VOD (1)
Obsahy(1)
Dálava. Dva tisíce osm set padesát dva kilometrů mezi Brnem a Divějevem, mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak ale nemůžou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají? Mimořádně intimní dokument Martina Marečka je působivou výpovědí o stavu současné rodiny a analýzou odvěkého vztahu otec a syn. Čistá forma putování tam a zase zpátky jen podtrhuje maximální autentičnost a účinnost dokumentu. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Vznik Dálavy jsem sledoval asi polovinu produkce, protože jsem se setkával s Martinem Marečkem a dělal s ním "časosběrné" rozhovory o tom, jak postupuje - Měl jsem teda jedinečnou šanci vidět, kolika tvary a fázemi si tenhle film prošel a jak moc je jiný než původní koncept. I to docela zvyšuje můj následný divácky zážitek, když vidím, jak se po dlouhém hledání tvůrci našli. Jako tolik jiných dokumentů sice platí, že je zajímavější se o něm a jeho implikacích bavit a diskutovat, než ho sledovat, ale to nakonec nemusí být nutně výjimka - dokument jako první bod diskuze mi přijde ok. 70 % ()
Road movie o zvláštní cestě na východ, během níž se vlastně nic zajímavého nestane. Chápu, táta a syn k sobě během ní hledali cestu, ale nejsem si jistý, jestli ji našli. Ano, pak v cíli cesty to vypadá, že si rozumí, v plánování špionážních metod jsou roztomile klučičí, ale mám takový pocit, že v momentě, kdy nasednou do auta na cestu zpátky, si mladej zase nasadí sluchátka a všechno bude při starým. Z tohohle pohledu mi to vyšumělo trochu do ztracena, stejně jako jim dvěma samotný účel cesty. Jo, a to podstatný - vlastně nevím, jestli mě to bavilo sledovat. Dvě a půl, ale některé výjevy z ruského městečka zajímavé jsou, tak tři ať nežeru. ()
Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy. ()
Je to zvláštní trend poslední doby. Čím je filmové dílo vyprázdněnější a odfláknuté, tím je pro mnoho diváků úžasné, neuchopitelné, poetické a artové. Možná by bylo nejlepší, natočit film na záznamovou kameru na předním skle auta. Film pro mě nebyl ani lyrický, a už vůbec ne dokumentární. Možná se to nabízí svou formou. Snaží se jí naplnit už svým střihem, který je buď záměrně, nebo nepochopitelně proti zásadám. Kamera nezkouší žádné zajímavé a výtvarné kompozice. Jen je to na tak artový film krátké, mělo to být tak tříhodinové, aby si všichni, kteří v něm nacházejí ty niterné a hlubokomyslné prožitky, přišli na své. Musím pochválit plakát, který moc pěkný a patří k nejlepším, které vloni vznikly. ()
Drama o otci a synovi dokumentující jejich cestu do Ruska za jejich příbuznou. O to, kam jedou a za kým jedou se ve snímku Martina Marečka vlastně vůbec nezajímáme. Tvůrcům jde o to divákovi nenápadně přiblížit život autistického Ríši a vztah s jeho otcem, kdy je to v některých chvílích neskutečná sranda, v některých jde zase vidět, jaké peklo musí rodič prožívat. Velmi zajímavě a originálně pojatý dokument, který v ČR ještě nemá obdoby. /MFFKV2019/ ()
Galerie (21)
Photo © AČFK
Zajímavosti (1)
- Hlavního hrdinu Víta Kalvodu sledovali autoři dokumentu Martin Mareček a Tomáš Bojar více než pět let. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama