Fukušima

Tak jsem se dvě hodiny dívala, jak se lidé klaní a omlouvají. Ano, nerozumím téhle kultuře a nelíbí se mi filmy z Asie. Prostě čekáte akci a emoce, jenže dostanete nudu bez emocí. XY lidí jen sedí, přechází a mluví. Elektrárna se opraví sama, nikdo neví proč. Já si myslím, že chtěla ukončit tohle utrpení, tak si radši ufoukla a tlak klesnul. Tadá. (02.02.2022)

Taková až příliš televízní a málo faktická podívaná. Jedná se v první řadě o adaptaci knihy "On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi", která není fikcí, ale má 300 stran a ten film jen 2 hodiny, takže... Příběh je velice přímočarý a faktický, ale stejně je toho málo. Detailnější popis se dozvíte spíše z Wikipedie (nebo ze zmíněné knihy). Úmorná nuda v podobě časté telefonické komunikace, jejichž obsah by teda mohl být divákovi podán lépe (třeba jako když se reaktor počůrá, tak ukážu čůrající reaktor, ale místo toho si to dvě postavy řeknou po videohovoru/telefonu a ministr se o tom čůrajícím reaktoru ještě ujišťuje, také telefonicky/videohovoristicky atp.). Většinu času sledujeme postavy dávající nesmyslné rozkazy které pak postavy plní nesmyslným způsobem a divák moc neví proč či za to nesly konkrétní osoby nějaké následky. Na druhou stranu to lze brát i s ohledem na určité kulturní rozdíly a dialogovou a emocionální kanonádu Japoncům tak blízkou (jako nedovedu si představit jak bolavej musel bejt dabing a kolik dialogu se z praktických důvodů muselo sesekat a všechno udělat ještě o něco zmatečnější). (22.01.2021)

Havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě v roce 2011 jsem zaznamenal jen jako, že tsunami poškodila něco v elektrárně a pak vytekla radioaktivní voda do okolí. Na nějaký filmový trhák jsem to neviděl, ale tahle filmová rekonstrukce mi ukázala, že se tam odehrával boj o život milionů, protože tam byl lautr stejný problém jako v Černobylu - hrozilo přehřátí reaktoru a výbuch. Takže se jede strhující záchrana za riskování sebeobětování jako v seriálu Černobyl, který byl ale filmově daleko vymazlenější a poutavější. Tento japonský film má strhující námět, solidní rozpočet a technicky je velmi přehledný, ale sráží ho, že to nemá moc akčního drajvu a asi dvacet minut jsem si musel zvykat na tu japonskou kulturu, protože jsem nevěděl jestli to jsou parodické herecké výkony, nebo to tak je doopravdy v Japonsku ( samé omlouvání nevím za co a uklánění se ) . PS: člověk se musí opravdu zamyslet nad zabezpečením jaderných elektráren, protože si člověk řekne tsunami je jedna ku bilionu ( hlavně u nás ), ale ten základní problém, který může způsobit katastrofu gigantických rozměrů bylo to, že prostě nešla elektrika z bodu A do bodu B. (09.01.2021)

Náhoda tomu chtěla, že jsem na to natrefil. Japonsko je země plná tradic, které mají tendenci dodržet zejména ti starší, což jsou ti, kteří v sedmdesátkách a osmdesátkách udělali z Japonska asijského tygra. Jako takový hraný polodokument je to ok, člověk si aspoň udělá představu, jak to tam tenkrát bylo. Nicméně  oproti TV filmu z UK Motylki/Černobyl je v tom dost patosu a etalonu seriálu Černobyl to nesahá ani na paty. Ale chápu je, natočili si to k olympiádě 2020. (01.02.2022)

To, čo si ešte čerstvo pamätáme z televíznych správ, máme teraz sprostredkované pomocou hranej rekonštrukcie. Vtedy si človek povedal, že v tom Japonsku to majú vždy všetko zmáknuté a tak sa zomkli a zažehnali aj totálnu katastrofu, ale ako vidno, realita bola o niečo zložitejšia a svoje zohrala aj náhoda a šťastie. Film asi ťaží aj z úspechu Černobyľu, ale ono tie akcie pri problémoch v jadrovej elektrárni sú dosť podobné, aj tu sme mali tzv. samovražedné komando. Fukušima sa príliš nezaoberala expozíciou, išlo sa hneď na vec a možno aj preto príliš nefungovali rodinné línie a v podstate každý pokus o sentiment zlyhal. Pre mňa je určite zaujímavejšie si o tejto udalosti pozrieť film ako Fukušima, než si o tom čítať len na internete. (05.01.2021)