Puppet Master: The Littlest Reich

"Hákem máchá, zkouší chvaty, v krvi ráchá nazi hnáty." Puppet Master z r. 1989 neznám, ani nic dalšího ze sbírky legendárního řezbáře Andre Toulona, kovaného a vzdělaného árijce. Jen v dětství jsem míval dřevěného kačera, na kolečkách. Tahal jsem ho za sebou na provázku, mechanismus zajištoval zvedání jeho pravice, resp. křídla, jakoby k pozdravu a já, nebohé děcko, jsem netušil, jakou mám z prdele kliku, že jsem modrooký chlapeček s blonďatými vlásky (sekuriťačka C. Doreski hadr). Ach jo, kde jsou ty časy, i vlasy :-). Ovšem tuhle nádherně brakovou a černohumornou béčkovou aukci, s vyvolávací cenou tři barely krve a přihazováním po pěti metrech střev, jsem si užil a kreativně vraždící loutky měly mé sympatie. Závěrem kvízové okénko. [-] Správný postup při použití hotelové toalety je: A) rozepnu zip, zvednu prkénko, vytáhnu. B) Uchopím, zamířím (vzkaz pro dámy: není to tak snadné, jak si myslíte) a kropím. C) Pokud se netrefím, neztrácím hlavu, pokud ji ztratím, hledám ji v míse, poté dokončím močení, na svou ztracenou hlavu. [-] Blaženě vytlemený skáču do kontejneru, ze čtyř metrů. (23.11.2022)

Zahlerovo jméno v kolonce scénář navnadilo, jména dvou švédských nekňubů v režii děsila. Ve výsledku pak nejsem s filmem ani spokojen, ani jím nejsem vyloženě zhnusen. Na úrovni gore scén to celkem funguje, ale po některých zahraničních ohlasech jsem teda čekal ještě větší úlet. Sem tam pak pobaví nějaká humorná hláška, neschopné režijní duo buhužel nedokáže tyhle momenty plně prodat. Film se tak rozpadá na jednotlivé zábavné mikrosekvence a výplňovou vatu, přičemž ta vata se vždy musí přetrpět. Ucelený pozitivní zážitek z toho nemám. (18.08.2018)

Patrně poslední účinkování maniakálních loutek na hororové scéně. A pod scenáristickou taktovkou S. Craig Zahlera, který si nejspíše odskočil od svých drsných filmových projektů na kvalitní úrovni sepsat něco pro užší diváckou obec. Rozhodně tedy nečekejte ambicemi prolezlé dílo. Blíží se aukce loutek z dílny jejich nacistického stvořitele Toulona (Udo Kier). A ta je spojená s třicátým výročím zabití jejich stvořitele při policejní razii. Kreslíř a prodavač komiksů (Thomas Lennon) se svojí novopečenou přítelkyní (Jenny Pellicer) a majitelem obchodu s komiksy (Nelson Franklin) se vydávají na aukci zpeněžit loutku, kterou byste svému dítěti určitě nikdy jako dárek nedali. A vražedné běsnění loutek na sebe nenechá dlouho čekat. Herecké obsazení čítá tváře převážně spojené s béčkovými filmy - Michael Paré (v roli policejního vyšetřovatele) a Matthias Hues jsou typickými představiteli této tvorby. A Barbara Crampton, která diváky kdysi oslnila svým žhavým tělem v hororovém kousku Ze záhrobí, coby vysloužilá policistka, nyní průvodkyně, zasvětí diváky do legendy o Mistru loutkáři. A tělem už rozhodně neoslní. Na to se specializuje sympatická Jenny Pellicer, která se sice mile ráda zbavuje podprsenky, ovšem kameraman nedopřeje dlouhý záběr na její odhalené poprsí. Není třeba házet šourky do žita, Kennedy Summers ráda provětrala před kamerou svoje silikony. Erotické vsuvky máme za sebou, nyní se zaměřme na gore. To rozhodně ostudu netropí. Krve a vyhřezlých vnitřností je dostatek. A k tomu si připočtěme i nějakou tu originální vtipnou vsuvku v podobě Hitlerova dítěte. Finále už bylo takové ryze béčkové, poměrně bez většího nápadu. Přeživší ústřední pár se v něm vydává zlikvidovat původce temných sil, který uvedl do pohybu krvelačné loutky. Je to určitě slabší úsek filmu, hutnost a nápaditost finále se prostě nedostavila. Režiséři Sonny Laguna a Tommy Wiklund za asistence S. Craig Zahlera se rozhodli dát infuzi vyčpělé hororové značce, která svoje VHS období absolvovala na přelomu devadesátých let minulého století. Ta příšerná připitomělost až debilita, kterou série vždy disponovala, se poměrně zredukovala, přičemž vzniklo krvavé i vtipné dílko, co si velké nároky neklade. 8/10 (24.05.2022)

Série o zabijáckých loutkách. Oddechová brakovka The Littlest Reich je třináctý film z celé série. V minulých dílech loutky bojovaly s posedlými hračkami, s nacisty, démonickým egyptským božstvem. Hodně zlé byly jen v prvním a druhém díle. Zde jsou poslány ve velkém množství proti nevinným lidem. Postavy jsou poměrně sympatické a brodí se krví. (04.12.2020)

Osobně patřím ke skalním fandům Puppet Master, ale je mi až smutno, kam to Charles Band za poslední roky s touto sérií dovedl. Kdysi vcelku oblíbená série o vraždících loutkách se stala díky posledním přírůstkům podprůměrnou podívanou a trilogie Axis patřila k vůbec nejhorším dílům, které vznikli. A když jsem se dozvěděl, že za tím posledním stojí dvojice režisérů Sonny Laguna, Tommy Wiklund, moc mi to na klidu nepřidalo. Oba tito pánové totiž rovněž mezi špičku ve svém oboru nepatří a jejich filmy za moc nestojí. Chtěl jsem jim však dát šanci a bohužel se ukázalo, že tohle pokračování raději vzniknout nemělo. Není to vyložená katastrofa, ale i tak jsem byl spíše zklamán. Hlavně tím, že se scénáristi v čele s Bandem a Zahlerem nepochopitelně vykašlali na minulost (historii) Andre Toulona a zde z něj udělali šíleného nacistického zločince, vraha a rasistu – jenž své loutky stvořil jen k zabíjení podřadných ras, lesbiček a feťáků. Udo Kier sice vypadal pěkně znetvořeně, ale na place se moc neohřál. A zbytek osazenstva v čele s kdysi populárními herci (Barbara Crampton, Michael Paré, atd.) taky nepodali zrovna zářivé výkony. Naštěstí tu byly vraždící loutky a jakési formy panenek (viz Baby Führer, nebo trpaslík gynekolog), které rozpoutaly ten správný krvavý masakr – plný lahodných céčkových gore scén, morbidních situací okořeněných černým humorem, jenž my alespoň trochu zvedly náladu. Ze staré bandy se tu objevila bohužel jen čtveřice Blade, Pinhead, Tunneler a Torch se svým plamenometem. Ale i vcelku slušné množství jejich společníků a několik napodobenin si rovněž nevedlo vůbec špatně. Robotek s vrtulí tu měl doslova krvavé hody. 50% (16.01.2020)