Do noci

Roztomilý film - nebo co... Krásně americký koktejl žánrů, myslím, že skvěle zapadající do kategorie "NEBO CO". A i když režisér se sice v roli něšikovného zabijáka >savakáka< nechá v závěru trošku trapně sejmout, vše se v dobré obrátí a Ed se nakonec fakt dobře vyspí. K tomu výslužku sedumsetpadesáti tisíc babek a jednu sladkou Myšku Pf. Jójó, někdy se zkrátka vyplatí jen tak zbůhdarma se vydat do noci... :-)) - - - P.S. K hudbě úžasný B. B. King se svou Lucille - na dvd nakonec ještě navíc ve velmi pěkném skoro půlhodinovém bonusíku. - - - P.P.S. Jo - a ještě jeden vzkaz: až zas budete v Hollywoodu, máte zajet do Universal studios a chtějte Babs... ;o) (30.12.2005)

Hodně slabé a zbytečně dlouhé - vždyť to má skoro dvě hodiny, a přitom se toho zase tak moc nestane. Jen půl hodiny trvá, než chlápek, co dělá v open space kanclích zjistí, že mu zahýbá manželka, a zkusí si zajet na letiště. Kde náhodou potká fešnou kočku v nesnázích. Z námětu se toho tolik dalo vytřískat - už třeba jen Edovo hledání důvodů toho, proč nespí, mohlo mít podobný impuls jako ve Smrtonosné zbrani. Ale tady se odplácá pár rádoby vtipných scének s mizernými dialogy, a nazdar. Kdysi kult těchto "blues brothers", ale tenhle film patří k těm horším. (27.06.2013)

Žánrově: nepojmenovatelná hybridní prasoryba, zoufale hledající svou identitu mezi komedií na jedné straně thrillerem na straně druhé. Jenže se, chudinka, nachází přesně v jakési mrtvé zóně uprostřed cesty, takže to ve finále není až tak úplně vtipné a už vůbec napínavé. Kdo chce vidět nevyhraněný cirkus, lehce mdlou Pfeifferovou, opravdu, opravdu vykuleného Goldbluma (kterému ty jeho bulvy tentokrát málem vypadly z hlavy), spousty chlápků s bouchačkama, příšernou módu osmdesátých let, jednu hodně zvrzanou přestřelku a ukázkový exemplář ultradebilního závěru … tak proč ne. Welcome to eighties. (31.08.2009)

Tak zvaně starý dobrý poctivý film. Anebo ne? Jen jedna z mnoha příček, po kterých vystoupala Michelle Pfeiffer na absolutní vrchol. Velice to zestárlo a nemám potřebu to vidět znovu, už jenom pro tu pravidelnou sinusoidu pomalých obyčejných dialogů a sterilní akce. Na druhou stranu pro případy nespavosti to má své kouzlo a jsou tu zajímavá camea. (10.02.2010)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #6: Zvláštní bizár. Film z ranku těch, kteří si zřejmě velmi užívali ti zasvěcení, zatímco na diváky zbyla podivná pachuť v ústech. Nějak se nedokážu ubránit dojmu, že v tom filmu zůstala ukrytá nějaká výpověď o světě, ve kterém se Jonathan Landis pohyboval, ale vlastně netuším, jestli tam něco takového skutečně ukryto je. Začíná to ale více než dobře. Jeff Goldblum trpí insomnií (k čemuž se výborně hodí jeho neustále vykulené oči, jejichž únava je hypnotizující), je tak uvězněný ve světě bdělosti, aniž by tento svět alespoň trochu držel ve svých rukou. Jenomže zásadní problém spočívá v tom, že jeho postava neuchopí svůj osud do rukou ani v okamžiku, kdy by tak učinit měla. Jak správně řekl Jack Nicholson, když mu tu roli nabídli: „Ten chlap nic za celý film neudělá.“ Hlavnímu hrdinovi tak všechno spadne do klína bez větší námahy, zatímco kolem něj se střílí, nadává a diskutuje (a celý tehdejší Hollywood se producíruje po place v nekonečné řadě cameo roliček). Tvůrčí záměr? Těžko říct. Ale já jsem pro Jonathana Landise nikdy slabost neměl, spíše jsem jeho úspěch nikdy nepochopil (i ten Americký vlkodlak je pro mě nepochopitelný, na tom filmu jsou geniální pouze efekty, na kterých Landis podíl neměl), takže to za tvůrčí záměr považovat nemůžu. Pokud to měl být film o „probuzení z letargie“, tak je tam toho zoufale málo. Spíše je to film, ve kterém se ženy bezdůvodně odhalují, padají k nohám chlapům, kteří pro ně nic neudělají, a štěstí je ztělesněno pouze penězi. Taková „male fantasy“, která patří pouze do doby, kdy něco takového mohlo vzniknout. A jsem rád za to, že už to tam zůstane. (08.12.2021)