King Skate

Skateboarding není sport, je to životní styl... Z dokumentu čiší radost, nadšení a svoboda. A prostor rovněž dostávají pověstné české kutilství a šikovné české ručičky, které si v době komunismu dokázaly i tak poradit a dávat prkna dohromady jak se dalo. A navíc je vidět, že tehdejší průkopníci tohoto kdysi exotického odvětví jsou velcí borci i dneska! Prostě paráda, hned jsem dostal chuť jít jezdit na prkně. ;) (19.04.2019)

Joo, svýho času sem byl taky skejťák... Cca v 7.třídě na základce, skočil sem cca 4 cihličky na vejšku a nějaký slajdy na zábradlíčku. Ale i tohle všecko už mělo mnohem větší stajl, než to co tady předváděj tihle český průkopníci :o). Jako asi nejvíc mě dostala soutěž ve "skoku do dálky" :o). Rozjedeš se , prkno ti narazí do zábrany a pak už jen letíš a pravděpodobně spadneš... Skok do vejšky přes laťku bez vejšky taky hodně supr nápad :o). No, ale dokument sám o sobě je parádička. Dostal sem se do let, kdy pražský floutci v době totáče žili punkovej život a neřešili hovadiny. Škoda, že není víc podobnej dokumentech, já bych navrhoval třeba rovnou o tom punku nebo hudbě... Líbí se mi, že i skejťáci lili pifko co to jen šlo a ty jejich uplý hadry taky sexy :o)) (17.04.2019)

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)

Přístupný dokument (s nečekaným množstvím archivního materiálu a nadupaným písničkovým soundtrackem) přibližuje počátky skateboardingu v Československu za hluboké totality 80. let, kdy prkno pro mladé představovalo závan západní svobody, určitého úniku i punkové rebélie (ovšem žádného protirežimního hnutí, to ani omylem). Pěkně se zde podařilo zachytit pospolitost a kamarádství skupiny sportovních nadšenců lomeno adrenalinových šílenců – i po letech. (16.02.2024)

Skate mě vždycky fascinoval, ale po té co jsem to zkusil (mimochodem na zájmovém kroužku pod vedením jednoho z protagonistů filmu) a rozbil si hubu, jsem to vzdal. Ale doma dělaný skate s kolečkama z gumový hadice jsem měl a Marka Gonzallese na U rampě v Prachaticích viděl, takže to ve mě zůstalo tak nějak zažrané. A jako hardcorista mám k této subkultuře stále blízko. Jako takového, mě tenhle dokument fakt bavil a zasáhl - má to šťávu, spád a nutnou dávku nostalgie. A tak to má být ... Snad jen ta Skateboardová Růžena v soundtracku chyběla. (09.06.2019)