Režie:
Jaroslav MachScénář:
Jiří KarásekKamera:
Josef HanušHudba:
Štěpán LuckýHrají:
Vladimír Menšík, Consuela Morávková, Marie Rosůlková, Jaroslav Marvan, Bohuš Záhorský, Jaroslava Obermaierová, Jan Skopeček, Pavel Landovský, Jiří Kodet (více)Obsahy(1)
Tento sice komediální, ale současně i tklivě zabarvený příběh dokládá, že ani špičkové herecké obsazení ještě nezaručuje žádoucí zdar, chybí-li příběhu nápaditost I vypravěčská obratnost. Režisér Jaroslav Mach obsadil do hlavní role Vladimíra Menšíka a využil veškeré jeho dispozice: Menšík tu sehrál roli prostého tiskárenského dělníka, jenž obětavě pečuje o svou nemocnou matku. Tráví s ní veškerý volný čas a jedinou zálibou, kterou si čas od času dopřeje, jsou železniční modely. Jenže vše změní příchod vnadné dívky. Hrdina náhle propadá milostnému poblouznění, nevěda si rady s konfliktem dosud nepoznaným citem a starostí o matku... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Tiché a pomalé drama o jednom starém mládenci, který v pokročilém věku svého života prahne po lásce a porozumění, které se mu do života připletou v podobě mladičké a krásné dívky, která je o 16 let mladší než on. Poblouzněný zamilovaností netuší, co se na něj vlastně chystá. Výborné herecké představení Vladimíra Menšíka, kterému je drama přímo šité na tělo a v každé chvíli soucítíte s ním. Ostatní už jsou jen statické figury, které nepřesvědčivě vykreslují herci svým uměním. Opravdu zajímavý příběh pak zaujme především svým koncem. 70% ()
Menšík si zahrál psychologicky věrnou roli silně troubovitého chlapíka, který žil 20 let sám s bláznivou matkou a tak si neosvojil správný přístup k ženám... zkrátka se zamiloval do první, která mu po smrti matky přešla přes cestu, choval se nesměle, byl strašně hodný, furt by ji na rukou nosil... prostě přesně ten týpek, který začne každou normální ženu po pěti minutách maximálně štvát a vyslouží si od ní akorát tak pohrdání. Pravda, Consuela s ním měla trochu větší trpělivost, ale jen proto, že hledala nocleh na pár dní. Jinak tahle herečka byla v tomhle věku a v té blond paruce až nadpozemsky přitažlivá... Bohužel její krása rychle odkvetla, jak prokazuje galerie na jejím profilu. PS: Fakt by mě zajímalo, co šlo v protektorátu ve čtyřicátých letech v televizi za argentinskou telenovelu, že dal starej Morávek svým dcerám jména Consuela a Aglaia. ()
Výborný námět, leč provedení lehce pokulhávalo. A rozhodně to nebylo v hercích. Aktualizace 2024: Krásné herectví Menšíka hlavně na začátku v tiskárně. Řekl bych životní výkon. Takovou upřímnost jsem u něj nikdy neviděl. Naopak klasické profesorské představení Marvana. Consuela se mi líbila. Čenda vztahem rozhodně povýšil. Hlavně u svých vysmátých kolegyň, které ho konečně začaly brát vážně. Symbolika: 39:55 – Menšík, merkel sign; 50:01 – Morávková, one eye symbolism (cca 10 vteřin); 51:27 – zase. ()
Slušné zpracování motivu čistého dobračiska s mistrem Menšíkem a Consuelou - dívkou bez historie. Připomene pozdějšího Svatého z krejcárku (který navíc přinesl atmosféru periferie), v kratičké scéně u vody pak Mladého muže s bílou velrybou. Nijak převratný závěr přispívá k celkově obyčejnému vyznění. Autobusy na Václaváku pro pamětníky. ()
Příliš hlučnou samotu starého mládence Čendy v podání Vladimíra Menšíka protne divná mladá slečinka, to je v kostce dějová linka tohoto polozapomenutého filmu, který má snad jediný velký klad, totiž fakt, že jde o (smutnou) romantickou komedii, tedy v České nové vlně (kam by se Klec pro dva svým způsobem mohla řadit) žánr opravdu hodně raritní. Z celého filmu ovšem převládá šedavý dojem a pocit neuvěřitelnosti a nebýt samého finále, hodnotil bych ještě příkřeji... ()
Galerie (2)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (1)
- Filmový debut Jany Preissové. (M.B)
Reklama