Proxima

Tam, kde Hollywood u vesmírných filmů začíná, tam Proxima končí. Nesmírně zajímavé drama z pohledu ženy, která se snaží popasovat se svojí rolí kosmonautky a se skutečností, že rodinu nechá na Zemi. Jak jednoduché to zní, tak jednoduché to je. Celé to stojí a padá na Evě Green, u které celou dobu přemýšlíte, co se jí asi tak honí hlavou. Mně se naopak nejvíc ale líbilo, že tam celou dobu jezdila ve Škodovce. Lepší auto na cesty do vesmírných tréninkových centrech nemohli vybrat. (06.08.2022)

Letošní varský výběr se silně nesl v duchu ženské režie a ani Proxima není výjimkou. Citlivě uchycené netradiční téma, které vlastně ještě v kinematografii v podstatě nevzniklo, tudíž zaujme svoji originalitou a hlavně zajímavým výcvikovým prostředím. Je to sice jen takové oduševnělé, ženské drama, ale je natočeno výborně a bez amerických klišovitostí. Evu Green úplně nemusím, ale tady mě zaujal její ladný přirozený výkon a jsem ráda, že jsem tento film mohla vidět. Neminul mě ani emocionální závěr a zážitek to byl prostě nadprůměrný. (TADY VARY) (02.08.2020)

Tuším, že v tomto případě jsou to právě ambice režisérky, co mi nesedlo.. Měla jsem od začátku pocit „nátlaku“, až jsem začala uvažovat nad tím, kdo napsal scénář.. A hned mi bylo odhaleno tajemství kostrbatých dialogů.. Nicméně hanět se mi nechce, takže své připomínky - chování dítěte (?), uplakané telefonáty (?), zdravotní potíže (?), labilita astronautky (?), nahota (?), kamera (?) - pitvat dál nebudu a ohodnotím snímek jako hold odvážným ženám, které si houževnatostí, odhodláním a sebezapřením splnily životní sen, no a jaksi nemohu nezmínit atraktivitu prostředí, jisté kouzlo to prostě má.. (22.06.2021)

Myslím, že aj keď film nie je v červených číslach, je dosť nadhodnotený. V podstate sa tu nič nedeje, iba taká nudnejšia rodinná dráma s neobvyklým problémom - cesta do vesmíru a odlúčenie na dlhú dobu. Všetko podané s veľkou dávkou pátosu a takou nudnou formou, že sa mi chcelo zaspať každých 5 minút. Šťastie, že tu hrala Eva Green, ale ani tá tu toho veľa neukázala... veď vlastne ani nebolo o čom. Také banálne a veľmi nezáživné spracovanie povedal by som. Chápem, že režisérka sa snažila vniesť ženský pohľad na túto tému, no nevyšlo to.... vôbec. Podpriemer. 40/100 (28.10.2020)

Je málo filmů, které pojímají práci astronautů zcela realisticky, nikoli jako sci-fi. Tohle drama filmaři natočili ve výcvikovém středisku ESA v Kolíně nad Rýnem, Hvězdném městečku u Moskvy a na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Zcela přirozeně se v něm hovoří francouzsky, německy, anglicky i rusky. Ale hlavní je filmový vztah mezi matkou (Eva Green) a dcerou (Zélie Boulant), na kterém ostatně celá tíže filmu leží. Tenhle film je totiž o tom, že žena, která na rok opustí vlastní dítě, nemusí být špatnou matkou. Jestli se vám to zdá málo, není to film pro vás. (Noční opuštění karantény v Bajkonuru beru jako uměleckou licenci a nehodlám kvůli němu snižovat hodnocení.) (08.07.2020)