Vlk z Královských Vinohrad

Vitexi, Jana Němce jsem osobně neznal, ani o jeho osobě nic nevěděl, ale nějakou pomůcku, vlastně jakousi antipomůcku jsem měl, totiž že jsem viděl jeho O slavnosti a hostech a hlavně Démanty noci. Tyhle filmy a tenhle týpek? Oukej. Takže působení proběhlo, žádný strach. A ještě k tomu Mádl. On za to nemůže, ale čumět na něj a věřit, že je jako režisér Němec v roce šedesát osm, to prostě nejde. Nevím, jestli je tak dobrý herec, nebo miláček bohů, nebo já tak otupělý, ale nakonec mu stejně baštím všechno a už scéna výslechu je úchvatná.Název jsem původně považoval za infantilní opičení. Že odkaz názvu je adekvátní koncepci, jsem sice záhy pochopil, ale teprve k závěru jsem konečně zjistil, jaký mělo důvod a smysl vidět Vlka z Wall Street. Na tom filmu je totiž hodnotné právě jen to, že slouží jako "médium" Němcově narcistně-parodické sebepresentaci. Vlka z W.S. stačilo vidět jednou, Vlka z Kr. V. si musím pustit i podruhé. A nejspíš budu taky muset přikročit k pokusu o rehabilitaci V žáru královské lásky. Vždycky jde o úhel pohledu, že. (30.08.2017)

Natočit si svůj vlastní fiktivní portrét, kde Vás na střídačku hrají jedni z nejvýraznějších talentů své generace? Kdo z Vás to má?:) Jan Němec byl výrazná a svébytná osobnost, a vydrželo mu to až do úplného konce, ba dokonce ještě kousek ZA ten konec (neboť jak známo, konce natáčení se nedožil). Mě Vlk bavil, zvláštní vsuvky z archívu ani pokusy vytvářet záběry ze šedesátých let v současnosti (a vydávat je za záběry z šedesátých let) mi nevadily, a i když souhlasím s tím, že by se určité věci neměly omlouvat tím, že "autor to takhle chtěl", stejně u mě vítězí obdiv za to, že něco takového vzniklo. Ta hodina a čtvrt se dá přežít bez problémů, a myslím si, že červená barva sem patří. 70% (21.08.2019)

Drobné příběhy, ze kterých se skládá životní příběh vyprávěný tak, jak se všechny (zvláště ty o nás samých) vyprávějí. Z toho, co se stalo se část zapomene, vynechané části se doplní podle jiných příběhů, všechno se posune do nám příznivější roviny, okoření se trochu vtipem a vloží se pochybnosti, rozhodování a akce. A tohle, že není náš příběh? Samozřejmě, že je. Copak znáte nějaký jiný!... Byť kritikou zprvu podlomen, film mě uspokojil již svou hravostí, dokumentaristickou sběhlostí i slušným výkonem Jiřího Mádla. Poznámka: Přejděme trochu od Jana Němce přímo do Vinohrad; v Královských Vinohradech se totiž narodil nejen vlk, ale i beránek, Jiří Langer. Film o něm je zatím jen žádoucí. Určitě si to také myslí Reiner Stach, autor dalekosahající monografie o Kafkovy, v níž také setkání Langera a Kafky popisuje. (22.08.2019)

Zajímavý testament Jana Němce, který je pojatý v podstatě jako experimentální hraný dokument, který je místy opravdu jen hrou s kamerou, s osobnostmi, se sebou samým. Ale má to svoje kouzlo, má to zajímavého duchu, hravého, který by skoro souzněl s mladším autorem a ne s osmdesátiletým režisérem, který nestačil sám snímek dokončit. (05.03.2018)

Jan Němec si sám napsal a natočil film o sobě a také pro sebe. Z pohledu někoho, kdo je jeho osobou takřka netknutý, je to poměrně divácký oříšek. Na první pohled je sice vidět, že i když peněz na film vyloženě mnoho nebylo, tak si natáčení hlavní protagonisté velmi užili. Neubírám Janu Němcovi, že byl jednou ze stěžejních osobností českého filmu, ale jeho Vlk z Královských Vinohrad šel hodně kolem mě a nezanechal hlubší dojem. (06.08.2019)