Deník princezny

Americká středoškolačka Mia Thermopolisová je trochu nesmělá, nemotorná a navíc vinou nemoderního účesu, nevzhledných brýlích a nemožném oblečení patří spíš někam na okraj mezi outsidery. Přesto žije spokojeně se svou matkou, malířkou Helen, a kamarádkou Lilly. Její život však převrátí naruby příjezd babičky Clarissy. Mia se dozvídá, že babička je královnou malého evropského království Genovie, že její otec byl korunní princ a že je dědičkou trůnu. A celá je to jedna velká sprcha trapnosti, která funguje jen v počátku, kdy absolvujeme jako diváci přerod ošklivého kačátka v pohlednou slečnu důstojnou pro královský trůn. Potud jsem tu trapnost akceptoval, ale pak už se film s ničím pořádným nevytasil. Anne Hathaway nemá nijaký extra komediální talent, ale s tím, co má, si v téhle naivní slátanině bohatě vystačila. Garry Marshall opět nezklamal a dokázal, že se svými filmy dokáže mimořádně otravovat. 20% (02.04.2013)

Sladký, moc sladký. Garry Marshall, pokušitel diabetiků celého světa a za důchodce dobře maskovaný teenager, omezil svou tvůrčí potenci na jediný filmový žánr. Kéž bych mohl říct, že se ve svém počínání stal mistrem, ale bohužel, jeho kulinářské speciality typu neustále reprízované Pretty Woman (1990) a nudně okopírované Nevěsty na útěku (1999), se mi už zajídají. The Princess Diaries je typická hollywoodská pohádka o tom, že se s outsidera stává spanilá krásna a z lidí co jí přehlíželi slávu chtivé hyeny. A já bych řekl, že mnohem větší práci než adaptace knížky pro mladé dívčiny od Meg Cabotové dalo udělat z celkově poměrně krásné Anne Hathaway nulu s obočím ala Brežněv. Co se hereckého spolku týče, rozhodně nemohl chybět Marshallův dvorní „kůň“ Hector Elizondo, který jako jeden z mála alespoň disponuje nějakým charisma a citem pro humor. Vtipné to není, spíš úsměvné a to ještě zamířené na určitý druh publika. Tomu odpovídá i hudba a doráží spolek okolo Mandy Moore, kde stěžejním tématem všedních dnů jest kvalita laku na nehtech. S hrůzou jsem zjistil, že po těch téměř dvou hodinách dvojhlasně zívám a jediné co mi brání usnout je lesknoucí se nádobí z krásně naaranžovaných dekorací. Dal bych klidně i 3 hvězdičky, ale to pouze a jedině v tom případě, že Deník princezny by byl jediným Marshallovým filmem, co bych kdy viděl. Jenže to bohužel není a tak nechť vezme za vděk sladkou dietou v podobě hvězdiček dvou. Kupa umělotiny co se tváří jako příběh ze života a 80% ztráta času k tomu. [4/10] (18.04.2005)

Gary Marshall chtěl tento snímek věnovat teeagerům. Nevím jaký k tomu měl důvod? Že by jako uměřenější reakce na vlnu teen filmů, ve kterých se děje všechno možné no však ty ingredience znáte. Jenomže se v něm nezapřou sklony tvůrce romantických komedií jako jsou Pretty Woman nebo Nevěsta na útěku . Marshall trpí režijní schizofrenií. Neustálý svár mezi tím, jak pobavit teeagery a přitom neurazit dospělé publikum dovádí k šílenství... samotného diváka. 2 (slovy dva) gagy se Marshallovy opravdu povedly. Jenomže co s tím zbytkem, který trvá neuvěřitelné dvě hodiny? Možná, že stopáž je tím nejhlavnějším problémem filmu. Za dvě hodiny se totiž dá stihnout mnoho a nebo se taky dá pěkně nudit a natahovat. Deník princezny bohužel splňuje to druhé. I když se tady ani nedá hovořit o nějakém promarněném potenciálu. Už samotný námět je dost směšný (ale dá se to nějak přejít). Scénář, který na sebe nalepil jednu banalitu za druhou, taky není vrcholem inteligence. Patnáctiletá outsiderka se najednou dozví, že má nastoupit na trůn v malém evropském království. No, a protože se to odehrává v San Francisku, tak se to samozřejmě neututlá... No a o bezradnosti režiséra jsem už psal. Samozřejmě, najdou se lidi, kteří moje výše vypsané řádky odbydou tím, že se moc zaobírám filmařskými nedostatky a nenechám se filmem prostě unášet a jednoduše se pobavit filmem na tzv. jedno použití . Jenomže Deník princezny nesplňuje ani toto kritérium. O nějaké pohodovosti se hovořit nedá. Snímek je příliš strnulý. Herecké obsazení je značně rozkolísané. Julie Andrewsová jako královna sice působí majestátným a autoritativním dojmem, ale to je vše. Anne Hathawayová herecky taky zaboduje jenom jednou. A to ve scéně, kdy se z ošklivého káčatka stane krásná mladá ženská. V tu chvíli jsem i já zpozorněl u televize a jinak znuděný výraz mi na tváři na chvíli vystřídal náznak... ehm, chtivého úsměvu. Mile vyhlížející ranař a řidič Joseph v podání Hectora Elizonda je vynikající a jeho postava alespoň stojí za to. Deník princezny je (ne)překvapivě tupá a nudná slátanina, která bez nějakého sebenáležitějšího vysvětlení obere diváka o DVĚ! hodiny času. (17.04.2005)

Proč se snažit vymyslet nějaký opravdu inteligentní nebo napínavý nebo humorný scénář, když se všude kolem povaluje taková spousta stupidních námětů, že? Stačí se jen sehnout, trochu je oprášit od nečistot, malinko přikrášlit nějakým hezkým obalem, zaplatit si reklamu a můžeme se tvářit, že máme v hrsti skvělý film, který nám nasype hafo doláčů do kapsičky. Asi tak by se dalo ve stručnosti popsat, jak vznikl tenhle film. Někdo si sedl, vykradl základní myšlenky z několika filmů, splácal dohromady rádobyscénář, ukecal producenty a mohlo se točit. Pravda, úplná kravina tenhle snímek není, ale už mě fakt unavuje sledovat ty teenagerské "komedie", kdy se z nějaké "škaredky" stane miss, princezna, nebo prezidentka vesmíru jen díky tomu, že si sundá brýle a rozčeše vlasy. (16.11.2003)

Na tehle film jsem alergickej. Je to stašně debilní příběh o nepopulární holce, co zjistí, že je vlastně princezna. Následuje snůška trapnejch situací a ještě trapnějších situací. A ničeho jinýho jsem se prostě nedočkáte. Mj. kdybych měl vybrat TOP 10 nejodpornějších herečer, určitě by se do něj vešla Heather Matarazzo. (18.11.2007)