Skřivánčí ticho

Není to úplně drama, spíš tragikomedie, nebo alespoň já jsem zde našel několik vtipných momentů (úmyslných), přestože některé z nich vyzněly hodně hořce. Hlavní hrdina se nehodí do své doby, žije a snaží se uživit klasickou hudbou, na kterou není nikdo zvědavý ve městě a už vůbec ne na venkově, má kolem sebe partu hyen, které ho jen vysávají a hází mu klacky pod nohy, k tomu přítelkyni, která ho pořádně nepodporuje a věrnost jí moc neříká, doma zase povedenou rodinku, která ničí jeho hezké vzpomínky a zároveň ideály. Jistě, mnoho věcí je zde přehnaných, někdy až zbytečně, ale hlavní poselství docela funguje i v dnešní době. A co je pro mě osobně u tohoto filmu pozitivní, je závěr, který neskončí tak úplně, jak by divák možná očekával, a tím snímek zůstane věrný své myšlence, tudíž celkově hodnotím lepším průměrem. „Akce je dobrovolná, ale každý si svůj kádrový posudek píše sám.“ (15.12.2012)

Zvláští film, o jedné rodině či spíše dvou bratrech, jeden bydlí ve městě a je to skladatel vážný hudby a druhý žije na venkově a je předseda a žije si po svém. Buduje kde se dá, a všude leje beton či něco staví, což jeho brácha špatně nese. Zajímavý pohled jak se co dělalo , mnohdy platilo ruka ruku myje. Těžko to nazvat jen jako drama, spíš nepovedená moralita. Za zmínku určitě stojí trojice ožralých umělců co se chovají jak dobytek. Film je na jedno zkouknutí málo, na to aby se v něm člověk vyznal a lépe to pochopil. (19.12.2009)

V tomhle kousku mně neskutečně štvala pí. Hadrbolcová, ta byla tak neskutečně vlezlá a uječená až hrůůza. L.Frej byl chudák ale strašnej sympoš. Příběh je trošku podivný ale film celkem ujde i se rvačkou mezi Frejem a raplem Čepkem. Pan Suchařípa se opět předvedl se svým hlasem který je strašnější než škrábání nehty o plech ale člověk se nad tím už jen zasměje. Velký kousek předvedl Jenda Schmid, který byl na zabití. Hodnotím kladně.:-)) (12.11.2020)

Do kůlničky napršelo. A obávám se, že to se stalo i režiséru Mášovi, a to nejen tím, že se krátce po dokončení filmu změnil režim, byla zrušena cenzura a najednou se ve filmu mohlo říkat a ukazovat cokoliv, což on ve svém konceptu vzniknuvším ještě před listopadem 1989 použít rozhodně nemohl... (05.03.2014)

Antonín Máša natočil v 60. letech několik dobrých filmů, tenhle jeho návrat je ale trochu nemastný neslaný. Kdyby to vzniklo počátkem 80. let, mohlo to mít význam společenské kritiky, ale v těsně předrevoluční době už to nemělo ten efekt. Navíc film přišel do kin až po listopadu 1989, kdy lidi na něco podobnýho fakt nebyli zvědaví (srovnejme návštěvnost s druhým dílem Slunce, seno... ze stejného roku - čtyři milióny proti 10.000 diváků). Přesto bych Skřivánčí ticho úplně nezatracoval. Jako moralita na dobové poměry je to bezzubé, doplněné navíc o těžko uvěřitelné a zbytečně vypjaté scény (například když si Ladislav Frej sebedestruktivně rozmlátí hlavu o klavír), má to ale několik výborných komických momentů (stěhování kamen, vysávání na dvoře), kterých je škoda, protože celek zapadl do průměru a podařené humorné vsuvky tak zanikají. (09.06.2010)