se mi ale více a více potvrzovaly obavy, že se jedná o nezfilmovatelné dílo. Je velmi těžké si představit jednu osobu za desítkami různých tváří a nevnímat jejich vzhled a hlas. Zde je přenesení slov do obrazu obrovským úskalím. Zároveň se nejedná o příběh, který si zaslouží tak málo času na jeho vyprávění. Hodina a půl na takovýto příběh je hrozně málo času. Projevuje se to nejen ve vynechaných pasážích (takže se vztah A a Rhiannon zdá být několikrát tak urychlený jako v knížce) a v přidaných scénách (které jen prázdně vyplňují děj), ale ZEJMÉNA ve vynechaných vnitřních monolozích A (další důkaz nezfilmovatelnosti této báječné knihy) a taky těch vskutku nádherných Levithanových citátech. Na změnu konce, uzpůsobenou filmovému scénáři, jsem byl naštěstí již připraven. Den co den je však typickou ukázkou, že i když tvůrci dali do filmu všechno, jeho kvality se knize nikdy nevyrovnají. A to je pro čtenáře knížky velká překážka, aby film dokázali docenit. (23.06.2018)

Očekával jsem přihlouplý film pro dospívající holky, na než se taky běžně koukám a nevidím důvod činit jinak (myslím filmy, pedofil naštěstí nejsem). Konečného vysvětlení, co je „A“ vlastně zač, respektive kde se vzal a kde spočívá jeho původ, jsme se víceméně dočkali. I když jsem si představoval něco složitějšího, než fakt, že jde prostě jen o nešťastnou duši, jíž nenáleží žádné tělo a je odsouzena v každém náhodně zvoleném strávit jen 24 hodin. I možný nesmysl, že se vtěluje jen do lidí z určité oblasti, kde se naposledy nacházel před půlnocí, nakonec takovým nesmyslem nebyl, zkrátka měl svůj vlastní systém. Kdyby šlo o člověka v kómatu, či tragicky zemřelého, asi by se jednalo spíš o zatracené klišé, takhle vlastně nemohu říct proti ani popel. Vývoj děje byl jinak celkem typický, od srandy po morální uvědomění, že takhle to dál dělat nejde a je třeba se smířit s „nejhorším“. A i tak film naservíroval hřejivé finále a příjemné pocity posléze. A samozřejmě zvědavost během, kým se hrdina stane další den a jakému životu se bude muset přizpůsobit, aby byl zároveň nablízku své milované. Jsem spokojen - dostal jsem romantický fantasy film, který si sice pojal téma po svém, ale i přes mnoho otázek dokázal dávat smysl a příjemně, leč neúplně, vysvětlit skutečnosti skrývající se za vším tím „magickým“. (04.05.2020)