Ohlédnutí

Film, který jsem poprvé viděl v pokročilé perestrojce (1988?). Tenkrát na mne udělal mohutný dojem, když ukázal všechna ta tabuizovaná témata (partyzáni po 9. květnu, násilná kolektivizace, procesy, osud sovětských zajatců...). Dialog mezi věřící komunistkou a skeptickým a cynickým intelektuálem (kterážto postava mi silně přípomíná Kačerova redaktora z Flirtu ze slečnou Stříbrnou), kteří stejné historické události vnímali každý jinak ze své perspektivy. Film na svou dobu odvážný, ale trochu nesoudržný. Snad je těch témat až moc. Smuteční slavnost či Kočár do Vídně mají vždy jen jedno z těch zde užitých témat a jsou údernější. Trochu mi též vadila J. Třebická, když hrála svá mladší já, přece jen ten věk byl vždy vidět. Přesto, hodně dobrý film. (28.05.2011)

"Tak tohle je vítezství?"                                                                                                                                                                Petr Čepek byl přímo předurčen pro gaunery nebo později pro intelektuály. Zde se povedla zvláštní symbioza - gaunerský intelektuál. Film se ke mě dostal v době, kdy jsem vnímala nejvíc depresivní nápadu, tehdy mi byli oba hlavní hrdinové nesympatičtí, jejich jednání jsem nerozumněla. Dnes jsem filmy o soudruzích a kulacích, znárodňování a řešení starých křivd přesycena. Spíš než ústřední dvojice mne dostala postava Hodačové (Valerie Kaplanová) a jejího manžela. Po výborném filmu Hotel pro cizince se mi hodnotí těžko.                                                                                                               "Na tohle se přece nadá zapomenout. Na nic, vůbec na nic." (03.02.2015)

Velmi dobrý film, v němž je krásně vidět, jak si nacistická a komunistická diktatura nemjí co vyčítat. Obojí je obludné a lidé jsou jen figurky, které se neuveřitelně trápí, protože neví kudy kam. Z jednoho zla do druhého, pro které bojovali, a pak někteří prohlédli. Ta doba některé lidi krutě drtila. Trochu mi vadila občasná afektovanost hlavní hrdinky. A nedá mi spát ten pes. Pouštěl jsem si tu scénu několikrát za sebou a oni ho snad opravdu zastřelili, protože pochybuju, že by pes dokázal předvést takový herecký výkon. Ovšem jestli ano, pak klobouk dolů. (10.09.2007)

Ohlédnutí patří do vlny filmů 2. poloviny 60. let, které představovaly kritickou reflexi postojů a činů generace, jež se vyrovnávala s traumatem okupace a se vší rozhodností se ujala budování socialismu. Řídila se přitom heslem, když se kácí les, holt létají třísky. Existovalo dost pádných důvodů, aby snímek skončil v trezoru a jeho autor byl považován za personu non grata. Už jen jízlivý dotaz, v čem se vlastně liší fašistická a komunistická diktatura, který zazní z úst jedné z postav, musel normalizační schvalovací komise dráždit k nepříčetnosti. Na druhou stranu, otevřenost společenské výpovědi jako hodnoticí měřítko mělo význam právě v době vzniku filmu, s odstupem několika dekád by mělo být rozhodující, jak film obstojí z uměleckého hlediska. Z Ohlédnutí mám rozpačitý pocit. Jediné, co funguje na jedničku, je černobílá kamera. Obdivovaný Čepek tady podává, řekněme, rutinní výkon, jakkoliv to v jeho případě znamená, že je pořád o třídu lepší než ostatní. Zato Jiřině Třebické jsem její roli vlastně ani nevěřil, zdála se mi podivně prkenná a nepřirozená. Kdybych ji neznal z několika jiných snímků, uvažoval bych o ní jako o ženě, co se minula povoláním. Mášova režie je nejistá a scénář s prominutím schématický. Pokud by Ohlédnutí mělo být výkladní skříní Mášovy tvorby, pak rozumím důvodu, proč se režisér po uvolnění poměrů už neprosadil. Celkový dojem: 40 %. Říkám si, jestli nejde vůbec o nejslabší snímek ve své kategorii... (31.03.2015)

Asi ne nejlepší filmové dílo České nové vlny, dokonce zdaleka ne nejlepší film o křivdách (nejen) totalitního režimu 50. let, každopádně Antonín Máša natočil ne formou (ta, pravda, místy trochu pokulhává), ale obsahem velmi hluboký film (sebe)reflektující nesnesitelnou lehkost bytí levicového intelektuála, ztracené generace, oklamaného národa. Ukradli jim revoluci, vzali jim ideály, zničili život, pošpinili velké nadosobní cíle, ale ono se prostě muselo žít dál... ,,Vztahujeme ruce...a jsou to koleje...a žene se po nich nákladní vlak..." (30.11.2011)