BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
BlacKkKlansman
Režie:
Spike LeeKamera:
Chayse IrvinHudba:
Terence BlanchardHrají:
John David Washington, Adam Driver, Topher Grace, Laura Harrier, Jasper Pääkkönen, Michael Buscemi, Ryan Eggold, Paul Walter Hauser, Corey Hawkins (více)Obsahy(1)
Na začátku sedmdesátých let minulého století se Spojené státy vařily v záplavě demonstrací za lidská práva. V téže době se jeden mladý černý kluk s gigantickým afrem (John David Washington, syn Denzela Washingtona) rozhodl rozšířit řady coloradské policie. Ron Stallworth byl první Afroameričan v tomhle sboru. Jeho přijetí mělo zacpat pusu čím dál naštvanější černošské komunitě. Aby těch změn nebylo zase příliš, šoupli nadřízení Rona do archivu (= oddělení evidence důkazů), kde měl co nejméně překážet. Jenže Ronovy ambice byly o poznání větší. Soustavným tlakem na nadřízené se mu nejdřív podařilo svléknout uniformu a v civilu infiltrovat politické mítinky „černých bratrů“. Protože se mu nechtělo donášet na bližního svého, zvednul sluchátko, vytočil číslo Davida Dukea (Topher Grace), místního předáka Ku-klux-klanu, a omotal si ho kolem prstu. Naprosto přesvědčivým způsobem se prezentoval jako fanatický vyznavač bílé rasy a David Duke mu to spolknul i s navijákem, jelikož ho po pár telefonátech vtáhnul do struktur klanu. Když pak bylo potřeba nasadit do akce zapáleného rasistu Rona Stallwortha i fyzicky, ujal se té role Ronův kolega Flip Zimmerman (Adam Driver), který s nadšením docházel na tajná i veřejná setkání členů klanu s cílem získat co nejvíc informací a překazit plánované násilné operace. Zní to neuvěřitelně, zní to komicky, skutečně se to však stalo. (Cinemart)
(více)Videa (7)
Recenze (490)
Chvílemi si říkáte, jestli to Spike Lee s tím aktivismem už opravdu nepřehání, ale pak přijde konec filmu a uvědomíte si s němým děsem v očích (v kině bylo mrtvé ticho), že to není jen film, ale po skoro 50 let pořád krutá realita. Mimo to se jedná o neuvěřitelný příběh o tom, jak se černoch infiltroval do KKK a to je samo o sobě důvod tenhle film vidět. Tou absurditou mě skutečně několikrát dostával do kolen. A John David Washington byl tak perfektní, že Hollywoodu pro jednou odpustím ten nekončící nepotismus. Jeden z nejvíce relevantních filmů roku. ()
Spike Lee je extrémista. A navrch hrozný hovado. BlacKkKlansman je film s tak černým humorem, že by mohl na zahradě Zrození národa sbírat bavlnu, politickou nekorektnost dotahuje až na hranu a velmi chytře pracuje s vývojem dvou titulních postav, které se nejprve musí vydávat za jednu, aby se nakonec jednou skutečně staly. Chvílemi je to narvané nápady a satirickým vtipem, někdy však formálně vyumělkované a postrádající věrohodnost, kterou si Spike kompenzuje přidáním archivních záběrů a explicitními narážkami na Trumpa. Tak jako tak těžká kvalitka, která hlavně díky dynamickému vyprávění a špičkovým hercům nikdy neupadá do sterility, jíž se očividně bojí jak čert kříže. 80% ()
Typický příklad filmu vystavěného od konce a žánrovky, která se jako všichni nejlepší zástupci netopí kdesi v budoucích technomagoriích nebo pedantickém zachycování historických detailů, ale ve skutečnosti pojednává o přítomnosti – respektive o velice slavném prohlášení jednoho velice slavného Umpalumpy, že oni ti náckové a progresivisti jsou vlastně jedno a to samý. Debilitu tohohle radikálního centrismu nechť dokládá, že Spiku Leemu stačilo prostříhat a postavit do juxtapozice de facto identické scény s identickým obsahem, identickou texturou a identickými provoláními, aby ukázal, že jako ne. Nejsou. ()
Spike Lee nejednou příjemně překvapil. Rozhodně ale nepatří mezi režiséry, na jejichž kousky bych netrpělivě čekal. Zápletka je poměrně prostá – čerstvá posila coloradské policie Ron má překvapivou barvu pleti. První černoch v historii sboru chtěl být mužem v uniformě odjakživa. Nejprve zevluje v kartotéce, nakonec se ale stane členem buňky Ku-klux-klanu. Jenže s jeho afrem by to šlo obtížně, takže Ronem je ve skutečnosti a na telefonu, Ronem mezi rasistickými fanatiky se stává jeho kolega, který je navíc jen tak mimochodem Židem. Organizace mezitím nabírá na síle a plánuje násilný útok. Uvědomělý filmař Spike Lee se opírá o reálné události a dává jasně najevo, že se mu dnešní poměry za oceánem nelíbí. Ocitáme se sice v 70. letech, ovšem události jsou platné i pro současnost, z čehož může mrazit. Ovšem z toho, že je nálada mezi lidmi podobná, prostě nemrazí. Možná je to jeho typickým odlehčeným stylem vyprávění, možná tím, že jsem měl v několika momentech problém tu či onu scénu akceptovat. Mnohé navíc měly být o dost kratší. Používá sice několik fíglů a předkládá i pár milých nápadů, celkově ale nejsem přesvědčený, že by tohle měl být nějaký „černý“ kůň blížících se filmových předávacích ceremoniálů. Není ani nijak zvlášť vtipný, humor vychází hlavně z absurdity rasistických projevů. Herci jsou fajn, ale z Adama Drivera dlouhodobě rozhodně neucvrkávám, prakticky neznámý John David Washington má zase značné charisma, ale že by měl držet v ruce hereckého Oscara, tak to tedy vůbec. Lee měl možná leccos detailně promyšlené a před dobovou atmosférou smekám, mě si nicméně celkově tentokrát úplně nezískal. ()
„Namouvěru, na válku vám seru!“ Dříve to bylo životopisné drama nebo heist film, tentokrát Spike Lee k vyjádření svého politického stanoviska využívá a pro své potřeby přepracovává konvencí policejních filmů o dvojí identitě. Překážky, které hrdinové musejí při plnění své mise překonávat, nepřicházejí pouze zvnějšku, ale berou na sebe také podobu jejich kolegů a nadřízených, kteří se nedokážou přenést přes vlastní předsudky a reprezentují systém znevýhodňující určitou část obyvatel. Spárování dvou nesourodých postav neslouží pouze k vytváření komických situací, které odlehčují vážné téma. Je podmínkou toho, aby mohl být Stallworthův smělý plán realizován a zároveň vyjadřují ústřední přesvědčení filmu, že cesta k úspěchu je podmíněna spoluprací, bojem za sdílené hodnoty (přestože je každý úplně jiný, před členy KKK vystupují jako jeden člověk), což lze zároveň chápat jako polemiku s blaxploitation filmy, jejichž styl BlacKkKlansman napodobuje. ___ Oba dva hrdinové v důsledku konfrontací s bílými nacionalisty, kteří je coby černocha a žida vnímají jako hrozbu srovnatelnou leda s morem a cholerou, začínají více přemýšlet nad svou identitou. Zimmerman například na otázku, zda je žid, zprvu odpovídá „Nevím“. Později přiznává, že o svém židovství díky asimilaci nikdy nepřemýšlel, ale teď své stanovisko začíná přehodnocovat. Stejně jako jeho parťák přestává brát infiltraci Ku Klux Klanu jako pouhou práci, stává se z ní pro něj osobní záležitost. Zatímco Stallworth tak přestává utíkat před skutečností, že je černoch, Flip „zásluhou“ bandy antisemitských imbecilů začíná hrdě hájit své židovství. ___ Rasisti legitimizují své výroky a aktivity vytvářením umělých nepřátel a šířením strachu z rasové války nebo židobolševického spiknutí. Zásadní roli při tom sehrává jejich slovník, jenž sice neoplývá kdovíjakou bohatostí a svědčí o elementární neznalosti gramatiky (zde tvary jako „lepšejší“), ale zároveň je dost expresivní, aby dokázal vyvolat silné emoce a strhnout nemyslící davy. Emoce nahrazují schopnost pracovat s fakty a promyšleněji argumentovat. Absenci elementární logiky ve svých postojích jeden z bigotů vyjeví, když ho Flip upozorní, že je nesmysl popírat holocaust, při němž přece bylo zavražděno několik milionů Židů a z pohledu bílého nácka šlo tudíž o nejúžasnější událost dějin. K navazování vztahů v rámci KKK pak dochází výlučně skrze sdílenou nenávist. Vstup do organizace je podmíněn znalostí nenávistného kódu (různé nadávky pro každého, kdo není bílý heterosexuální Američan). Z jazyka uzavřené skupiny je ovšem třeba udělat masovou záležitost, třeba i s pomocí hollywoodských velkofilmů jako Zrození národa. ___ Vlna rasově motivovaného násilí v sedmdesátých let představovalo reakci na některá drobná vítězství Afroameričanů v předcházející dekádě. Podobně lze dnes sílící pozici extrémní pravice v Americe, přikrmovanou výroky sociopata, kterého Spike Lee označuje slovy „Orange motherfucker“, případně „Agent Orange“, vnímat jako „odvetu“ za osm let vlády Baracka Obamy. Paralelami s přítomným děním ve Spojených státech i Evropě je Leeho film prostoupen. I bez šokujícího dovětku by bylo zřejmé, že stejně jako ve svých dřívějších filmech využil historického námětu k upozornění na přetrvávající nesnášenlivost vůči určitým společenským skupinám. Styl se mění, podstata zůstává a svět bude potřebovat ještě mnoho hrdinů jako Ron Stallworth nebo Heather Heyer. BlacKkKlansman to říká možná ne příliš nuancovaně, ale dost naléhavě, aby alespoň pár lidem, kteří ještě nemají totálně vybílené mozky, otevřel oči. 90% () (méně) (více)
Galerie (57)
Zajímavosti (26)
- Události z filmu se ve skutečnosti odehrávaly o sedm let později, v letech 1978 a 1979. Posunutím děje mohly být zachyceny další dobové události, např. kampaň na znovuzvolení Richarda Nixona americkým prezidentem, které bylo údajně podporované právě Ku-klux-klanem. (tom.nosek)
- Před českou premiérou v kinech proběhla premiéra na Karlovarském IFF 30. června 2018. (Varan)
- Posledný obraz vo filme je americká vlajka čiernobielej farby, zobrazená hore nohami. V USA je zavesenie vlajky hore nohami signálom stavu núdze alebo pohotovosti. (zajo91)
Související novinky
Film Christophera Nolana našel hvězdu
O novém filmu Christophera Nolana (Interstellar, Dunkirk) až doposud nebylo moc co psát. Některé zdroje snímek přirovnávaly duchem k Na sever severozápadní linkou a Počátku, tahle porovnání už ale… (více)
Oscarové nominace 2019
Po Českých lvech tu máme konečně také nominace na 91. ročník Oscarů. Těm pro změnu vévodí osobní výpověď režiséra Alfonso Cuaróna Roma a pak kostýmní dobové drama Favoritka od Yorgose Lanthimose, oba… (více)
Favoritka vede seznam nominací BAFTA
Nominace na britské filmové ceny jsou již od včerejška známy a do čela se dostal film, který s Velkou Británií úzce souvisí. Snímek Favoritka režiséra Yorgose Lanthimose (Humr), vyprávějící o… (více)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
Reklama