Režie:
Xavier GiannoliKamera:
Glynn SpeeckaertHudba:
Ronan MaillardHrají:
Catherine Frot, André Marcon, Christa Théret, Michel Fau, Sylvain Dieuaide, Denis Mpunga, Aubert Fenoy, Théo Cholbi, Vincent Schmitt, Petra Nesvačilová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Paříž dvacátých let. Marguerite Dumont je zámožná žena, milovnice hudby a opery. Už celé roky pravidelně zpívá pro své hosty. Jenže zpívá zoufale falešně a nikdo jí nikdy neřekl pravdu. Vše se zkomplikuje, když se rozhodne zazpívat před skutečným publikem, v pařížské Opeře. (Artcam Films)
Videa (3)
Recenze (40)
Příběh o nešťastné ženě která věřila.Věřila všemu a všem .Hlavně pokrytectví ve svém blízkém okolí.Jedni byli pokrytci proto,že ji milovali a nechtěli jí ublížit.Druzí zase kvůli prospěchu.Samozřejmě že to vyjde nastejno.Poslední scéna s gramofonem byla famózní ve své promyšlenosti,jak jí otevřít oči.Nikdo jiný by roli neodehrál lépe než Frot.Opravdu si neumím představit někoho jiného ()
Smutné a dojemné, úsměvné a vážné, komické a pravdivé. Příběh, který se přesně takhle nestal, ale hodně vypovídá o nás samých, o míře tolerence, lásce k pravdě, o schopnosti se vcítit a přijmout jinakost. Myslím si, že síla Marguerite je hlavně v jejím úsilí a živolnosti a věřím tomu, že řadu srdcí si dobyla nikoliv krásou svého zpěvu, ale svou odvahou a vůlí. Aspoň její představitelka Catherine Frot to pro mne dokázala. ()
Mohl to být dobrý film, ale nebyl. Jednak to bylo hrozně zdlouhavé a jednak to nebylo ani vtipné, ani dostatečně dramatické, takže to nesplňovalo ani jeden ze žánrů. Zasmála jsem se všeho všudy asi dvakrát, potřetí už ten zpěv ani nebyl vtipný a dramaticky jsem to taky neprožívala, protože mě to vůbec nechytlo. Navíc to bylo absolutně nelogické. Když pominu ten fakt, že mi přijde naprosto přitažené za vlasy, že by někdo (s očividně hudebním sluchem) neslyšel, že sám zpívá falešně (jo, vim, že je to podle skutečné "zpěvačky", ale stejně), tak co mě vadilo úplně nejvíc bylo, že jsem naprosto nerozuměla pohnutkám všech postav, podle mě se všichni chovali naprosto nelogicky, nebo byli ve filmu úplně zbytečně. Nechápala jsem o co šlo tomu služebníkovi, nechápala jsem o co šlo jejímu manželovi, když to 3/4 filmu vypadalo, že jí nesnáší, nechápala jsem o co šlo tomu malíři a novináři a hlavně jsem nechápala k čemu tam byla ta holka, která uměla zpívat a neměla žádnou zápletku, ani neměla nic společného s dějem a jen tam zabírala místo, zřejmě aby se film natáhnul, Takže bohužel, místy jsem se opravdu nudila a usínala jsem 2* ()
Chápu, že není snadné v podobném případě vyvážit komedii, aby nebyla spíš posměchem. Giannolimu se to sice povedlo, ale zase selhal jinde. Catherine Frot je v hlavní roli fantastická, kromě ní tu jsou tak dvě tři další postavy a spousta figurek, které nemají žádnou hloubku. Navíc se objevují a mizí zcela náhodně, často tam nemají žádný význam, takže spíš odvádějí pozornost a rozmělňují příběh. Ale i tak zůstala nadprůměrná hudební dramedie (70%). ()
Celkem příjemný film, a to hlavně díky hereckým výkonům, i když ten příběh se v poslední době zdá trochu ohraný, a to díky tomu, že se na divadelní prkna dostala hra "Glorious!", která běží i v našich divadlech. "Marguerite" je inspirovaná Florence a je to na ní vidět. Film je dobrý, ale není přímo vynikající. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (4)
- Příběh je volně inspirován osudy Američanky Florence Foster Jenkins, operní zpěvačky známé jako „královna kraválu", která se ve 40. letech minulého století proslavila svým příšerným hlasem. (Zdroj: Artcam)
- Dobové komediální drama zasazené do počátku 20. let vzniklo za české koprodukční účasti (Sirena Film) a z velké části se natáčelo v českých lokacích, mimo jiné v prostorách Divadla na Vinohradech. Točilo se také na Vinohradské třídě, scény v nemocnici na Právnické fakultě UK a závěrečný recitál v Mahenově divadle v Brně. (Zdroj: Artcam)
Reklama