Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (239)
Mawerova předloha je průměrné dílo, ale Ševčíkovo adaptace je ještě o několik levelů níže. Už dlouho jsem neviděl tak nekvalitní zpracování, kde se divák dívá na zkratky, rychlé nesmyslné vyprávění a vlastně to ani nedává moc smysl. Ale důležité je, že tak polovinu knihy vyškrtali a přidali si přehršel svých vymyšlených scén. Režíroval to vůbec Ševčík? Příšerný úsměvný film, do něhož Carice van Houten zabloudila, nebo si to celé nedovedu vysvětlit. ()
KINO Scala - Světová předpremiéra s delegací Obsazení 10/10 Děj 4/10 Hudba 7/10 Kamera 8/10/// PLUS: Československý film a má světové obsazení, tak to si nechám líbit, předpremiéra v Brně, chválím distribuci a toho kdo se na ní podílel, obrazově poutavé MÍNUS: ploché postavy a obsahově místy prázdné/// Shrnutí: Byla to událost tak velkého rozměru, jakou za poslední roky v Brně nepamatuji. Člověk (divák) si alespoň jednou mohl připadat, že jde na něco velkolepého a že je alespoň na chvilku v centru dění. Samotná příležitost vidět (nebo se s ní i na okamžik setkat) svoji oblíbenou hvězdu učiní z běžné návštěvy kina něco jedinečného. Samotný film mi byl dlouho skryt a sám jsem se o něm dozvěděl až v posledních měsících. Možná jsem jen nevšímavý, možná to byl tvůrčí (distribuční) záměr. Jsou filmy o kterých se ví (a na které se čeká) dlouhé měsíce, někdy i roky. Schválně si zkusím dohledat informace o filmu zpětně. Pro film mluví i to, v jakém prostředí se odehrává. Minimálně pro obyvatele města Brna je tento snímek malou domů. O to překvapivější a více potěšující je, jak "velký" ten film je, nebo alespoň chce být. Obrazově je nádherný, záběry se i po několikátém opakování neomrzí a brzy divákovi dojde, že hlavní roli v tomto filmu ztvárňuje Vila Tugendhat. V druhém sledu vypráví film příběh dvou žen a jejich vzájemné lásky (nikoliv nutně sexuální) a ve třetím sleduje a vypráví příběh obyvatel domu po dobu zhruba čtyř desetiletí, kdy tento časový úsek nezobrazuje implicitně. Elipsovité vyprávění nás často vrací na ta samá místa a mnohdy si spoustu dějových událostí musíme domyslet. Když k tomu snímek nabídne ploché postavy, o kterých se v lepším případě dozvíme, jaké mají vzájemné vztahy vyjde nám z toho divácky atraktivní, ale nepříliš srozumitelný film./// Celkem 65%/// ()
Šmrnc tomuto dielku dáva doba z 30.rokov 20.storočia. Krásne sexi dámske kostýmy pridávajú na laškovnosti a sexepíle. Nechutné lezbické akcie zachraňuje holandská sexica Carice van Houten svojim vzhľadom tak telom. Snímok s medzinárodným obsadením môžete vidieť s dabingom alebo s pôvodným anglickým znením, kde sa trochu nepríjemne strieda pestrá zmes prízvukov, či už ide o dánsky, holandský alebo slovenský. Škoda že hudba nie je viac vyšperkovaná, dobová hudba je ale mne príjemná. Druhý krát by ma to možno bavilo menej, ale pri prvom pozretí som si to užíval. (20.8.2021) ()
Fakt mě nenapadá, jak s tímhle chce Julius Ševčík prorazit do Hollywoodu a sestupná kvalita jeho filmů je skutečně zarážející. Od Simona Mawera si určitě něco přečtu, je mi jasné, že při adaptaci dochází ke změnám, ale tohle?? Na knihu čtu a slyším všude nadšené ohlasy, ale film je zmatený až běda. Postavy nelogicky mizí, za sebou se klasicky skládají dějiny Československa a působí to jako z učebnice, pro našince to není nic nového a pro export, pokud události a lidi nedáte do kontextu, z toho budou diváci akorát zmatení. Navíc ten dabing kazí to, co může být v původní verzi lepší - herecké výkony. Na obstojné kameře a legendární vile ovšem úspěch neutáhneš. "Uměníčko," tenhle termín charakterizuje snímek asi nejlíp. 30%. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Vila Tugendhat je jediná pamiatka modernej architektúry v Českej republike zapísaná v Zozname svetového kultúrneho dedičstva UNESCO. (krasomama)
- Kniha spisovatele Simona Mawera, podle které vznikl scénář filmu, vyšla v roce 2009 pod názvem „The Glass Room“ a ve stejném roce pak český překlad jako „Skleněný pokoj“. Román je fikce, v knize se píše, že všechny postavy románu jsou smyšlené, přesto se část rodiny Hammer-Tugendhat ohradila proti románu a zdálo se jim vyprávění skandální a nepravdivé. (sator)
- Při bombardování Brna bylo rozbito velké okno Skleněného pokoje. Ve filmu je v poválečné době vidět zasklení okna menšími tabulkami v mřížkovém rámu. Tato skutečnost zde není nijak okomentována. Bylo tomu tak proto, že nikdo v Československu nebyl schopen vyrobit tak velké sklo v jednom kusu, aby odpovídalo tomu původnímu. (bearmeedek)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Marně teď vzpomínám, kdy naposledy jsem byl takto zklamaný výsledkem, který čerpal z tak silného námětu (i když to možná bylo částečně i mou neznalostí Mawerovy předlohy, o které jsem věděl pouze to, že byla inspirována příběhem vily Tugendhat; ovšem tuším, že adaptace je stejně jen vykostěným torzem předlohy...). Nehledě však na Mawerovu předlohu, film samotný u mě selhal takřka ve všem: Avizovaný "příběh vily" (zde vily "Landauer", jelikož jde o zhola fiktivní příběh), je zcela zastíněn naprosto tuctovým a poměrně prázdným milostným příběhem dvou žen z vyšší společnosti, kterým nepřeje osud (a o nichž nevíme prakticky nic, než že jejich manželé jsou z nějakého důvodu velmi bohatí); příběhem, který tak úspěšně zamlčuje jakýkoli vztahový kontext, že není moc jasné, o co mezi těmi postavami vlastně jde. Např. role obou manželů zmíněných dam je upozaděná do té míry, že si u jednoho zpětně vybavuju pouze jednu emoční chvilku na letišti při odletu do Švýcar a u druhého pouze jednu emoční chvliku se špagátem. (Á propos české hvězdy Roden a Hofmann hrají ve filmu každý tak 20 minut, přičemž druhý jmenovaný řekne míň vět, než kolik si napočítáte prstů... ) Celý film je doslova naňahňaný na klasické schéma "první republika - protektorát - komunistická diktatura - Pražské jaro", přičemž přechody mezi obdobími jsou bizarní až směšné (viz např. scéna noci na 21. srpna 68, kdy se už vážně nešlo ubránit smíchu: helikoptéra přelétává zrovinka nad vilou, do toho zvuky motorů a dusotu tanků a zmatené pobíhání lidí...) a jednotlivá období jsou příliš zkratkovitá, než aby fungovala víc než jako záminka pro změnu dekorací. A aby nikdo nebyl na pochybách, v jaké době se zrovna nacházíme, tak jsou na stěnách velmi viditelně umístěny portréty Hitlera, Chruščova & Novotného, Brežněva & Dubčeka... Ševčíkova obsese lesbickými & autoerotickými scénami by byla pochopitelná, kdyby ty scény nebyly ve výsledku tak podivně cudné a při absenci jakýchkoli uvěřitelných emocí vlastně i dosti nepatřičné. Vedle extrémně slaboučkého scénáře a jalových dialogů by se mohla Štrbova kamera ucházet o Oscara, nicméně ani u té se občas nejde ubránit dojmu (hlavně ze začátku filmu), že se koukáme na jakési propagační video Muzea města Brna lákající k návštěvě vily Tugendhat (viz samoúčelné průlety schodišti, mezi pokoji apod.). Pomalé plynutí děje by vůbec nebylo na škodu, pokud by příběh byl skutečně orientován na samotnou vilu a její místo v historii rodiny & města (její příběh je víceméně redukován pouze do postavy oportunistického Láníka (Karel Dobrý)), takhle to ale v kombinaci s "poetickými" záběry na vodu, křoví a stromy a s přemírou uplatněných klišé funguje víc jako spolehlivý generátor nudy. Bez ironie nejsilnější moment tak nastane až v posledních dvou minutách filmu, a to zase jen díky tomu baráku, kterému je nějaký hloupý milostný příběh ukradený (jako bude i spoustě diváků...). Ale to je dost málo. Nabubřelý film, který si hraje na světovost, z kterého ale provinčnost a banalita sálá každým coulem... () (méně) (více)