Dororo

Takové příjemná oddychovka, v leckterých věcech předvídatelná, ale nic jí neubírá na srdceryvném příběhu, dobrých protagonistů, antagonistů a dalších postav, která tato roztomilá dvojka na své cestě potká. K tomu hraje příjemná hudba. Z hlediska celistvosti je to prostě fantasy. Nehledejte tam žádnou logiku, na druhou stranu tam není mnoho děr, kde byste si řekli "proč? proč udělal toto? to nedává smysl!", což velmi chválím. Dororo je postava k sežrání :-) Je realistická a přitom velký snílek. Prostě radost pohledět a cestu jsem si s nimi užíval. Zakončně také velmi pěkné a ucelené. Nemám nic proti. Z moderních "počinů", které se kolem roku 2019 vyskytují, je to naprostý favorit. Avšak když se na to podívám obecněji, je to spíše průměr. Příběh, který za pár let zapomenu a nebudu mít nutkání se k němu vrátit. Tak jako například k Samurai Champloo. Vím, není to dobré přirovnání (doba sedí), avšak to je přesně můj důvod ke končnému hodnocení. Závěrem tedy: Dororo rozhodně neurazí, najde si určitě své skáloplné fanoušky, ale určitě se najde i masa, které se nebude líbit pomalejší styl příběhu a možná až moc jednoduchý příběh (jak se jeví ze začátku, ale nabere později na otáčkách). Za mě tedy pěkných snílkových 70 % (24.06.2019)

Tohle byl hodně slabý příběh. Naprosto nelogický. Dobrý námět se utopí v nudném opakování a vnitřních nelogičnostech. Hlavní hrdina zabíjí démony a vždy mu doroste nějaká chybějící část těla. Až na to, že pak je zabíjí a nic mu nedorůstá. A pak zas jo. Pravidla nejde nijak pochopit a celé je to repetitivní a přestává to být zajímavé. Nikdy nic neslyšel, neviděl a najednou umí mluvit? Bojovat s meči místo rukou proti někomu kdo má mnohem delší zbraň je taky strašný nesmysl. Tak by se horkotěžko někomu dostal na tělo. Kdo aspoň někdy zkusil boj s bokenem nebo bo ví o čem mluvím. V ději není prakticky nic zajímavého a překvapivého. Jsme tu jen oblažováni povrchními moudry, kterých jsou podobná díla plná. Rozsekat v 17. epizodě na kousky démonického čtyřnohého mistra Třísku je jako že vtipné? U téhle scény jsem trpěl nejvíc. (09.02.2024)

Temné, dechberoucí, smutné, akční anime plné naturalistických scén, které výborně vykreslují časy, kdy přežívali jen ti nejsilnější a nejbohatší. Kombinace démonů a člověka, který s nimi bojuje tak dlouho, až se málem jedním sám stane, pro mě byla velmi strhující. O to těžší bylo čekat každý týden na nový díl. Moc se mi líbilo shrnutí, které jsem našla v komentářích pod posledním dílem tohoto anime, ale pozor, obsahuje spoilery: "First thing he feels is pain. First thing he hears is crying. First thing he says is a scream of anguish. First thing he smells is rotten eggs. First thing he sees is his 2 mothers burning alive." - Reggie (21.08.2019)

Původní Dororo vzniklo v roce 1967, avšak tohle je v podstatě remake, taky na to vychází manga remake. Snad se ještě něčeho dočkáme dalšího od Tezuky. Anime je velice dobré, Hyakkimaru je v podstatě hlavní hrdina, který zabijí démony, aby získal zpět části svého těla. Avšak mi ho sledujeme spíše očima Dororo, který s nim cestuje. Musím říct, že jediný co jsem ze světa Dororo viděl, bylo před tímhle to Dorama, takže jsem věděl, už předem kdo je Dororo a pár dalších věcí, tak nejspíš vím dopředu. Anime má však mnohem ponurejší atmosféru, dobrý souboje, hlavní postavy si člověk může jen oblíbit. (17.04.2019)

[Shlédnuta 1. epizoda, first impressions] Na první pohled to vypadá jako atmosféricky temná pomstychtivá buddy-cesta za spravedlností. Reprezentant světlých a naučných chvilek bude asi jen prcek Dororo, ale krom toho očekávám jen A jen nekompromisní mýcení démonů. Neviděl jsem původní verzi, čehož je tato remake, ale MAPPÁkům rád vzdávám hold, že umí pracovat s nepřeberným množstvím stylů a minimálně cca první půlku ho umí stabilně držet v rámci kvality. V grafice je cítit nostalgie starších anime, podporované překvapivě povedeným hudebním podkresem; OP mi nicméně nesedl. Mimo jiné zaujaly spirituální prvky a pochyby o víře, čekám i říznou akci. Decentní odpich za mě. (08.01.2019)