Chvilky

Zpočátku mě to celkem bavilo, seznamování s postavami bylo zajímavé i přes ty příšerné střihy, které působily strašně amatérsky, jenže mě to pak po čase přestalo bavit, protože seznamování s rodinou Anežky trvá zhruba celou hodinu filmu. Tak jsem čekal, co se bude dít, jak se to celé uzavře, jestli to dá nějaké odpovědi na to, jak by Anežka mohla postupovat ve svém životě dál... a ono to skončí nijak. Takže já vlastně celý film sleduju depku o holce, co sama neví, co se sebou a neví jak v životě postupovat dál (to je taky dost originální téma, hlavně v Česku...), jestli najde východisko ze své současné situace a mám se spokojit s tím, že nějaké vyhlídky na budoucnost asi má? Za celý film se nikam neposune, ani ona, ani její rodina, zůstane to všechno pořád na stejné situaci a s tím se mám spokojit? Já bych si jako divák přál vidět, jestli tu nějaké východisko má nebo ne, takhle mi to připadá, že ani sama režisérka nevěděla, co s tím dělat dál a jak to zakončit. Působí to odbytě. Jo, některé scény se mi ve filmu líbí, jsou povedené a dobře natočené (ale sestříhané jsou blbě, ale to už jsem psal), ale když si položím otázku, co mi to mělo říct, tak vůbec nevím. Nic se tam nestalo, nic se tam nevyřešilo, nikam to nevedlo. Vlastně je to dějové jako většina českých filmů, ve kterých se taky vlastně nic nestane. A to je taky další důvod, proč nepůjdu s hodnocením výš, moc se to od jiných českých filmů neodlišuje. Já jsem nad slabými 3* i přemýšlel, ale to jsem ještě doufal, že se to nějak uzavře. Takhle to za moc nestálo. EDIT: Po nějaké době zvyšuji na 3*, jelikož mi tenhle film uvízl v hlavě a pamatuji si na něj v rámci Česka jako na celkem dobrý. Takže, slabé 3* (04.06.2019)

Film dost o ničem, musím říct (prý "zdánlivě banální", pche - jak zdánlivě? vždyť on prostě JE banální, panebože!). Nejsem člověk, který nutně vyžaduje od filmu nějaký příběh, ale zrovna v případě Chvilek mám pocit, že to je film, který mi nedal takřka nic. Hlavní postava mi nebyla nějak zvlášť sympatická - vlastně mi dost možná byla i lhostejná - a tak jak je zde vylíčena, si k ní podle mě ani moc cestu najít nejde, protože ona sama (kromě toho, že působí i poněkud neživotně či nevěrohodně - nevěřím například, že by se někdo s takovým přístupem k životu mohl naučit hrát tak dobře na housle jako Anežka - v tomto ohledu mi přišlo dost umělé, jak je do filmu naroubováno to, že Jenovéfa Boková je skutečně skvělá houslistka) tak strašně neví, co se životem, že je i nezáživné to sledovat. Chvilky mi v tomto ohledu trochu připomněly můj oblíbený film Laputa, jehož hlavní postava byla podobným způsobem pasivní, ale film to byl výrazně zábavnější (možná i tou určitou stylizací - Chvilky jsou oproti tomu tak strašně rádoby civilní, až jsou vlastně zoufale fádní, jako sama Anežka a problémy, kterým čelí (s nimiž se sice nakonec dokope zajít k psychologovi, ale nakonec se tam nezmůže na slovo - mimořádně trapná scéna s Lenkou Vlasákovou; obecně je v tom filmu trapných situací víc - proč tam třeba muselo být to močení u řeky? - a rovněž mnohé dialogy mi dost trhaly uši, popravdě, hlavně ty s Alenou Mihulovou). Párkrát jsem se tam něčemu uchechtnul, ale jinak to ze mě nějaké větší emoce nedostalo, a celkově se nemůžu ubránit pochybnostem, co ten film vlastně sděluje - že máme být zdravě průbojní a žít život podle sebe? Na to by jeden vážně nepřišel! Ale jak to udělat? Zní ta správná otázka... Jenovéfa Boková navíc pro mě osobně není dostatečně zajímavá, aby mě bavilo na ni koukat hodinu a půl v kuse - už jsem viděl i filmy, kde byla docela hezká, ale Chvilky nejsou ten případ, podruhé bych se tomu filmu už vyhnul. (03.03.2020)

Mám jedno slovo... dokonalost! Herecký výkon Jenovéfy byl perfektní, ale stejně tak ostatních herců, kteří nádherně hráli charakterové postavy v životě mladé ženy. Proč dokonalost? Protože prostě film zobrazuje život... normální obyčejný život. Tak jak plyne a běží, žádné velké holywood drama a lásky, žádné happyendy. Obyčejné denní starosti, obyčejné lidské smutné i "veselé" trable, obyčejné lidské nedokonalé vztahy. Obyčejné denní dialogy s lidmi ve vašem životě. Naprosto dokonalé byly dialogy s babičkou a otcem. No dialogy, spíš monology z jejich strany, ale to bylo přesně to dokonalé. Ze života. Taky většinu návštěv babičky trávím jen tím, že poslouchám její neustálý proud slov a občas řeknu "hmm jo" :D I kdyby člověk něco chtěl říct, ví, že to nemá cenu. Buď už má babičku se sklerozou, která vám během třetí věty skočí do řeči, aby zopakovala něco, co již řekla, nebo má babičku, které, když by oponovala - že ne díky, nechci tvoje šaty, cos nosila ve svých dvaceti, tak jste za drzého fracka :D A je jedno, jak moc jste dospělí :D Hrozně se mi líbí komentář troufalky - "komprimovaná deprese" - nádherně to sedí. Prožila jsem s Anežkou takový "komprimovaně depresivní večer". (16.11.2020)

Žádné vztahy, jen chemické procesy. Film Beaty Parkanové tvoří formálně i tematicky semknutý celek se snahou být generační zpovědí současné mladé ženy "tady a teď" – ovšem se snahou po překročení hranic konkrétních osudů, načrtnutých v každodenních kratičkých momentech. V jistém ohledu pak nabízí odpověď na to, proč neustále toužíme po životě, v němž neumíme žít. Jenovéfa Boková, oceněná za svou Anežku, kterou ztvárnila se stoprocentní autenticitou a přirozeností, prestižním Českým lvem, patří bezesporu k nejtalentovanějším herečkám své generace. (09.11.2020)

Chvilky jsou pro mě zvláštním filmem. Svým ležérním vyprávěním se snímek nikam nežene, ani netlačí na pilu, statické záběry se střídají s dynamičtějšími obrazy kamery a v podstatě ani žádné finále se nekoná. Příběh se odehrává během jednoho roku, kde hlavní hrdinka proplouvá životem, ve kterém se snaží najít nějaký smysl. Absence hudby navozuje realističtější ovzduší a krásné oči Jenovéfy celý film táhnou nejvíc. Povedené dílko, které má co říct a i přes zdánlivě nečinný děj se v něm ukrývá hluboké životní poselství. (01.09.2022)