Polednice

Jako ano, není to podle Erbena, není to horor z produkce Del Tora, ale opravdu by jsme směsku těchto dvou věcí chtěli? No já asi ani ne. Kór v českým podání. Tahkle se vezeme na příjemně krátké vlnce psychodrámy s pár hororovýma scénama, ze které já mám jako z kousku české produkce docela radost. Takováto Polednice je pro mě chutnějším soustem něž 90% české tvorby. 75% (01.08.2016)

Když jsem viděl první ukázku na Polednici, tak ve mně vzbudila velká očekávání, navíc mám stejnojmennou báseň rád pro její depresivně sugestivní nádech, a byť bylo již dopředu předesíláno, že půjde o volné zpracování Erbenovy klasiky, tak i přesto jsem počítal s přenosem hlavních motivů z básně do filmu. Což se do jisté míry povedlo! Na úvod je nutné říct, že Polednice je spíše dramatem než hororem, ve kterém jde hlavně o nový začátek pro hlavní hrdinku, ale i o problematiku rodičovství a vztahů mezi lidmi. Co se vizuálu týká, tak v rámci tuzemské produkce jde o nadprůměrnou práci s obrazem - nejvíce mě zaujala převládající barva obilí (a celkově zlatavé barvy), která ještě o to více zdůrazňovala nesnesitelné vedro, se kterým si postavy ve filmu potýkaly. Všechny lekačky ve filmu zafungovaly na výbornou, byť jich bylo pomálu, ale jak už jsem říkal, tak šlo spíše o drama než o horor. Zkrátka solidně natočený snímek, který těží zejména z námětu, vizuálního ztvárnění, přesvědčivých hereckých výkonů a (na české poměry) kvalitní hudební stránky. (04.03.2016)

"My si mohli, když jsme si chtěli něco vysvětlit, říct: 'Chceme to jako v tom a tom filmu.' Protože myslím, že máme filmy docela nadrcené," řekl o tvůrčí spolupráci za kamerou režisér Jiří Sádek. Kolikrát asi a v jakých všech fázích práce na "Polednici" zaznělo 'Chceme to jako v Babadookovi'? Diváci, kterým tento zásadní hororový titul posledních let neunikl, budou nevyhnutelně z filmu mít pocit permanentního deja vu. Podobnost konkrétních motivů, prvků i formálních postupů je natolik silná, že není možné, aby šlo o náhodu. Zatímco jiní mladí čeští filmaři kopírují formální postupy zahraničních vzorů, Sádek, Chlupáček a Samir se pohybují na hraně plagiátorství. Když to dovedeme do extrému, tak zatímco jiní poučenou formou oslovují především diváky, kteří také mají kinematografii nadrcenou, "Polednice" naopak sází na diváky nepoučené, kterým se může vydávat z originální dílo. Přitom tvůrci dokáží výtečně rozehrát lokální prvky, které byť čerpají z klasického kontrastu města a venkova, působí živě a přirozeně. Navíc základní koncept moderního nedoslovného přepracování kanonické básně, postavený na motivech neveselých stránek mateřství, skýtá velký potenciál. Paradoxně však "Babadook" představuje nejen vytříbenější a stylově sevřenější, ale i nosnější a věrnější adaptaci Erbenova textu. (10.07.2016)

Hned na začátek je třeba vyvrátit několik mýtů, co tu píšou lidi, kteří film zjevně nepochopili. Zaprvé Polednice rozhodně nesedí na dvou židlích - od začátku do konce je mysteriózním psychothrillerem, ničím jiným být ani nechce a neplánuje a z náznaků hned od začátku je to celkem zřejmé. Zadruhé - přečtěte si Erbena ještě jednou. Pak nebudete říkat ty nesmysly, jak to sním nemá nic společného. A zatřetí - jak, že Eliščina "proměna" byla tak překotná a uspěchaná? Vždyť k tomu směřuje snad od 20. minuty, takže 70 minut se vám zdá málo? Nene, jen jste nedávali pozor. Příběh je totiž plný symbolů, někdy skrytějších, jindy okatějších, a ty jasně naznačují, co se bude dít dál (včetně takových detailů, jako je zvuková spodoba jmen Eliška x Anežka a podobně). Vedle nádherně dusné letní atmosféry, kdy horko z plátna sálá, potěší i skutečnost, že vesnické figurky nejsou trapnou karikaturou, ale jsou v zásadě reálné, jaké opravdu je možné snadno potkat (snad s výjimkou manželky nadrženého souseda, ale i ta se ještě drží na hraně); i Kolářová v roli Anežky Mrázové je namaskovaná démonicky, ale pořád uvěřitelně. Dalším plusem jsou skvělé herecké výkony: u Geislerové jde o standard (i když je, chudák ženská, pořád ošklivější... mně se nelíbila nikdy a s věkem je to víc a víc znát), mě nadchnul především Jiří Štrébl, pohříchu tak málo filmaři využívaný. Taky nevím, zda to byl záměr od začátku, nebo za to mohl rozpočet, ale úsporný minimalismus ve výpravě tvůrci zvládli skvěle, nerušilo to v ději a působilo opět uvěřitelně (právě slovo uvěřitelně se, jak tak koukám, stalo leitmotivem mého hodnocení, to jsem ani neplánoval). Na druhou stranu, pořád jde "jenom o český film" - tak trochu jsem po traileru s opravdu světovým vizuálem zadoufal, že by jít nemuselo, ale jak kamera, tak hudba vrací na zem. Hlavně hudba: ve vypjatých chvílích stojí za to, ale příliš rychle zařazovaný uklidňující motiv snadno naznačuje, kdy končí napětí a začíná klidná pasáž, a tím trochu kazí dojem, že divákovi napovídá až moc. Přesto je tahle parta kolem Samira, Chlupáčka a Sádka vzhledem k jejich věku obrovským příslibem pro budoucnost a jestli vydrží v nastoleném trendu a nebudou dělat žádné pitomé úlitby mainstreamu, těším se na jejich další díla. (13.03.2016)

Anička mně svým stále vyzrálejším hereckým projevem dělá velkou radost, tady prakticky táhne celý film a táhne ho naprosto suveréně. Kdo by podle názvu čekal spíše horor bude zklamán, tady je to spíše rodinná pschologie se strašidelnějším prvkem. Svou prácí mě dostal Jirka Sládek, na to, že se jedná o režisérský debut jde z filmu skvělá atmosféra, práce s obrazem rovněž vynikající. Osobně jsem měl trošku problém s finálovkou, to bylo trošku zbytečně přestřelený a vyhrocený. (29.07.2016)