Žáby bez jazyka

Každej tvůrce má právo svoje dílo nevysvětlovat. Ovšem přiject s timhle na festival a urážet diváka při diskusi v odpovědi na první dotaz "O čem to bylo?", to už je hodně zvláštní byznys plán. Film samotnej je formálně hodně divnej (tj. inovativní - aha!), ale vlastně je jen pouhou observací toho patologickýho jednání. Pokud má nějak pomáhat s osvětou (čímž se autorka irl chlubí), zajímalo by mě, pro koho je primárně určenej. Nedovedu si moc představit, že Lucka, který dvakrát do týdne její Franta zmatlá tlamu, po shlídnutí filmu prozře a uteče od něj. Nebo že by Franta ten film třeba dokoukal. Ale ptát se na to v diskusi, abych akorát slyšel, že jsem inteligencí podružnej tvor, kterej má radši držet klapačku, nebudu. #lfs2020 (40%) (05.12.2020)

Mira Fornay si ve svém novém filmu vzala na paškál dynamiku dominance v partnerských vztazích, potažmo hry s tím spojené a role, které při jejich hraní na sebe přijímáme, až se v nich ztrácí naše vlastní identita. Tato témata zpracovává - adekvátně jejich povaze - formou absurdního dramatu, kde si nonsens a dadaismus podávají ruku s videoherní logikou inherentně obsaženou v pohádce o kohoutkovi a slepičce (na jejímž principu je postavena drtivá většina RPG her), ale také narativních konstruktech filmů "Lola běží o život" či "Na hraně zítřka" (jehož alternativní název "Live Die Repeat" se zajisté stal inspirací pro zahraniční festivalový titul "Cook F** Kill"). Zásadní roli zde pak haje až papouškovsky přesně odpozorované prostředí obyčejných maloměstských vztahů, umocněné slunce-senovskou estetikou, které ale radikálně odmítá sklouznout do přístupnosti či veselé bodrosti zmíněných refenčních klasik, ale naopak sveřepě kráčí cestou autorského experimentu. Není sice nikterak snadné odolat prvoplánovému odmítnutí snímku coby nesoudného bizaru, protože vedle popsaných atributů prokládá autorka film celou řadou enigmatických a současně provokativně radikálních i směšných elementů. Nicméně film se právě svou vyhraněnou osobitostí a současně neoddiskutovatelnou cílevědomostí zaryje do mysli a vynutí si reflexi, která může dojít až k plnému docenění. "Žáby bez jazyka" jsou jedno velké WTF, a Mira Fornay je tvůrčí magor, ale za vším tím šílenstvím se skrývá metoda, logika a nečekaně silná výpověď o povaze vztahů, síti nevyhnutelných tragédií a mrzení, které z toho všeho vyvstává. A také o tom, že i s malou žábou se dá sehrát velké divadlo. (22.02.2020)

Love Must Die! Mira Fornay je šílená. Po stránce tvůrčí a v tom nejlepším slova smyslu. Její společenské, děsivě absurdní a temně komediální zrcadlo v podobě tohoto experimentální filmu, který bych se nebál porovnat s podobnou tvorbou šedesátých let minulého století, je na tom stejně. Násilí jako forma komunikace. Maximální životní zoufalost v podobě skládání rodinného puzzle, což je jediná cesta, jež nás konečně dovede k onomu vytouženému rodinnému obědu...chybí u něj děti, pro které to všechno děláme, jsou zamčené na zahradě a čekají, až se ty dospělé děti domluví, nebo pozabíjí...Možná toho na sebe režisérka vzala trochu moc, opravdu by mě zajímalo, jakou reakci od diváků sama čekala. Do onoho oběda jsem byl opravdu nadšen, samotná scéna u stolu fantastická, nicméně potom už to nějak nebylo vono. Každopádně tento film vykročil cestou, kterou se v současných česko-slovenských vodách jen tak nikdo neodváží. (31.07.2022)

originalitě se meze nekladou a tohle je tak originální až se na to skoro nedá koukat.Upřímně si z posledních let nevybavuji jakýkoliv film,u kterého bychom si se ženou vyměnili tolik zmatených WTF pohledů.Pro to aby se v žábách divák trochu orientoval potřebují jeho plnou pozornost což se ale dost tluče s tím,že už asi v polovině bude většině jedno co že se to tam vlastně děje a úplně všem (čest výjimkám) bude úplně jedno proč a jak to nakonec dopadne.Na druhou stranu je ale takováto psycho artovka pořád lepší než libovolný současný rom-kom...40% (11.12.2021)

Je několik typů režisérů. Nikdo se soustředí na výdělek a diváckou oblíbenost, jiní zase objíždějí filmové festivaly a názor diváků je zas tak moc nezajímá. S Mirou Fornay jsem se potkala na besedě její prvotiny Lištičky. Už tehdy jsem měla dojem, že je příliš pohlcena svou prací, než aby jí zajímalo, jak jí vnímá divák. Přesto, že se pohybujeme na rozdílných vlnách, zajímá mě, kam se za těch pár let posunula. Žáby bez jazyka začaly docela slibně, i přes jistou roztříštěnost až psychedeličnost jsem objevila pár zajímavých momentů. Třeba mě napadlo, že i když dobří herci hrají jako o život, nemusí jít ještě o skvělý film. (02.07.2022)