Bez věcí nad věcí

Velmi zajímavý nápad - kolik věcí vlastně skutečně člověk potřebuje? A činí ho vlastnění mnoha věcí šťastným, nebo je jen otrokem reklam a vlastních děr na duši? - ale podaný tak divně. Ti dva věčně nahatí chlapi mi časem lezli těžce na nervy, bo nejsu teplóš, ale autor asi jo, a celé to mileniální vyznění, které s vaničkou spláchne i dítě, to mne dost naštvalo. Jako by totiž existovali jen bohatí a chudí, a nic mezitím. Buď máte moc peněz, nebo bankrot. Víc by mne potěšilo, kdyby film šel víc do hloubky, protože takhle vypadá jak předem předvídatelná pohádka, která plave po povrchu, a tam, kde by pod povrch jít mohla, přešaltuje na skopičiny. Vlastně ani nejsou představeny různé možnosti, co by člověk mohl chtít za věci. A možná by mne i víc potěšilo, kdyby se nezačínalo od nuly, ale prostě si měli vybrat na měsíc předem sto věcí, a k tomu by docházelo k zábavným i filozofickým situacím u přemýšlení, co jo, a co ne, nebo že by vybrali úplně nepodstatné blbosti, asi jako když moje žena balí na dovolenou, o nichž by později zjistili, že jsou jim v reálu k ničemu. Takhle je to promarněný nápad v povrchním a nic nedávajícím provedení. Jo, a jinak se ti dva pánové fakt chovají jak puberťáci, ale ne jako dospělí. A film je po polovinu delší, než by měl být. (06.09.2020)

Zatímco rozjezd je svěží a nápaditý, dojezd poměrně kostrbatý a těžkopádný. Velcí kamarádi. Od dětství. Znají rodiny toho druhého, dokonce spolu mají firmu a nyní udělali milionový aplikační obchod. Ale krapet se u toho nepohodli a v opileckém rozpoložení uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Konzumní společnost má totiž dostat pořádně přes prsty. Protože hoši musí začít od podlahy a každý den si mohou něco ze svého dosavadního komfortu vzít. Kdo prohraje, svůj podíl přepíše na jejich zaměstnance. To vše má trvat sto dní. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Pochopitelně začnou (a divák má s nimi) přehodnocovat své životní hodnoty a zapřemýšlí právě nad konzumním životem (nejen hrdinové, ale i mnozí diváci nakupují kousky, které kolikrát zůstanou v neporušené krabici), ekologií, přátelstvím. Do toho se objeví hezká holka, ať se nám to nějak dějově nakupí, přičemž ona sama má s materialismem své trable. Solidní námět se krapet rozmělní a v druhé polovině prostě ztratí drajv. A závěr vyvrcholí docela málo nápaditou formou. Režisér a scénárista (a jeden z ústřední dvojice) Florian David Fitz a jeho kolega Matthias Schweighöfer jsou nicméně skvělí: oběma nechybí dramatičnost a humor. A jsou nehorázní sympaťáci. Stejně jako babička jednoho z nich. To, že to směřuje k otřepanému prozření, tak ve finále až tolik nevadí. (22.07.2019)

Němci zas ukázali, jak se točí dobrá komedie s poselstvím, pointou a s tím, že se člověk chtě nechtě musí zamyslet nad svým životem. Český filmový průmysl může akorát stát v koutku a čučet s otevřenou hubou a tiše závidět. Chlapci se toho nebojí a lítají nahatí ve sněhu a ukazují svá sošná tělíčka o sto šest. Takže holky si zpraví oko. Je to milý, vtipný a chvílema hodně dojemný a fakt k zamyšlení. Nastavené zrcadlo společnosti, která se zavalila nepotřebným harampádím a krámama, jen aby se mohla vytahovat na ostatní. Máme úplně všechno a kdo je víc? Hlavně že jsme furt nasraní, vystresování, zapomínáme žít a těšit se z maličkostí, které přináší život zdarma. Protože co, když si soused koupí další auto. A co ta koza ve třetím patře, má novou kabelku od Prady, už třetí. To snad není možný........ kde na to bere love, že by akce na netu? A tohle je náš smysl života. Možná by jsme si měli všichni projít stejnou zkouškou, jako Paul a Toni. (03.08.2019)

Zbytečně přeplácaná kritika konzumní společnosti, rozebírání řady filosofických otázek, nicméně však zcela běžných, které si myslící člověk pokládá několikrát za den, proloženo hodnotami, štěstím, láskou, ztrátou babičky a anabází kolem byznysu s apkou. Nahustili toho do filmu asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort, takže vnímavý divák si už během projekce začne notovat píseň o pile a tlačení. Většinou spílám na promarněný potenciál, v tomto případě hořekuji: méně je někdy více. Na letní večer ale fajn jednohubka. (29.07.2019)

Florian David Fitz, ktorý jednak režíruje i hrá jedného z predstaviteľov, Paula Konaskeho, dokonca ešte k tomu si aj napísal-satirický (kritický) scenár, a tak sa tým pádom automaticky stáva univerzálnym tvorcom, a i napriek tomu, sa dá povedať, že si vzal na plecia až moc ťažký náklad, ktorý nedokázal uniesť tak, ako si možno sprvoti predstavoval ? Je tak akosi (myslím scenário) prekombinovaný, popretkávaný, t. j. z každého rožku trošku, chce toho skrátka veľa povedať, čo sa mu zo začiatku i veľmi darí, keď myšlienka zbavenia sa všetkých vecí na 100 dní, o ktoré prídu dve postavy pri stávke, že každou ďalšou nocou si môžu vziať jednu vec späť, až pokým nenadobudnú pôvodný stav, je sama o sebe zaujímavá, pretože to priamo naráža na konzumnú spoločnosť, čiže nakupovanie, kedy v súčastnosti je v móde online, cez internet, čím sa dostávam k tomu, že človek má množstvo vecí, ktoré v skutočnosti ani nepotrebuje, ale robí ho to šťastným, ďalej sa to miesi s mobilnou aplikáciou, o ktorú majú záujem Američania, keď postava Davida Zuckermana extrémne IRITUJE šéfa najväčšej sociálnej siete-Marka Zuckerberga, túto „appku” vymysleli citovaný Paul s Antonom Katzom, keď sa rysuje veľká transakcia na ziskový obchod, čoho som svedkom v úvode, pričom to pretrváva počas celého sledovania, len je to miestami ukryté, lebo postavy majú úplne iné starosti, než stále riešiť profity. Toni sa zamiluje do Lucy, ale tá má taktiež veľké problémy (dlhy). _ Určite ide o extra poučný film, ale úprimne: „Kto si z neho odnesie akýkoľvek príklad” ? Viete si predstaviť súčasnú mládež bez mobilu, facebooku a cetera ? Na okamih (na stotinu) sa zrejme zamyslia, že po skončení filmu budú strašne radi, keď sa pôjdu rýchlo pozrieť koľko majú lajkov ? Ozaj, málokto si z toho vezme ponaučenie, ale aj tak vám odporúčam si to pozrieť, aj keď je to občas dosť chaotické, a to po všetkých stránkach ! (12.12.2019)