Mulholland Drive

Mulholland Drive je jako lucidní sen. Vypadá skoro jako realita, ale sem tam se objeví něco, co vám připomene, že se to neděje, že nejste úplně při smyslech, a že nemáte moc nad tím, co se kolem vás děje. Ať už jsou to podivné hlášky, bizarní postavy, nečekané události či černé kafe. Lucidní sny jsou často nepříjemné. Snažíte se z nich vzbudit, protože víte, že to je jen sen. Ale ono to nejde. Tak se snažíte ten sen pochopit, dát mu nějaký smysl. Po Mulhollandu budete určitě nějakou chvilku tápat. Budete ten smysl hledat. Za chvilku si uvědomíte, že už tomu přicházíte na kloub. Že zápletka je hmatatelná a že to nakonec přece jen dá smysl. Najdete tu nit, a budete se jí spokojeně držet. Budete sami sebe poplácávat po zádech za to, jak jste dobří. Ten prapodivný sen přece dává smysl, a vy jste ten smysl odhalili. Tak už si jen spokojeně žmouláte s nití v ruce a čekáte, kdy dojdete na konec. To se ale nestane, protože dříve či později se ta nit prostě přetrnhe. Ve snu je to ta chvíle, kdy stojíte nazí před tabulí nebo naprosto oblečení v sauně. Z těch snů se ale vždycky probudíte. Jen Mulholland Drive můžete s těmi naprosto stejnými a rozporuplnými pocity sledovat dokola a dokola. (13.05.2007)

Bravo ! Tento film je dôstojným nasledovníkom Lynchovej haluze Lost Highway. Opäť mám z neho ten istý pocit : a síce, že celkom ho nechápe ani pán maestro. Ale ruku na srdce: je treba vôbec Lynchove filmy chápať ? Ja radšej ostanem pri pocite nepochopenia a budem si užívať atmosféru ponurého mystična s Lynchovskými bizarnými postavičkami a tiesnivého deja podfarbeného Badalamentiho hllbokými tónmi. O hereckých výkonoch sa neoplatí hovoriť, pretože všetci tu zahrali bravúrne.10/10 (24.10.2005)

Moja prvá skúsenosť s Lynchom a musím povedať: "ďakujem neprosím mistře". Že držať niť a pochopiť Lynchoviny je občas nadľuská úloha som vedel, ale v tomto prípade mám pocit, že si tu z diváka niekto robí srandu. A to v mojich očiach degraduje ináč formálne prezíny film. Posledná 15-minútovka diváka hodí do úplne inej príbehovej dimenzie a ostane len jeden veľký, škaredý, ušmudlaný otazník. Dávam filmu druhú śancu s tým že sa posunie moje hodnotenie o dve hviezdy. Hore či dole mr. Lynch? (04.08.2004)

Moje první setkání Davidem Lynchem (bohužel jsem nevěděl s kým mám tu čest). Příběh se pomalu rozjíždí, pak se začíná rozvíjet, lehce zaplétat a najednou...se začínám topit ve směsici zdánlivě nelogických scén, pestrobarevných výjevů, obrazů, které obrátí dosavadní děj vzhůru nohama, snažím se něčeho chytit, ztrácím pevnou půdu pod nohama, nemůžu rozpoznat, co se vlastně dějě, najednou film končí a já nevím, co se vlastně právě stalo. Nejdřív jsem měl chuť dát jen podprůměr za to, co si to vůbec režisér dovolil, ale pak mi začalo docházet, že právě tohle bylo účelem. Přemýšlel jsem o tom pořád dokola s finálním přiznáním, že jsem to prostě nepochopil, režisér si se mnou dělal co chtěl a totálně mě zarazil do křesla s otevřenými ústy a nechápavou, lehce rozlobenou grimasou ve tváři. To se mi ještě u žádného filmu nestalo, takže nakonec hodnotím plným počtem (1* navíc za neuvěřitelnou atmosféru, 1* za Naomi, 1* za režisérské umění mnou dosud neobjevené). (19.02.2008)

Nejlepší Lynch? To nevím, ale možné to je. Typický Lynch? Až do morku filmu. A jedna z nejpůsobivějších filmových atmosfér? To každopádně. Právě ta atmosféra mi chyběla v Lost Highway. Byla tam sice nějaká, ale ne jako v tomhle filmu. To je prostě něco, co musíte zažít. A ani Vám nebude vadit, že to (ostatně jako vždy u Lynche) nepochopíte. Mně to tedy nevadilo. Plný počet je zde na místě a Naomi mě přesvědčila, že je jedna z nejtalentovanějších mladých hereček současnosti. A co na závěr? Snad jen: "Silencio..." (13.09.2008)