Ohlédnutí

Upřímně a bez jakéhokoli obalu vyprávěný příběh své doby. Doba plná falše a nejistoty, ale i touhy po možných, nových nadějích. Olgu a Františka spojuje jedna kniha a zároveň rozděluje jiný způsob života. Ona žije podle toho co prožila v minulosti, on naopak žije přítomností, kterou nesnáší. Perfektní plynutí děje, prolínání drsných vzpomínek a přítomnosti, ukázka toho, co podle nacistů znamená výslech a otevřená kritika komunismu "vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl, mezi fašistickou a komunistickou diktaturou...?". Zklamání z očekávaných událostí po únoru ´48, které se nekonaly "začínám mít pocit, že tohle jsme nechtěli" a v tom všem - hledání čisté lásky. Film, který je svou otevřeností naprosto výjimečný a zaslouží si pozornost každého náročného, československého diváka. Čepek je druhý Kačer a režisér Máša se staví do řady těsně za Evalda Schorma. Velice povedená a silně šedesátková záležitost. (12.04.2012)

Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. (06.09.2007)

Velmi příjemné překvapení, takový "Pán přílivu" o třiadvacet let dříve. Ve filmu jsou místy velmi silné momenty, které určitě uvíznou v paměti (kopající gestapák, zastřelení tří Němců s vlčákem, v hospodě), ovšem film jako celek moc nedrží při sobě a rozpadá se na několik scén a příběhů, zmítá se ve flashbackách a pohledech do minulosti. To ale není chyba. Antonín Máša, nic proti němu, film docela zvládl, ale přece jen to není Vláčil, Kachyňa nebo alespoň Jireš. Ale to nevadí. Přesvědčiví herci rovněž nechybí, zvláště Petr Čepek v jedné ze svých nejlepších rolí. Jeho závěrečný nekompromisní monolog je strhující. (07.09.2007)

Asi ne nejlepší filmové dílo České nové vlny, dokonce zdaleka ne nejlepší film o křivdách (nejen) totalitního režimu 50. let, každopádně Antonín Máša natočil ne formou (ta, pravda, místy trochu pokulhává), ale obsahem velmi hluboký film (sebe)reflektující nesnesitelnou lehkost bytí levicového intelektuála, ztracené generace, oklamaného národa. Ukradli jim revoluci, vzali jim ideály, zničili život, pošpinili velké nadosobní cíle, ale ono se prostě muselo žít dál... ,,Vztahujeme ruce...a jsou to koleje...a žene se po nich nákladní vlak..." (30.11.2011)

Nemam rad Petra Cepeka, ale suhlasim s entuziazmom miestnych mentalov a znalcov ceskoslovenskej kynemtagorafie, ktory vychvaluju toto dielko, teda snimok, teda vlastne film. Vyborny pribeh Olgy a Frantiska divaka znaleho filmu dokaze zaujat a nepustit pocas celeho filmu. On ma iny sposob zivota ako ona, ale napriek tomu medzi tymto sympatickym parom vznika fyzika, teda pardon, chemia a divak chtivy hereckych vykonov si pride na svoje. Cepek je vyborny, s tym suhlasi aj taky zakomplexovany debil a kulturny dobytok ako som ja. A to ho nemam rad! 86 % (04.10.2014)