Patrick Melrose

Celkový dojem ze seriálu mám spíš rozpačitý. První díl se jeví jako veselá řachanda o tom, jak ironický hlavní hrdina těžce fetuje a je v prdeli. Druhý díl krutě přepne na temnou depresi, když poodhalí jeho dětství. Třetí díl je jakoby smířlivý a kritizující nudné a znuděné bezduché pracháče. Když už to plyne do nudy, nasadí se poslední díl, kde představitel hlavní role herecky exceluje nejvíc, všechno se jakoby zaplete dohromady a vrací se kvalitní deprese. Celý nesourodý seriál drží pohromadě klasicky výborný Cumberbatch, který je určitě rád, že zase jednou nemusí hrát fízla, detektiva nebo čaroděje. I ostatní herci a hlavně herečky jsou v pohodě, ale po Cumberbatchovi uvízne v hlavě především démonický Hugo Weaving. Je ironie říct o seriálu, který adaptuje pět knih do pěti epizod, že je občas moc natahovaný, ale je to tak. (04.07.2018)

Patrick Melrose je jeden velký chodící problém. Ubližuje sobě, ubližuje všem okolo a my se postupně dozvídáme, proč. Ne, že by se to nedalo tušit už od začátku. Přestože můžeme mít soucit, nejde mít pochopení, když se zloba obrací na další generaci nevinných. Patrick je prostě sobecký hajzl, byť zlomený, a příběh vyprávěný v časových skocích je podaný výhradně z jeho pohledu. Proto bez pointy mizí některé vedlejší motivy, což ve mě zanechalo neuspokojenou nedořečenost. ____ Cumberbatch hraje fyzicky do zničení, ale jeho osudy mě příliš nezasáhly, protože on před problémy uniká. Neřeší je, způsobuje další a nezdá se - s výjimkou jeho vlastního syna - že by se nad tím jen zamyslel. SHRNUTÍ: Boj s démony není jediná vyhraná bitva, ale spousta prohraných. (11.11.2018)

Působivá eventová minisérie je zřejmě nejlépe natočenou depresí, od které divák nemůže odtrhnout oči. Ať už je to strhujícím výkonem Benedicta Cumberbatche, odlišně koncipovanými epizodami nebo exkluzivním a neustále se proměňujícím vizuálním stylem (drogový rauš vs. nostalgická atmosféra letního sídla jako v Dej mi své jméno), dokáže Patrick Melrose i na malé ploše pěti hodin vybudovat uvěřitelné charaktery, v každé epizodě se vyrovnávající s jiným druhem bolesti. Scenáristická a režijní masterclass, která v mnohých fikcích provařený příběh obohacuje o nevídanou tíhu a empatii. Nejlepší epizoda: Some Hope (3) (05.10.2023)

Každý díl jiný, každý svým způsobem zajímavý a inspirativní. První hlavně stylisticky, druhý pro znepokojivou koncentraci beznaděje a rozpolcené nevinnosti, zbylé jako černohumorně ironický obraz narcistické společenské smetánky, v níž se důležité životní hodnoty rozmazávají ve víru křečovitých večírků a sebestředných rodinných postojů. To celé provázeno psychologicky vytříbeným portrétem titulní postavy, která je sviní a ví o tom, ale jak jinak v tomhle světě přežít, jak si udržet vlastní nenáviděnou identitu? Skoro mě mrzí, že to bylo až tak krátké a časově kvapně přeskakující, protože materiálu na uvědoměle nemorální úšklebky a prohlubování vztahu Patricka s odpudivým okolím bylo zaděláno víc než solidně. Na druhou stranu, v nejlepším se má přestat a Edwardu Bergerovi přeji nějakou pořádnou celovečerní šlehu, protože jeho suverénní režie jednoznačně tlačí Patricka Melrose do společnosti nejzajímavějších televizních sérií posledních pár let - samozřejmě vedle výkonů Benedicta Cumberbatche, jenž se vyloženě baví každou replikou, a Hugo Weavinga, který i na malém prostoru potvrzuje své vrozené záporácké mistrovství. Paráda... (26.06.2018)

Traumatizovaná a snobská verze Trainspottingu z vyšších vrstev, která osciluje mezi přitažlivostí a nechutí...Scény s Benedictem naspeedované, rodinné flashbacky apatií postav zničující...A amorální ponaučení, že pokud si můžete dovolit brát drogy stylem, že vyvažujete jeden účinek druhým, vše poctivě zajídáte luxusní krmí, dodržujete pitný režim velkých vín a pravidelnou koupel, tak se s tím tělo nějak srovná... (21.11.2018)