Režie:
Josef MachScénář:
Josef MachKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Sylvie Daníčková, Valentina Thielová, Dana Medřická, Karel Effa, Jaroslav Vojta, Marie Rovenská, Theodor Pištěk, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Na nádraží Florenc v Praze nastupují do autobusu cestující do Karlových Varů. Je mezi nimi i dívka dobráckého řidiče Honzy Chalupy, dispečerka Barborka alias Pusinka. Dámská část cestujících na půvabnou mladou ženu pochopitelně žárlí, zatímco někteří muži se jí hned začnou dvořit. Po cestě však řidič zastaví jiné krásné dívce, a tak má Barbora dojem, že se sama ocitla na vedlejší koleji. Cesta do Varů je dlouhá a během ní dojde na mnohá drobná nedorozumění. Jak mezi Honzou a Barborkou, tak mezi ostatními cestujícími… Ve vtipně koncipovaném příběhu, který je založen na konfliktech mezi cestujícími v rychlíkovém autobusu, se režisérovi Josefu Machovi podařilo s laskavým humorem ukázat některé stránky lidských povah. Z jednoduché látky autor vytěžil maximum, přičemž se v jeho díle doplňují prvky humorné, až vyloženě groteskní, s prvky hudebně lyrickými i fantastickými. Výsledek představuje kvalitní, divácky vděčnou a zároveň vkusnou zábavu. Píseň "Šoférská" Ludvíka Podéště na slova Josefa Kainara v podání Josefa Beka se ve své době stala hitem. Theodor Pištěk a Eman Fiala v rolích fotbalových nadšenců Mandy a Jeníčka upomínají na své postavy z úspěšného staršího filmu Muži v offsidu (1931). (Česká televize)
(více)Recenze (138)
"požaduji sestup, ve vyšších polohách nemohu číst !"...ale jo...tak půl na půl...z jedné strany banální, situační a idelogicky zjitřené ( hlavně ztepilým ženským figurám neustále fičí východní větry do orálního otvoru)...z druhé ale docela solidně zahrané, slušně natočené a místy i docela vtipné...ultimátní jednohubka, ale čas s ní strávený zas až tak nebolí a amerického brouka nepošlapává... ()
Klasická česká satira, která se mi jako malému klukovi ohromně líbila, zvlášť když se Pepíček Bek vznesl svým ertéočkem nad krajinu. Označení komedie je skutečně nepřesné a nedivím se, že po takřka šedesáti letech je pro mnohé diváky jen nudnou podívanou; pro nás, kteří jsme tehdy žili, to však byl skutečně pichlavý pohled do charakterů malého českého človíčka; Josef Mach si skutečně vybral všechny možné typy - od nesmělého mládence (Karel Effa), přes cynika (Jiří Sovák) a pštrosa (Lubomír Lipský), až po povedeného zlodějíčka (Jaroslav Mareš). Dnes by se nic takového nenatočilo, satira na špatné lidské povahové vlastnosti je bohužel minulostí - a je to něco, co současné české kinematografii chybí. Sešla se tu řada stárnoucích hvězd (Pištěk, Fiala, Vojta, Rovenská, Princ) s těmi tehdy současnými (Lipský, Zázvorková, Bek, krásná Sylva Daníčková, Effa i Medřická), a tak dávám zodpovědné čtyři hvězdičky. ()
Anděl na horách je asi nejlepší komedie z padesátých let. Jinak se toho zase tak moc nenatočilo. Bylo to období počátků socialismu v Čechách a tak nějak se to promítlo do filmu. Ta křeč. Máme zde sice vtipný nápad s několika tlačítky jako ozvláštněním autobusu - s přenesením do současnosti by se tento nápad dal rozvinout, ale jinak vidíme klasické rozložení příběhových sil. Každý cestující je přirozeně jiný a z toho vlastně filmaři čerpají. Snad jen představy Karla Effy se tam také mám, když vidím hezkou holku. Ale jinak opravdu vtipných situací je vcelku méně. A tak je film zajímavý ještě jednou věcí. Můžeme sledovat začínající budoucí herecké esa a legendy. ()
Jménem flotily československé autobusové dopravy vás vítáme na palubě kouzelné škodověnky. Soudružky a soudruzi se trochu přešlehli ženšenem, proto část cesty letí, halucinují a zpívají. "Pane Honzo, tohle je nejchutnější kávička na dvaapadesáté rovnoběžce." Toto filmové podobenství jsem nepochopil. Ale byl jsem šťastný (dopamin). ()
Při cestě rychlíkovým autobusem z Prahy do Karlových Varů se může stát opravdu cokoliv. O tom by mohl řidič Jan dobře vyprávět. Dostávají zde hodně prostoru komentáře, představy a fantazie jednotlivých postav. Vidíme třeba autobus, kde je za jízdy řidiče líbat povoleno, lítací autobus nebo autobus, kde se každému hraje na přání. Originální a netradiční film. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (15)
- Valentina Thielová (stopárka Miriam Plecitá) sa pred filmovaním objavila iba v niekoľkých reklamách, zlom v jej kariére ale znamenal zjazd československých spisovateľov v roku 1956, na ktorý sprevádzala manžela. Všimol si ju tam režisér Josef Mach, požiadal ju o kontakt a za nejaký čas sa ozval. Vďaka nemu dostala pozvánku na skúšky k hereckému obsadeniu komédie. (Raccoon.city)
- Karel Čáslavský ako asistent výroby musel v tej dobe robiť aj takú prácu, že pred reálnym natáčaním autobusu musel chodiť pol kilometra pred natáčaním so zástavkou v ruke a zastavoval autá a zabraňoval premávke. (Raccoon.city)
- Vďaka ČSD vznikla na mieste pôvodného uhoľného skladiska nová autobusová stanica na Florencii. V roku 1948 novú stanicu slávnostne otváral vtedajší riaditeľ štátnych dráh a dobová tlač nezabudla spomenúť, že jednotlivé odchody vozidiel ohlasoval miestny rozhlas. (Raccoon.city)
Reklama