Matthias a Maxime

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme. (25.12.2019)

Bouřlivák Dolan, který většinou prostřednictvím svých postav dští na diváky bouře vyhrocených a afektovaných dialogů, najednou přichází s poměrně umírněným filmem, jakoby se i on sám začal před třicítkou pomalu uklidňovat. Děj Matthiase a Maxima v podstatě shrnuje první sloka Song For Zula a stejně jako tenhle song, dokáže po sobě i tenhle film zanechat podobnou škálu emocí. Celé to pak působí jako jedno velké Dolanovo loučení se s touhle dekádou, s osmi zářezy, které v ní zanechal, s matkou Anne Dorval, vnitřní naštvaností, přáteli a nakonec i divákem. Jen doufám, že tohle Dolanovo „goodbye“ nebude moc na dlouho, i když ho chápu. (15.11.2019)

Xavier Dolan si ide opäť svoje a buď ste naladení na jeho vlnu, alebo nie ste. Povedal by som však, že v M a M je akosi menej sebastredný, moderné hity sú do deja vsadené elegantnejšie a nestrhávajú na seba zbytočnú pozornosť. Len ten námet sme tu už mali stokrát, takže vážne treba ísť do toho s tým, že ide o Dolana a tomu je to jedno nakoľko je originálny, on si skrátka točí to, čo cíti vo svojom vnútri. M a M príjemne plynie, ale mňa nedokázalo patrične strhnúť a tie dve hodiny na jednoduhý príbeh sú trochu moc. Stále čakám na Dolanovo opus magnum a dúfam, že svoje najlepšie roky nemá za sebou, posledné roky po Mommy je to skôr taký slušný priemer. (03.02.2020)

Dolan ve svém (zatím) posledním snímku zpracovává podobná témata jako ve svých předchozích filmech, a přesto nepůsobí Matthias a Maxime jako (s)prostá vykrádačka a recyklace již použitých motivů. První polovina snímku má rozvláčnější tempo, přičemž Dolan "nemilosrdně" okrade diváka o onen polibek, aby si poté s námi dál hrál a zkoušel napínat naše očekávání. Ve filmu je spousta ukřičených (napřeshubu) postav a během některých scén mi přišla použitá hudba poněkud nepatřičná - přesto jsem si projekci užil. Ať už to bylo díky vypjatým scénám s matkou, v nichž zářila Dolanova "dvorní matka" Anne Dorval, či při konfrontacích mezi Maxem a Mattem, které se rozpínaly od vzteklé ignorace až k něžné smyslnosti. Tři a tři čtvrtě hvězdičky! (01.10.2021)

Jako má Xavier Dolan problém se ženami, tak já mám problém s Xavierem Dolanem. Nejenomže ani jedna z ženských postav není sympatická, ony jsou všechny příšerné – násilné, uřvané, sebestředné, svět bez nich by byl jistě lepší místo. Jenomže ani v mužském světě moc pozitiv Xavier nenabízí, muži jsou jako malí kluci, furt se pošťuchují, přeřvávají, nikdo nikoho neposlouchá a celkově to dává dohromady disharmonický nesoulad, který leda drnká na divákovy nervy. Otravné, jak procházka v zoo, když je vstup zdarma. (10.08.2023)