Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (239)
Velmi se mi líbí vývoj volné retro trilogie Julia Ševčíka, Normal, Masaryk a Skleněný pokoj. Zprvu jsem mu sice nevěřila, ale jen málokdo vnímá dobovou atmosféru v tak vysoké estetické kvalitě. Ano, kdo by šel pouze na dalšího Rodena, bude zklamán, ano, ten, kdo nerozumí tomu, že jde o adaptaci fikce z pera Simona Mawera, také nepochodí. Ale všichni ostatní mohou prožít skutečně nevšední pocitový zážitek. Nápad sledovat lesbickou romanci na pozadí osudu funkcionalistické vily je jednoduše krásný. Hanna Alström a Carice van Houten jsou ve svých protikladných rolích doslova nádherné. A ráda se k emocím a obrazům tohoto filmu budu vracet. Viděla jsem obě verze, titulkovou i dabovanou, bohužel česká verze výsledný zážitek spíše ochuzuje (ačkoli Hannu dabovala Aňa Geislerová, ale dabing není její silná stránka). ()
Ševčíkův snímek Skleněný pokoj, který byl inspirován stejnojmenným románem britského spisovatele Simona Mawera, má nesporné klady, mezi něž patří především výborná hudba, krásná kamera či slušné kostýmy a masky. Pokud však chybí kvalitní scénář, ani tohle všechno nemůže pomoct, aby vznikl opravdu dobrý film. Samotný námět přitom skýtá poměrně velký potenciál. (45%) ()
Marně teď vzpomínám, kdy naposledy jsem byl takto zklamaný výsledkem, který čerpal z tak silného námětu (i když to možná bylo částečně i mou neznalostí Mawerovy předlohy, o které jsem věděl pouze to, že byla inspirována příběhem vily Tugendhat; ovšem tuším, že adaptace je stejně jen vykostěným torzem předlohy...). Nehledě však na Mawerovu předlohu, film samotný u mě selhal takřka ve všem: Avizovaný "příběh vily" (zde vily "Landauer", jelikož jde o zhola fiktivní příběh), je zcela zastíněn naprosto tuctovým a poměrně prázdným milostným příběhem dvou žen z vyšší společnosti, kterým nepřeje osud (a o nichž nevíme prakticky nic, než že jejich manželé jsou z nějakého důvodu velmi bohatí); příběhem, který tak úspěšně zamlčuje jakýkoli vztahový kontext, že není moc jasné, o co mezi těmi postavami vlastně jde. Např. role obou manželů zmíněných dam je upozaděná do té míry, že si u jednoho zpětně vybavuju pouze jednu emoční chvilku na letišti při odletu do Švýcar a u druhého pouze jednu emoční chvliku se špagátem. (Á propos české hvězdy Roden a Hofmann hrají ve filmu každý tak 20 minut, přičemž druhý jmenovaný řekne míň vět, než kolik si napočítáte prstů... ) Celý film je doslova naňahňaný na klasické schéma "první republika - protektorát - komunistická diktatura - Pražské jaro", přičemž přechody mezi obdobími jsou bizarní až směšné (viz např. scéna noci na 21. srpna 68, kdy se už vážně nešlo ubránit smíchu: helikoptéra přelétává zrovinka nad vilou, do toho zvuky motorů a dusotu tanků a zmatené pobíhání lidí...) a jednotlivá období jsou příliš zkratkovitá, než aby fungovala víc než jako záminka pro změnu dekorací. A aby nikdo nebyl na pochybách, v jaké době se zrovna nacházíme, tak jsou na stěnách velmi viditelně umístěny portréty Hitlera, Chruščova & Novotného, Brežněva & Dubčeka... Ševčíkova obsese lesbickými & autoerotickými scénami by byla pochopitelná, kdyby ty scény nebyly ve výsledku tak podivně cudné a při absenci jakýchkoli uvěřitelných emocí vlastně i dosti nepatřičné. Vedle extrémně slaboučkého scénáře a jalových dialogů by se mohla Štrbova kamera ucházet o Oscara, nicméně ani u té se občas nejde ubránit dojmu (hlavně ze začátku filmu), že se koukáme na jakési propagační video Muzea města Brna lákající k návštěvě vily Tugendhat (viz samoúčelné průlety schodišti, mezi pokoji apod.). Pomalé plynutí děje by vůbec nebylo na škodu, pokud by příběh byl skutečně orientován na samotnou vilu a její místo v historii rodiny & města (její příběh je víceméně redukován pouze do postavy oportunistického Láníka (Karel Dobrý)), takhle to ale v kombinaci s "poetickými" záběry na vodu, křoví a stromy a s přemírou uplatněných klišé funguje víc jako spolehlivý generátor nudy. Bez ironie nejsilnější moment tak nastane až v posledních dvou minutách filmu, a to zase jen díky tomu baráku, kterému je nějaký hloupý milostný příběh ukradený (jako bude i spoustě diváků...). Ale to je dost málo. Nabubřelý film, který si hraje na světovost, z kterého ale provinčnost a banalita sálá každým coulem... () (méně) (více)
Po filmařské stránce dobré, ale co pak ten zbytek? Stejně jako většina českých filmů to nemá žádný pořádný příběh a jde zde jen o vztahy mezi lidmi, které jsou mimochodem strašně nezajímavé. Vyprávěné je to ploše, bezemočně a místy docela zkratkovitě. Do toho je zde přidané současné moderní téma homosexuality, které je v dnešní době už snad v každém druhém filmu. Celý ten film je příšerně nadabovaný, díky čemuž vůbec nemůžu ohodnotit herecký výkony, jelikož ten dabing je spolehlivě zabil. Vilu sotva uvidíme, ale to je mi tak nějak jedno, jelikož slávu a oblibu téhle budovy nechápu. Když pojedu do Dejvic, uvidím hromadu podobných vil. V Brně je mnohem víc krásnějších památek, ale o jejich historii se evidentně žádný film nenatočí (myslím fakt film - NE dokument). A pokud se to snažilo být umělečtější, jakože jo, měl Ševčík hodně ubrat na hudbě, pořád se opakovala a byla tam tak často, že mi začala lézt na nervy. Prostě další český film, na který si za pár let málokdo vůbec vzpomene, ovšem tenhle takhle skončí právoplatně. Jak vidím, tak rok 2019 je pro české filmy ještě horší než obvykle, aspoň jsem teda zatím neviděl z našich končin nic pořádného. Tohle je sotva na 2* ()
Těžko říct, co je po tolika letech a omílání dokola nácků a komoušků otravnější. Tady se "naštěstí" vyskuje vše, k tomu pár děvek všech vyznání a to vše zamíchaný dohromady s historií jedný barabizny. Drama se nevyskuje, příběh neexistuje a výsledkem je tak jen nudná změť patetickejch výjevů a scének na řemeslný úrovni tý nejdementjší televizní inscenace. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Kabriolet, ktorým cestuje Liesel (Hanna Alström) a Viktor (Claes Bang), je Cord 812 z roku 1937. [Zdroj: glassroommovie.com] (leila22)
- Kniha spisovatele Simona Mawera, podle které vznikl scénář filmu, vyšla v roce 2009 pod názvem „The Glass Room“ a ve stejném roce pak český překlad jako „Skleněný pokoj“. Román je fikce, v knize se píše, že všechny postavy románu jsou smyšlené, přesto se část rodiny Hammer-Tugendhat ohradila proti románu a zdálo se jim vyprávění skandální a nepravdivé. (sator)
- Medzi najnáročnejšie scény patrilo zasnežovanie záhrady a okolie vily, na ktoré bola použitá drvená celulóza. Tú filmári použili tiež na zasnežovanie ďalších exteriérov – napríklad v centre Prahy. Celkovo sa spotrebovalo 250 kilogramov tejto suroviny. [Zdroj: glassroommovie.com] (leila22)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Reklama