Třetí princ

Jako malý jsem se u této pohádky bál, ale jak jsem (ne příliš) stárnul, měl jsem ji raději a raději, až dnes patří mezi mé nejoblíbenější. Skutečně je pro malé děti nadmíru depresivní, skoro až hororová, ale pyšní se skvěle vymyšleným scénářem a nejlepší českou princeznou. Je to taková pohádka "pro větší". (27.11.2006)

Ve všem tom mačkání ovladačky televizoru a hledání toho nejvhodnějšího pro naše oči vždycky narazím na tuto pohádku s Pavlem Trávníčkem a "neodolatelnou" Libuší Šafránkovou. :-) Ačkoliv místy hodně depresivní a pochmurná pohádka, skrývá se v ní jisté kouzlo, kterým si mě vždycky získá a já ji nedokáži odolat. Ať je to herci nebo prostředím, jisté charisma má a to je dobře :-) 65% (26.12.2008)

Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek. (28.12.2019)

Pohádka, která má jádro v pověsti o Dívčím kameni z hradu Lichnice. Já se u toho jako malá vždycky tak bála. To jak tam ve skalách tepe srdce a ty meče vrostlé do kamene. Malá provazochodkyně a nečekaně objevený míč. A obraz zlé princezny na půdě. Je to vlastně pohádka o recyklaci a důsledném využívání zdrojů - z rybího masa zabřezne fena, z vody kobyla, královna taky otěhotní, z kostí vyrostou meče. Aby se člověk o Vánocích začal bát. (02.10.2010)

Erbenovu pohádku „O dvou bratřích“ upravil Ota Hofman. Devět let po příběhu o Popelce se ústřední dvojice Šafránková – Trávníček schází znovu a rovnou si zahrají dvojrole. Trávníček je výraznější, rozdíly mezi chováním Jaroslava a Jaromíra zřetelnější než u princezny ze skal a princezny Mileny. Výborně zachyceno napětí při snímání skalního labyrintu. Jména koňů: Kaštánek, Hříbek, jména psů (dalmatinů): Chlupáč, Voříšek. (28.12.2008)