Sladký ničema

Woody chtěl vždycky natočit film o své třetí největší lásce (první je on sám, druhou Soon-Yi), o jazzu. Když k tomu konečně došlo, dal volný průchod zažranosti do tématu a natočil mystifikačně životopisné retro, které si vychutná jenom úzká skupina diváků. Tedy úzká skupina z úzké skupiny Woodyho fanoušků. Emmet Ray, bezpáteřný egoista, jenž objekty svého zájmu před uplatněním metody „Love and Leave Alone“ (obdoba „sveď a smeť“) rád zasvětí do tajů sólové deratizace, je ve své podstatě prosťáček nejprostší, který si odmítá sundat zrcadlovou clonu z očí. Až příliš pozdě začíná vidět okolní svět. Jeho tragikomický potenciál mohl být scénáristicky zužitkován mnohem lépe, herecky stěží. Penn dělá pro zlidštění Emetta maximum a netřeba znát skutečného Djanga Reinhardta, aby vás obsese hlavního hrdiny jakýmsi „cikánem z Francie“ pobavila i rozesmutnila. Stejně netřeba vědět, že za groteskními výrazy sladce křehounké Samanthy Mortonové stojí inspirace Harpem Marxem. Problém nastává s touhou lépe pochopit aranžmá, do něhož jsou hlavní postavy zasazeny. Bez ponětí o americké jazzové scéně 30. let budete asi (stejně jako já) sledovat četná, děj neposunující hudební čísla s chladným odstupem. Postupně jsem se znepokojením zjistil, že na mě ta nadměrná dávka jazzu, v níž můžete rozluštit i poctu Felliniho Silnici, Kmotrovi nebo Bonnie a Clydeovi, působí jako ukolébavka. Uznávám, nejsem vhodným divákem. 65% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Melies, MacGyver (02.06.2009)

(132/2017) / Woody v podstate nesklamal, ale hodnotiť tento film v jeho konkurencii bude ťažšie. Vcelku milý filmík, len je taký neškodný. Sean penn je skvelý, ale aj tak mám radšej ak si Woody svoje role aj zahrá. Možno za mierne sklamanie môže aj téma svet hudby, keďže mám oveľa bližšie k jeho mestským vzťahovkám. (6/10) (24.08.2017)

Tak trochu jiný Woody Allen, i když se i tady dají vystopovat známé prvky jeho stylu. Nicméně je to přes svou mírnou odlišnost jeden z jeho nejpovedenějších filmů, čemuž napomáhají i skvělí herci. Sean Penn sice není zrovna "výrazný" herec, ale tady své roli dal snad vše a nevytkl bych mu zhola nic. Příjemným překvapením pro mě byla britská herečka Samantha Morton, která své němé roli dala slova jen svými pohyby a mimikou, a myslím, že to zvládla skutečně na výbornou. (10.01.2003)

Tenhle film s jazzovým nádechem jednoznačně táhne naprosto skvělej Penn a jeho role roztomile chvástavýho egoistickýho paka :-) Člověk se těm jeho kecům musí smát.. on prostě baví.. Taky se mi líbila Samantha Morton v roli Hattie, ta ač neřekne za celej film ani slovo, je okouzlující. Celkově film tak nějak příjemně plyne...ale líp ho asi hodnotit nemůžu, protože při srovnání s některými dalšími Allenovými filmy je tenhle přeci jen malounko níže. Ale zklamanej nejsem, bylo to dobrý. (24.05.2011)

8 / 10 Allenova pocta jazzu vás určite uzemní vynikajúcimi hereckými výkonmi (Penn, Morton) a citlivou réžiou, no ak nieste naladený na rovnakú melódiu, je dosť možné, že sa budete nudiť - v tomto prípade sa však riskovať určite oplatí. Už len kvôli dojemnému koncu, ktorý celý film povyšuje z úsmevnej komédie na výbornú sondu do ľudskej duše. Výbornú, no trochu zdĺhavú. (04.11.2005)