Děvčátko, neříkej ne!

Dvě hvězdičky za pár povedených slovních hříček z úst Emana Fialy, jinak to byl film velice slabý, z části měl charakter reklamy sponzorů, jak ukázaly dlouhé minuty z módní přehlídky. Snd ještě Jožka Vanerová stála za povšimnutí, ale Jindřich Plachta totální výbuch a ví bůh, co všechno měla ta motanice kolem drahého kožichu a prázdné krabice znamenat. Vrcholem bylo zatčení celé skupiny výtržníků. Například jsem takynepochopil, jakým způsobem se módní salón dobral k penězům za kožich. (02.11.2020)

...jen cesta ve dvou, madame, tou pravou cestou k štěstí jest. Nádherná, téměř fetišistická záležitost. Ale spíš nedopatřením či, jak se říká, dílem náhody a okamžiku. Je zřejmé, že scénář i režie balancuje na hraně kýče, ale o to nakonec nejde. Protože ten skutečný přesah vězí v něčem jiném: a sice v tom, že tenhle rozezpívaný a lehounce nevázaný film zachytil krásu a půvab první republiky se vším všudy. Přehlídka dámské módy, k níž s obdivem a uznáním dodnes vzhlíží nejedna žena, je natolik fascinující, že jí prostě nelze odolat. Stejně jako oběma budoucím divám, Haně Vítové a Adině Mandlové. Mandlová zatím jen stvrdila, že bývala dvorní manekýnkou u Rosenbauma, Vítová si společně s Jindřichem Plachtou dokonce střihne lehce bizarní popěvek o tom, že kotě je jen kotě, dej však pozor, aby neškráblo tě. A k tomu jako vždy báječný Šlégl. Ten film je moje tajné guilty pleasure. (24.11.2008)

Muzikálový slepenec bez děje, s hloupými písničkami, špatnými hereckými výkony a hrozným zvukem. Bylo to opravdu děsivé a ač jsem od té doby viděla plno dalších hrůz, tak tato je opravdu vymakaná, protože tu patrně není ani jedna věc, co by fungovala. Navíc je tu naprosto geniální scéna módní přehlídky, která podle všeho zaplatila celý film, ale nijak nerozvíjí (neexistující) děj. Takže jedinou nadějí je vyhlížet krásnou Adinu Mandlovou, která se mihne tu v jednom, tu v druhém rohu. (07.08.2023)

"Těžko říci, co na filmu hanit dříve. Zda chatrnost děje či mátožnost postav..." Film je dnes pozoruhodný snad jen jako filmový debut Adiny Mandlové a Hany Vítové. Zatímco Mandlová nemá žádný prostor a snad tu nejblbější repliku ("Z lásky bolej vlásky"), Vítová si sice dost zahraje, ale ty následky. Většinu filmu je viditelně nervózní a jen tu a tam probleskne dívčí svěžest. Děj filmu se snad ani nedá vylíčit, protože je dílem předvídatelný, dílem úplně zmatený. Co mne zaujalo, to byla velmi volná morálka skoro všech. Snoubenka má milence, její snoubenec si namluví děvče a ještě ten večer si ji přivede domů (do stejného bytu, ve kterém bydlel se snoubenkou), ani příručí a služtička se zrovna neupejpali. Ze všech mužských rolí vyniká snad jen Plachta a Šlégl, kteří své postavy předvedli s chutí. Tragická byla zpěvní a taneční čísla. Vítová s Plachtou předvedli sestavu hodnou všesokolského sletu a když zapěli Vacková, Poznerová a Fiala, to byl vrchol všeho. Nejen že jim nebylo rozumět, ale Fialovy taneční kreace rozhodně předběhly dobu o dobrých 50 let. Vrcholem je brutální product placement během módní přehlídky. Před každou její částí (spodní prádlo, klobouky, šaty), se divačky dozvěděly, nejen která firma předváděné modely šila, ale i kde ji lze nalézti. Spodní prádlo bylo rozhodně její nejlepší částí, když došlo na kloboučky, byla to katastrofa. Takto by šlo hodnotit film dále a dále a odepisovat jej bod po bodu. Jenže film má předtitulkovou scénu (věc v českém filmu dost nebývalou), ve které je předveden brutální brainstorming filmových pracovníků. V mnohém předbíhá proslulý skeč Monty Pythonů a končí vlastně úplně stejně. Producent rozjařen novým titulem "Děvčátko, neříkej né!" jej natočí. Zbytek díla je pak možno chápat jako varování před podobně z vody uvařenými dílky. (09.02.2011)

Eman Fiala při skládání papíru do krabice: "Ještě tak starou do toho a zapálit!" A to zdaleka není jediná výborná hláška, která tady zazní. Kromě toho ještě brutálně rozjetý Šlégl dlužící prachy, nenápadný detektiv Plachta, továrník Rubík znuděně podepisující šek na pětadvacet tisíc a zejména tu a tam se v záběru objevivší Adina. Zmiňovaná úvodní scéna navíc hezky ukazuje, že čeští filmaři mají i po osmdesáti letech pořád stejné myšlenkové pochody aneb jak se vůbec dostat dál než k okřídlené větě, že co se líbí kritice, nelíbí se diváctvu a naopak, že ano. A vůbec celá ta idea o tom, že děvčata by neměla říkat ne, je taková sympatická, proto nadhodnotím :). (20.01.2015)