Reklama

Reklama

VOD (1)

Tragédie fukušimské jaderné elektrárny v roce 2011, která byla poškozena těžkým zemětřesením a následným tsunami, změnila život obrovskému množství lidí. Jak ji ale skutečně prožívali ti, kdo s radioaktivní katastrofou bojovali... 11. března 2011 ve 14:46 udeří na japonské pobřeží obrovské zemětřesení. Směna v jaderné elektrárně Fukušima otřesy zvládne doslova na jedničku. I když tentokrát zemětřesení dosáhlo devátého stupně, elektrárna pracuje tak, jak má. Vedoucím směny na velíně je Toshio Izaki. Izaki dostává vzápětí po zemětřesení zprávu od samotného ředitele elektrárny, Masaa Yoshidy, že se k pobřeží blíží obří tsunami. Vlna skutečně udeří a elektrárnu, která stojí na mořském pobřeží, zaplaví desetimetrovou masou vody. Jelikož elektrárna na takovouto výšku vlny není konstruována, voda zalije část, ve které se nacházejí elektrické generátory potřebné pro chladicí systémy. Generátory zkolabují a elektrárna se rázem ocitá bez zdroje elektřiny. Ředitel ihned v elektrárně organizuje krizové centrum, ze kterého se snaží koordinovat záchranné práce. V ještě horší situaci se však ocitá Izaki. Ten ví, že pokud nezajistí chlazení jaderných reaktorů, může dojít k výbuchu. Proto Izaki organizuje mezi svými pracovníky šestici mužů, kteří osobně dojdou k reaktorům, aby ručně otevřeli vodní ventily. Hodinu a padesát minut po zemětřesení se o situaci dozvídá japonský premiér. Je mu také sděleno, že dva z nejvyšších představitelů firmy TEPCO, která elektrárnu provozuje, se nenacházejí v zemi. Americký velvyslanec v té době informuje prezidenta USA o katastrofě, která probíhá v elektrárně. I přes obrovskou radiaci se dvěma z šestice pracovníků Izakiho skupiny podaří jeden z ventilů otevřít. Další z ventilů se podaří Yoshidovým pracovníkům profouknout tlakovým vzduchem z venku budovy. To je však jediný úspěch, který se Yoshidovu týmu podaří dosáhnout. Náhradní dovezené pojízdné generátory jsou nízkonapěťové, takže nepoužitelné. Šest hodin po začátku katastrofy vláda zahajuje evakuaci okolního obyvatelstva. Yoshida je v děsivé situaci. Státní Agentura pro jadernou bezpečnost svými nařízeními doslova sabotuje jeho úsilí o záchranu jaderných reaktorů a odvrácení jejich výbuchu. Tlak v reaktorech stoupá takovým způsobem, že zoufalý Izaki nechává otevřít přetlakové ventily. První dávka radiace se tak dostává do okolního ovzduší. Yoshida teď ví, že pokud reaktory vybuchnou, dojde k zamoření celého východního Japonska. Situaci komplikují další zemětřesné otřesy. Patnáct hodin po začátku katastrofy začíná evakuace desetikilometrového pásma okolo elektrárny. Do elektrárny přilétá sám premiér. Je doslova otřesený, když se dozvídá, že Yoshida situaci řeší pomocí sebevražedného týmu pracovníků. Sami pracovníci elektrárny se začínají mezi sebou hádat. Izaki však dokáže situaci zachránit. Den po katastrofě vybuchne první blok elektrárny, naštěstí nedochází k výbuchu samotného reaktoru. V této situaci žádá americký velvyslanec prezidenta USA o pomoc. Zoufalý Yoshida rozkazuje napouštět do reaktorů slanou mořskou vodu... (TV Prima)

(více)

Videa (6)

Trailer 1

Recenze (74)

Lyli 

všechny recenze uživatele

Tak jsem se dvě hodiny dívala, jak se lidé klaní a omlouvají. Ano, nerozumím téhle kultuře a nelíbí se mi filmy z Asie. Prostě čekáte akci a emoce, jenže dostanete nudu bez emocí. XY lidí jen sedí, přechází a mluví. Elektrárna se opraví sama, nikdo neví proč. Já si myslím, že chtěla ukončit tohle utrpení, tak si radši ufoukla a tlak klesnul. Tadá. ()

cubiczech 

všechny recenze uživatele

Taková až příliš televízní a málo faktická podívaná. Jedná se v první řadě o adaptaci knihy "On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi", která není fikcí, ale má 300 stran a ten film jen 2 hodiny, takže... Příběh je velice přímočarý a faktický, ale stejně je toho málo. Detailnější popis se dozvíte spíše z Wikipedie (nebo ze zmíněné knihy). Úmorná nuda v podobě časté telefonické komunikace, jejichž obsah by teda mohl být divákovi podán lépe (třeba jako když se reaktor počůrá, tak ukážu čůrající reaktor, ale místo toho si to dvě postavy řeknou po videohovoru/telefonu a ministr se o tom čůrajícím reaktoru ještě ujišťuje, také telefonicky/videohovoristicky atp.). Většinu času sledujeme postavy dávající nesmyslné rozkazy které pak postavy plní nesmyslným způsobem a divák moc neví proč či za to nesly konkrétní osoby nějaké následky. Na druhou stranu to lze brát i s ohledem na určité kulturní rozdíly a dialogovou a emocionální kanonádu Japoncům tak blízkou (jako nedovedu si představit jak bolavej musel bejt dabing a kolik dialogu se z praktických důvodů muselo sesekat a všechno udělat ještě o něco zmatečnější). ()

Reklama

mira007 

všechny recenze uživatele

Havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě v roce 2011 jsem zaznamenal jen jako, že tsunami poškodila něco v elektrárně a pak vytekla radioaktivní voda do okolí. Na nějaký filmový trhák jsem to neviděl, ale tahle filmová rekonstrukce mi ukázala, že se tam odehrával boj o život milionů, protože tam byl lautr stejný problém jako v Černobylu - hrozilo přehřátí reaktoru a výbuch. Takže se jede strhující záchrana za riskování sebeobětování jako v seriálu Černobyl, který byl ale filmově daleko vymazlenější a poutavější. Tento japonský film má strhující námět, solidní rozpočet a technicky je velmi přehledný, ale sráží ho, že to nemá moc akčního drajvu a asi dvacet minut jsem si musel zvykat na tu japonskou kulturu, protože jsem nevěděl jestli to jsou parodické herecké výkony, nebo to tak je doopravdy v Japonsku ( samé omlouvání nevím za co a uklánění se ) . PS: člověk se musí opravdu zamyslet nad zabezpečením jaderných elektráren, protože si člověk řekne tsunami je jedna ku bilionu ( hlavně u nás ), ale ten základní problém, který může způsobit katastrofu gigantických rozměrů bylo to, že prostě nešla elektrika z bodu A do bodu B. ()

subic 

všechny recenze uživatele

Náhoda tomu chtěla, že jsem na to natrefil. Japonsko je země plná tradic, které mají tendenci dodržet zejména ti starší, což jsou ti, kteří v sedmdesátkách a osmdesátkách udělali z Japonska asijského tygra. Jako takový hraný polodokument je to ok, člověk si aspoň udělá představu, jak to tam tenkrát bylo. Nicméně  oproti TV filmu z UK Motylki/Černobyl je v tom dost patosu a etalonu seriálu Černobyl to nesahá ani na paty. Ale chápu je, natočili si to k olympiádě 2020. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

To, čo si ešte čerstvo pamätáme z televíznych správ, máme teraz sprostredkované pomocou hranej rekonštrukcie. Vtedy si človek povedal, že v tom Japonsku to majú vždy všetko zmáknuté a tak sa zomkli a zažehnali aj totálnu katastrofu, ale ako vidno, realita bola o niečo zložitejšia a svoje zohrala aj náhoda a šťastie. Film asi ťaží aj z úspechu Černobyľu, ale ono tie akcie pri problémoch v jadrovej elektrárni sú dosť podobné, aj tu sme mali tzv. samovražedné komando. Fukušima sa príliš nezaoberala expozíciou, išlo sa hneď na vec a možno aj preto príliš nefungovali rodinné línie a v podstate každý pokus o sentiment zlyhal. Pre mňa je určite zaujímavejšie si o tejto udalosti pozrieť film ako Fukušima, než si o tom čítať len na internete. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (6)

  • Film je založený na non-fiction knize „On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi“, která byla publikováná v roce 2012. (Swrozs)
  • První reaktor jaderné elektrárny Fukušima I byl spuštěn v roce 1970. 1.,2. a 6. reaktor dodala firma General Electric, 3. a 5. Toshiba a 4. firma Hitachi. (Matej.Krajci)
  • S výstavbou jadrovej elektrárne Fukushima sa začalo v roku 1966 a prvý reaktor bol spustený v roku 1970. Reaktory 1, 2 a 6 dodala americká firma General Electric, reaktory 3 a 5 firma Toshiba a reaktor 4 firma Hitachi. Reaktory poskytovali dohromady výkon 4,7 GW, čo z nej robilo jednu z 25 najvýkonnejších na svete. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama