King Skate

Už dlouho jsem neviděl takto poutavě natočený „sportovní“ dokument obzvláště z českých luhů a hájů. Parádní mix záběrů z domácích archivů (a že to jsou občas vskutku perly) v kombinaci s vyprávěními krátkých historek těch, kteří nejen že tu dobu zažili, ale kteří i tu českou historii skateboardingu přímo tvořili. Mohlo to skončit fiaskem a pouze jako nostalgické vzpomínání páprdů. Toto se ale naštěstí nestalo a výsledkem je plnohodnotná sonda o tom jak to tehdy začalo z úst „rebelů“ tehdejší doby. (17.04.2019)

Hodně jsem se na to těšil, takový téma má obrovskej potenciál. Přišlo mi ale, že se celej tvůrčí proces tak trochu schoval za to, co bylo řečeno delegací před premiérou: "Tuhle partu je hrozně těžký ukočírovat, jsou fakt crazy.". Takže to vypadá, jako kdyby se úplně rezignovalo na jakejkoliv pokus o koherentnější scénář, spíš tu jsou takový dost solitérní příběhy (formou "mluvících hlav") o tom, jaký to tehdy bylo fakt mejdlo. Hodně se o tý párty žvaní, ale ten feeling z toho nedostaneš. Srovnání s Tohle není Kalifornie se prostě nejde ubránit. King Skate se to bohužel nesnaží dělat jinak, ale úplně stejně. S tim, že je slabší snad ve všem. Nemá ucelenější příběh, nemá žádnej vývoj (vzpomínky na konci jsou úplně stejný jako na začátku, takže akorát víc nudí), nezabrousí víc do komunity nebo jejich osobních vztahů (mohl to vyprávět kdejakej strejc), nemá zrovna moc pestrý archivní záběry a i zasazení do tý doby je jen hodně letmý. Jediný plus tak asi může být, že je to prostě naše, no =). Bylo to jen #docelaDobrý #aleNicVíc #mffkv (65%) (06.07.2018)

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)

Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání. (14.05.2019)

Pecka. Tenhle dokument jde až na dřeň. Autorovi se podařilo proniknout do komunity zakladatelů skateboardingu v ČSSR a oni nám s upřímností sobě vlastní přiblížili život v komunismu. Nesmírně cením tu otevřenost, naivitu a intimnost s jakou je to natočené. King skate je dokument, který každému mohu jen doporučit. Tohle není nudná hodinka historie ze základky. Má to úžasnou atmosféru podtrženou velmi dobře vybraným soundtrackem a já to hltal až do poslední minuty. Jako bonus k příběhu o vzniku skateboardingu u nás máte dokument o socíku, který díky mixu dobových reportáží, soukromým záběrům a protagonistům jakoby mimochodem dokonale vystihuje podstatu totáče a skejťáci tak velmi posloužili jako ideálni subkultura k popsání podstaty svobody a totality. Cením hořkosladký konec, kdy vlastně revoluce vyznívá jako vítězství s otazníkem a příchod naprosté svobody jako danajský dar. (17.03.2022)