Nenávist

Nic co by se nedalo čekat. Tak začíná má poslední recenze v tomto roce. Příběh kolísá a je místy až nudný. Oživením série o Nenávisti je to že děj je zasazen do neJaponského prostředí Ameriky. Co se týče lekavek není jich tam sic hodně ale když už tak vás totálně viděsí. Hudební doprovod umocňuje napínavý leč nudnější příběh na jedničku. Každopádně všem milovníkům hororů doporučuji kino navštívit. Potom si však dejte pozor do kterého domu se jdete podívat aby tam nečekala... NENÁVIST (02.01.2020)

Tleskám a gratuluju. Hororový snímek The Grudge s přehledem vyhrává anketu nejdebilnější film roku, protože to, co tvůrci spáchali, je tak moc příšerný, až jsem se musel smát. Nešlo spíš o komedii? The Grudge postrádá hlavu a patu, divák od samého začátku až po konec netuší, proč se děje co se děje, jumpscary jsou předvídatelné, směšné a samozřejmě plné zvukových efektů, jako bychom to tu už 20, možná 30 let neomýlali stále dokola. Herci přehrávají, chovají se nepřirozeně, jejich dialogy jsou naprosto debilní, make-up je naprosto debilní, hudba je naprosto nevhodná, načasování jumpscarů je naprosto idiotské a takhle bych mohl pokračovat až do nekonečna. Vždycky se při recenzi filmu snažím zmínit alespoň jednu pozitivní věc, která mě zaujmula, ale tady prostě vůbec nic pozitivního není. Snad až na výsledky testů rakoviny vyšetřovatelčinýho manžela. (16.08.2020)

Prúser a hneď takto zo začiatku roka horúci kandidát na najhorší horor 2020. Andrea Riseborough Vám film neutiahne. Možno tak nejaký študentský. Známy ksicht v podobe Johna Cho (Zahulíme, uvidíme či Star Trek filmy) a hororová dôchodkyňa Lin Shaye (Insidious filmy) už toho moc zachrániť nemohli, pretože sa pohybovali vo veľmi špatne vykostenej kópii kópie. Jediné hororové sú tu hlučné lakačky, čo boli naozaj okaté berličky pre začínajúceho režiséra/scenáristu. Väčšinu času sa Nenávist venuje hlavne postavám, no pritom je tu úplne odflákný vzťah detektívky so synom. Amatérsky počin, ktorý dúfam ukončí kariéru menom Nicolas Pesce. (23.03.2020)

Mal to byť nový pohľad na už priznajme si, pekne vychodenú značku. Teda asi len chcel byť. Spojitosti s predhádzajúcimi americkými THE GRUDGE tu sú ( hlavne k prvej časti ), ale sú len oslím mostíkom k tomu, aby sa v tomto filme niečo začalo diať. Množstvo nelogičností, málo napätia a hlavne to, že snímok nemá potrebný spád a ani gradáciu a plynie skôr ako nejaký artový film pre intelektuálov. Škoda. Ale tento rok je len na začiatku, tak verím, že nejaký slušný šťavnatý hororový kúsok, nás ešte len čaká. (05.01.2020)

Na exkluzivní silvestrovskou předpremiéru snímku The Grudge v Cinestarech, kam mohl jít každý, kdo šel zrovna kolem a koupil si vstupenku, jsem šel s očekáváním nanejvýš průměrného kousku, což se i vyplnilo. Pokud se dá na nové Nenávisti něco pochválit, tak snaha natočit dospělý horor bez úliteb teenagerskému publiku. Vizuál je spíš ošklivý, než cool, a hlavní hrdinka Andrea Riseborough také rozhodně nepatří mezi prvoplánově krásné herečky. Ale že by se ona snaha přetavila v nějak zvlášť doporučitelný snímek, to se říct nedá. Podobně jako v předchozích Nenávistech a Ju-Onech se tu nechronologicky vypráví vražedná historie spjatá s jakousi kletbou, a celé je to hrozně zbytečné. Spousta času je věnována postavám, u nichž je jasné, jak dopadnou (spoiler: umřou), naopak málo ho pak zbývá pro hlavní hrdinku v chronologicky poslední linii. Komické třeba je, že v závěru tvůrci chtějí, aby se divák strachoval o osud synáčka hlavní hrdinky, přičemž ale divák nemá šanci si tu postavu nijak oblíbit. O tom, jakou péči tvůrci věnovali vykreslení jejich vztahu, asi nejvíc vypovídá fakt, že se synek objeví na začátku, a znova pak až zhruba po hodině filmu. Nová Nenávist působí rozpadle, jako kdyby se mohutně přestříhávala - což je dost dobře možné, vždyť původní premiéra byla asi o rok odsunuta. Následkem toho film nemá drajv, tempo ani gradaci a jen velmi problematicky funguje návaznost jednotlivých scén. 5/10 (02.01.2020)