Noční můry z temnot

Jelikož byl tenhle snímek přístupnej od 13ti, tak sem jednou mohla nechat občanku doma a odpadla mi práce s prokazováním věku. Následně mi došlo, že je to vlastně úplně u prdele, jelikož nejsem v kině, ale doma a čumím na to online. Jop tráva je někdy svinstvo a když začnete mluvit s vlastním noťasem, jestli je volná třetí řada a chcete lístek, je s váma něco špatně. Nakonec se mi ale povedlo si film pustit (přišel totiž přítel) a mohli jsme tak koukat. Poslední dobou je zas čím dál víc módní mít v hlavní roli puberťáky a tak naše čtveřice bojuje hlavně s uhrama a polucí až do dne, kdy se to všechno zesere a holčina si domů přitáhne prokletou knížku, která si sama píše příběhy, který se pak dějou. Psát to já, je to ukázkový porno, no tenhle duch je větší svině, takže co příběh, to průser se zubatou. Musím uznat, že strašák se mi tuze líbil a tlustá bába v červeným světle byla taky efektivně bubu. Bezpalčák, rozsekanej gumák a pavoučci mě zrovna moc nenadchli, ale tak jako dalo se. Co mě rozsekalo byl konec, kdy vlastně hrdinka na slečnu Duchovou vybalila - Sorry pyčo, já o Tobě napíšu a ty se na to psaní už vyser. Jestli tahle promluva duchovi do duše opravdu zabrala, nebo ne, to si zjistěte sami, každopádně dost originální nápad, jak zkusit vyřešit problém. Jinak je tento film jako sex s kurvou z ulice. Přijdete si na svý, někdy si to třeba zopáknete ale časem si ani nevzpomenete jaký to bylo. (22.10.2019)

Jak to jenom říct slušně a zcela v souladu s novou a lepší filmovou publicistikou uja HOMA? Inu, asi takto: Čumět přes sto minut na vyjebané noční poluce nějakých kurevsky nesympatických pubertálních kokotů v infantilní, umorousané a uměle natahované anemické pičovině může být někdy fuckt horor. Kdysi tolik talentovaný a náležitě ostrý Vilém Býkovský, plný neotřelé fantazie, se někdy v roce 2008 nechal sterilizovat, zteplal, začal chovat kočky, a nyní zabíjí filmy nejen vlastními sračkami pro postpřechodové prasnice, prepubertální dementy a přecitlivělé rektoskopy libovolného stáří, ale také produkčním bitchem bezskrupulózně kurví a homosexualizuje další, kdysi tolik talentované a náležitě ostré režiséry, plné neotřelé fantazie. Tudíž velmi doufám, že mu ten jeho senilně vytoužený Pyjnokio vrazí svůj sáhodlouhý dřevěný rypák do prdele až po horní ret, aby konečně na vlastní rektum poznal, jaké to je způsobovat jiným ruptury konečníků, a přestal točit a produkovat přiblblá, otravná a tendenčně kýčovitá svinstva, z nichž se chce zletilým heterosexuálním divákům akorát tak Blade. (04.11.2019)

Je vidět, že se Scary Stories to Tell in the Dark snaží o vytvoření moderní amblinovky, a místy tak dokonce i vypadají, jenže jim prostě chybí ta jiskra. Chápu, proč se Øvredal s del Torem nevydali cestou povídkové antologie, ale ve výsledku se to paradoxně ukázalo jako ta největší slabina filmu. Ono to hrozně hezky vypadá, taky Gammellovy ilustrace se podařilo oživit až nebývale věrně (jak ty mi v dětství naháněly hrůzu) a kdykoli dojde na výjevy ze Schwartzových příběhů, dostaví se i příjemné mrazení, nicméně všechno ostatní mezi tím je strašně prázdné. Jednotlivé povídky jsou na sebe totiž jen lacině naroubované ohranými učebnicovými triky. Dětské postavy navíc nejsou dostatečně sympatické, dobový kontext je smutně nevyužitý, dialogy šustí papírem, ale hlavně chybí nějaká ta atmosféra. Přijde mi, že Øvredal s každým svým dalším filmem hrozně upadá. Ale abych jenom nekritizoval. Má to přímo boží intro za doprovodu Donovanova Season of the Witch a skvělý cover téhož songu od Lany Del Rey. Což je ovšem na adaptaci Schwartze s Gammellem setsakramentsky málo. (08.08.2019)

Řekněme, že naprosto standardní teenagerovský horor, jakých vzniká do roka hned několik. Brzy je jasné, jakým směrem se bude vše ubírat a je znát, že André Ovredal se musel držet při zemi a byl omezen požadavky producentů i ratingem. Atmosféra je od začátku dost hutná a po celou dobu naštěstí vydrží, na druhou stranu by ale výsledku evidentně prospělo víc krve a nějaký ten černý humor, protože se snímek bere dost vážně. Tematika je svým způsobem originální, jenže její potenciál není vytěžen ani zdaleka, což je ale bohužel trochu očekávané. Příběh u sebe moc nedrží a je spíše sledem jednotlivých scén, kterým chybí napětí a ničím nepřekvapí. Zajímavá je úroveň triků, které jsou značně nevyrovnané, protože některé vypadají velmi dobře, jiné zase poněkud lacině, což opět zbytečně rozptyluje pozornost. Obsazení, v němž nezáří žádná extrémně povědomá tvář, se poměrně vydařilo, ačkoli nikdo z mladých tváří není nikterak výrazný a obzvlášť charismatický. Scary Stories to Tell in the Dark nejde jednoznačně odsoudit, protože své kvality má a naprosto splňuje současné požadavky na hororový žánr, chybí mu ale větší tvůrčí možnosti a odvaha a také viditelnější snaha o překvapení nebo vyděšení zkušenějšího diváka. 60 % (10.01.2021)

André Øvre(WAN) to opět dokázal a po Autopsy of Jane Doe servíruje další solidní hororovou zábavu, která v letošní TOP 5 chybět nebude. Je to takové dětské dobrodružství zasazené do 70.let o Halloweenu, kde děti v opuštěném domě naleznou knihu, která sama začne psát příběhy, které se ihned stanou realitou. ( Místy jsem si i vzpomněl na Nezvratný osud). Je třeba uznat, že žádný článek příběhu není slabý, ale každý má svůj xicht a perfektní ústřední zlo ( nádherné praktické efekty!!), do toho slušně hustá atmosféra, která napíná, šponuje a místy i zamrazí. Já byl na konci spocený jak po tělocviku a to se mi dlouho nestalo. Děti jsou poměrně sympatické, vizuálně solidní, tempo je velmi rychlé a film nestíhá nudit ( Takhle čistá hororová zábava v kinech letos ještě nebyla). Za mě velká spokojenost a jako předkrm před IT 2 jsem nemohl dostat nic lepšího. 80% (09.08.2019)