Východ slunce

Východ slunce je prvním filmem Friedricha Wilhelma Murnaua realizovaným ve Spojených státech, ovšem za značného přispění jeho německých kolegů (např. scénář opět psal Carl Mayer). Režisér si vybral jako předlohu novelu Hermanna Sudermanna Cesta do Tilže, ale změnil konec. Děj tohoto filmu je zasazen do komorního rámce a je i celkově odlehčenější. Východ slunce je příběhem venkovského spokojeného páru, do jejichž života se vetře frivolní žena z města a manžela nejen obluzuje, ale i navádí, aby svou ženu jako "přebytečnou" utopil. Film se vyznačuje velkou stylovou čistotou a místy působí až pohádkově. Děj samotný je budován na kontrastu mezi mravní upřímností venkovských lidí a rozkladnými projevy městské civilizace. Velmi působivé je zejména souběžné prolínání dějů (např. muž podléhá svodům milenky, zatímco jeho žena se láskyplně věnuje jejich synkovi). Murnau také používá obrazy se symbolickým významem (usmiřující se manželé vidí za výlohou svatební fotografie a následuje jejich svatební obřad). Ani zde si neodpustil určité "odlehčující" scény (rozpustilá taneční sekvence s komickými prvky). Murnau v tomto filmu motivuje jednání postav jejich vnitřními myšlenkami a náladami. Mistrné bylo zejména ovládání kamery, například v úvodní scéně, kde je kamera v neustálém pohybu a sleduje hrdinu nebo scéna cesty tramvají z venkova do města. Vynikající práce kamery (v mnohém může připomínat uměleckou fotografii kolem roku 1900) byla v roce 1929 oceněna historiky prvním Oscarem stejně jako výkon hlavní představitelky Janet Gaynor. (23.05.2005)

Nepopsatelná nádhera. Tak málo slov (mezititulků), tak hodně filmařského kumštu, emocí a nálad. Murnau střídá hororovou kulisu se srdceryvným melodramatem a veselou groteskou, ale nevyvolává kontrastní dojem, nýbrž konstantní gradující vzrušení z prohlubování a poznávání vztahu dvou titulních aktérů. A těch úžasných filmařských postupů a nápadů je opravdu více než v jakémkoli jiném hollywoodském filmu dvacátých let (od promyšlených kamerových jízd přes užití zadní projekce až po vynalézavé úhly kamery a harmonické prolínání záběrů i scén). Bez nadsázky jeden z maximálně pěti nejvlivnějších snímků němé éry kinematografie. (08.03.2018)

(1001) Takže už v roce 1927 se musely dělat titulky, protože americké publikum by nepochopilo obraz samotný. Zajímalo by mě, jestli tenhle impuls vycházel vážně od diváků, nebo ho vytvořili sami producenti v preventivní obavě o svoje výdělky. Protože to rozhodně pokazilo kinematografii na všechny roky dodnes i na ty, co teprve přijdou. A teď k filmu. Nejvíc se mi líbilo, jakým způsobem kamera putuje spolu s postavami, zejména tedy na začátku filmu a mimo "město" - tam mi přišly postavy poněkud utopené v mohutnosti těch kulis - ale procházky po polích a lukách v mlze, lodička uprostřed širé vody nebo lucerny ve tmě pobíhajících vesničanů jsou čirá krása. Dějová linka je odzbrojující, až by jeden brečel. Je na ní myslím poznat románová struktura, kterou se často adaptacím nepodaří zakamuflovat/pozměnit, ale tady to hraje harmonicky se stylem vyprávění a nejenže to tedy není na výtku, ale je to na pochválení. Dál se mi líbí, jak se herečky v němých filmech často chovají jako vyplašená zviřátka, Janet Gaynor tady dostala prostor předvést to v celé širé nádheře. Rozkošný byl rozdíl mezi její utrápenou polohou a úsměvem, který se jí postupně dostal na tvář. Hodně se mi taky líbilo sledovat rytmus jejího dechu. Ve zvukovém filmu takovéhle aspekty člověk vnímá spíš sluchem, nicméně tady lze díky pohybu jejího těla získat zcela jiný pocit fyzické existence oné postavy. Na představiteli muže Georgi O'Brienovi se mi zase líbila konfrontace zažité stereotypní představy herce z 20. let (salonní štramák s holou tvářičkou a ulízaným účesem) s jeho reálným vzhledem ve filmu. Taky působil jako zvíře, ale jinak než ženuška. Dohromady tvořili dokonalý pár, kterému ani moje mírně feministické já nemá problém říkat prostě Muž a Žena. -"Ochraňuj svou ženu před zlem!" ♥ (07.07.2015)

I když je Východ slunce snímkem ještě z němé éry kinematografie, tak i přesto si mě jako diváka z druhé dekády 21. století dokázal získat a upoutal mou pozornost. Film se mi líbil jak z hlediska technického zpracování (dramatické scény, práce s kamerou a různé efekty) tak z hlediska příběhu, který rozhodně nebyl tuctový a klidně by se dal převést na plátno i v dnešní době. Jeden ze snímků, který byl natočen tak nadčasovým způsobem, že nikdy nezestárne a vždy osloví nějakého diváka. (01.07.2015)

Další geniální film (v pořadí už třetí který jsem shlédl) od režisérského mistra Friedricha W. Murnaua. Režisér dokázal i z takto jednoduchého námětu natočit bravurní film o lásce. V každém záběru je vidět režisérův perfekcionismus. Jako o život hrající ústřední duo , skvělá hudba , prostředí , závěr no prostě vše. Murnau se nadobro zabydlel mezi mými nej režiséry. (28.02.2008)