Ženy v běhu

Když jsem nedávno šokovaně zjistil, že toto veledílo vidělo v kinech 1 300 000 lidí (btw.. ne 1 500 000, jak se vám snaží nabulíkovat CinemArt), tak jsem se na to ze zvědavosti podíval. Co na to říct? Podprůměrná a zcela předvídatelná komedie pro lidi 40+, co chodí do kina jednou za rok (takže letos to vyšlo na Běhny v žehu). Všechny postavy nesympatické a chovají se jako slepice a u většiny vtipů jsem jen obracel oči v sloup (ale nepochybuji, že kinosály se otřásaly výbuchy smíchu). Film je strašně laciný ve všech smyslech toho slova a nejvtipnější tak byly scény maratónského závodu, které byly snímány jen v polocelcích, protože produkce sehnala jen cca 30 komparsistů. (27.10.2019)

Veskze souhlasím s Filovou kritikou stran odtrženosti filmu od reality i toho, jak vykresluje jednotlivé postavy (skutečně mi přišlo zarážející, co všechno si nechá Marcela od Karla a synů líbit, a přesto jediné, po čem touží, je stát se jeho manželkou, aby její život konečně dostal v manželství smysl, což jsem chápal u filmů z 40.-50. let, ale u komedie z r. 2019 mě to dost překvapuje), navíc mě tam příšerně iritoval děsivě špatný herecký nevýkon Terezy Kostkové, která je ideálním příkladem jablka, které dopadlo daleko od stromu (to kdyby někdo náhodou čekal, že dcera slavného herce musí být automaticky také dobrou herečkou - ne, fakt nemusí) a která by se měla už navždy věnovat moderování StarDance a podobných píčovin a necpat se mezi skutečné herce (nemluvě o tom, že Vetchý mi zde pro roli jejího partnera s jejich věkovým rozdílem 14 let přišel dost starý), a korunu tomu všem nasazuje ten obludný song "Když nemůžeš, tak přidej" od Mirai, který vždycky když slyším, tak mám chuť si vystřelit mozek z hlavy. Také lze konstatovat, že děj je strašně předvídatelný, a mnoho věcí jsem odtušil dopředu. Na druhou stranu je zde velmi dobrá Jenovéfa Boková, místy je to docela vtipné, a především mě zde vyloženě okouzlila Hofmannova filmová dcera - Michaela Sodomková. Ta maličká je velmi roztomilá, a pokud zůstane u hraní, prorokuji jí zářnou budoucnost. Takže už jenom kvůli ní ten film prostě nemůžu vzít na hůl a jsem k němu nakonec výrazně velkorysejší, než bych sám čekal. (11.07.2021)

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)

Ženy, muži, lásky, rozchody, okamžiky štěstí, slzy smutku... a běh. Martin Horský posbíral do svého prvního celovečerního filmu všechny žádané a žádoucí ingredience, které lahodí především dámskému obecenstvu, a umíchal nenáročnou jízdu životem současných příslušnic něžného pohlaví. Což o to, legrace je to náramná, problém je v tom, že všechny dějové peripetie jsou jen trochu myslícímu divákovi jasné už od začátku a jejich vyústění potvrzuje předem připravený interpretační rámec. Důvod, proč se Ženy v běhu zařadily mezi nejúspěšnější filmy loňského roku je zřejmý – podobně jako např. starší Vejdělkova komedie Ženy v pokušení cílí na stejné publikum stejným arzenálem, tedy jednoduchým nekomplikovaným příběhem, ve kterém ženy mají vždycky navrch. (11.04.2020)

Můj mozek se snaží pochopit ty obrovský kontrasty mezi fakt povedenýma fórkama a ultra trapnýma dialogama, šustícíma scénářem, ale nejde to. Nejde to, protože ten film je místama vážně super, a v další chvíli zase totální odpad, a já z toho mám hlavu v pejru. Stejnou měrou jsem trpěl jako se bavil, a jdu si teď v pomatení vypláchnout oči nějakým akčním béčkem. [Netflix] (06.05.2022)