Vlk z Královských Vinohrad

Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. (22.02.2020)

Nějak nevím, alibisticky se tedy přikláním ke třem hvězdám. Jan Němec prostě nepochyboval, že je někdo - a já o tom bohužel docela pochybuji. Mádl se na něj nehodil a Roden tam vyloženě překážel - poprvé jsem si všimla, že artikulace není zrovna jeho silná stránka, kolikrát mu nebylo ani rozumět. Nebyl do ani film, ani dokument, taková zvláštní směska všeho. Od načechraného narcismu až po skutečné okouzlení filmem. (10.09.2019)

Z počátku jsem nevěřil, že to může fungovat. Nakonec to ale bylo v podstatě strhující! Porevoluční Jan Němec na mě působí (působil) jako zneuznaný, zahořklý snad génius, o jehož genialitě mohl divák toliko jeho nových věcí s úspěchem pochybovat. Mít ale jeden den na dosah Zlatou palmu a druhý den točit americký svatby za 150 dolarů kus a v tomhle režimu fungovat celých 15 let, to člověku asi vážně nepřidá. Zvlášť s vedomím, jak by to ta Palma nebo Oscar mohly radikálně změnit. Pro Oscara si šel v době, kdy už z něj pro svoji kariéru nemohl lautr nic vytěžit. Tohle je neveselej příběh. A dává odpověď na otázku po té jeho “nevysvětlitelné” zahořklosti. Vždyť přece Amerika... No jo, ale jaká..!? Asi jste tam, Johne, krapet vyšel z formy. Vlka jste ale udělal moc dobře. Mádl s Rodenem Vás rozhodně nenechali ve štychu. Líbilo se mi to, do filmařskýho nebe Vám posílám svůj dík a Vaši lásku k filmu Vám upřímně věřím. (29.12.2018)

Je mi jasný, že většina filmových intelektuálů bude stříkat hvězdičky blahem, ale já se, až na pár vtipných vyjímek, spíš nudil. Refence zajímavé, ale k čemu to, když je ne každý postřehne. Účelově odporná kamera mě dost mrzí. Takže asi tolik k té jejich metamorfóze. ad. Kulturní vsuvka. Během prémiery sebou dva tvůrci málem švihli o zem, dalšímu se to nakonec podařilo, a dva se málem propadli oponou. Bžunda #kvík2016 (03.07.2016)

"A teď to vyplivněte a to je smysl filmu!"                                                                                                                                       Výstřední bilancování nad životem výstředního režiséra, který je pohlcen vlastní důležitostí, jíž jako většina filmařů značně přeceňuje. (22.08.2019)