Krotitelé duchů: Odkaz

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)

Celá hodina je o ničem - matka je asi nefachčenko, bo nemá na nájem (a těžko říct, za co kupuje jídlo), holka je malá nerdka, cucák syn větším charismatem netrpí, v novém maloměstě se ti dva snaží zapadnout, zatímco matce se líbí jediný učitel, který asi na škole učí. Vůbec to maloměsto je divné - mají tam bistro div ne ve stylu Hooters, nóbl restauraci, velké vězení, ale v ulicích nikdo nechodí, nikde nikdo nežije, jen občas se sem tam někde objeví jakýsi kompars, aby se neřeklo. Kam třeba zmizeli ti kluci, co s tou děvčicou z bistra jeli poprvé k dolu, proč nejeli i potom? Duchové nastoupí až nějak po té hodině, ale že by nějak strašili... Původní 80. filmy se braly s nadhledem a měly jistý vtip, přesto ta strašidla působila i děsivě - ale tady nejenom že humor zcela chybí (pokud nebereme nerdské vtipy), ale ani duchové nepůsob vlastně nějak strašidelně, spíše nechtěně směšně. Navíc, proč zase Gozer? Proč ne nějaké jiné strašidelné božstvo? A vůbec, koukat, jak svět zachraňují patnáctileté děti (plus posléze tři důchodci), to mě nějak nebralo, přemoudřelé děti obecně nemám ve filmech moc rád. Ostatně, ten konec jde zcela v duchu finálního souboje Harryho Pottera s Tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, ani ty brejličky nechybějí. Jo, a odkdy jde ducha obejmout? Btw, ta krize originálních nápadů musí být děsná, když se pořád dokola restartují staré osvědčené filmy. (05.01.2023)

Hodilo by se napsat "Nové postavy ve staré zápletce" a tím mít vlastně splněno. Noví krotitelé duchů nemají humor, mají sympatické postavy (hlavně Podcast je skvěle obsazen), jenže nemají podobně jako třeba Strange Things to něco navíc. To správné koření z 80. let. Tu tajnou ingredienci, kterou se snaží dneska hodně tvůrců najít, ale prakticky nikomu se to nedaří, protože stejně si nakonec člověk raději pustí film na kterém vyrůstal, než by zkoušel něco nového, k čemu si ten vztah už nemusí najít. 4. hvězdičku filmu přihazuju za potitulkové scény, ve kterých se dostaví i jedno příjemné překvapení. Film zcela určitě poslouží fanouškům k tomu, aby si tam klidně okamžitě vrazili originál z roku 1984. 70% (04.03.2022)

Jen trochu jsem doufal, že by snad do třetice....a kupodivu, ano. Odkaz plynule navazuje na původní dva filmy a rozvíjí dál téma sumerského boha šílenství. Tedy první hodina se poněkud vleče jak letní odpoledne u rybníka. S příchodem strašidel a hrozby v podzemí se vše začne konečně rozjíždět. Jasně, mohlo to být temnější, útok na město brutálnější, mohlo.... Ale nakonec jsem zjistil, že jedu na vlně, kterou tak dobře znám. Nejlepší jsou maršmelounoví pamprdlíci, parádní je návrat hlídacích psů. Děti si ve škole užívají filmů, byť Cujo a Chucky asi nejsou nejlepší na spaní....Finální scéna v Kingově kukuřici má grády a správnou nostalgii. Řemeslně bezchybné. Ten film vypadá, jako by ho točili v 80. letech, a při tom je z něj cítit současnost. A kdo si počká, zjistí, zda nedorazí i Sigourney Weaverová... (07.01.2022)

Memberberries by měly být pomalu samostatný filmový žánr. Ne vážně, jestli nějak dělat remake/reboot/restart tak asi takhle. Vyvážený mix nostalgie a nového co křeč z r. 2016 nechává v prachu daleko za sebou. Nové postavy si oblíbíte během chvilky a objevování zašlého světa jejich dědečků je na filmu zaručeně to nezábavnější. Kde film prohrává, je vykreslení zla a závěr, který ho mění spíš v déjà vu. Čtvrtou hvězdičku u mě s těžkým srdcem definitivně sráží zoufale neoriginální hudební podkres. Kdybych ale dostal pozvánku k dalšímu dobrodružství s tímhle týmem, tak určitě neváhám. Ideálně v nějakém seriálu. (22.11.2021)