Páni Edisoni

Chápu dětskýma očima dobu ve které se film odehrává, když jsem v té době také vyrůstal. Děti v tomto filmu si hrály jako jsme si hrály my. Holky byly k světu. I Jitka Molavcová je okouzlující (je mimochodem krásná dáma i teď ve svém věku). Móda měla také co do sebe. Jisté kouzlo má i vesnice, ve které se film odehrává. Vše zraje krásou a je milou připomínkou na mé dětství.  Jen mi stále uniká to, co se nám tvůrci podobných filmů snažili říct. Celé to působí divně, bezduše. Točily se filmy, kde chybí nějaká myšlenka, a hlavní příběh se vytratil či vůbec nedorazil. (04.11.2023)

Asi by tři hvězdy odpovídaly více, ale v porovnání s dnešní produkcí pro děti je tohle skvost, který má srdce a dokonce jsem snesl i Molavcovou. Měl jsem sinclaira i didaktika a tak jsem zavzpomínal, film je s tou přicházející technikou moc dobře skloubený a hezký. Scény ataků na hlavního hrdinu ze strany dospělých jsou trochu přitažené za vlasy a jsou hlavní slabinou snímku, ale jinak se na to dívá dobře a film rychle utíká. Kdo neviděl, tak určitě na odreagování doporučuji. (26.12.2013)

Po celou dobu filmu jsem si zpívala „Spadlo prase do strouhy, neširoký nedlouhý...“, protože je to tak vlezlá písnička, která hrála hned v úvodu. Ale film je sám o sobě tak moc milý, že jsem ho sfoukla jedním dechem. Velmi příjemná dětská atmosféra, díky které jsem si zase vzpomněla na svoje dětství a samotní dětští herci mi učarovali. Vidět malého Jiřího Stracha bylo fakt vtipný a Jakuba Wehrenberga vlastně taky. Jiří Schmitzer se mi ve své roli moc líbil a asi s ním začnu vyhledávat víc filmů, protože herec je to skvělej. Příběh sám o sobě dokáže celkem zaujmout, když si chceme pustit něco silně nenáročného a jen vzpomínat na dětská 80. léta. Další dětský film do sbírky těch celkem povedených. Bavit se nad osmdesátkovou technikou bylo samo o sobě dost divný. A je to vlastně pořád stejný. Film se mi líbil. Je to velmi milý snímek, který neurazí ani nenadchne a jako velmi oddechovou komedii to beru a doporučuju! (01.11.2021)

Trochu nedomrlá dobová pohodovka. 1) 13letý Jakub Wehrenberg (Jakub), 14letý Jiří Strach (Jirka) a pěkný 38letý Jiří Schmitzer (družstevní počítačový mág Vašek) jsou spolu s příjemnou 37letou Jitkou Molavcovou (Jirkova matka) hlavními tahouny snímku. 2) Zazpíváme si: Spadlo prase do strouhy, nehluboký, nedlouhý. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Koho by to napadlo, že by prase upadlo? Ferda jede na kole, nese na něm rýč. 3) A to nejdůležitější se dočteme až v závěrečných titulcích: Býka Matěje laskavě zapůjčilo JZD Rozvoj v Drahonicích. (05.06.2016)

Zajímavá záležitost z dob, kdy se v české zemi začala objevovat pokročilejší technika s mikroprocesory. Zvlášť musím zmínit Jiřího Stracha, roztomilého chlapce s modrýma očima a příjemným hlasem, ten má prostě hraní v krvi. A Jakub Wehrenberg? Prostě "malý Edison" - detektor počůrávání, myšochyt, "něco na hlídání čarodějnic" a podobné. Ovšem nejlepší scéna je, když dědeček na zahradě u pařeniště nadává, že mu ty blbosti vyhodí z baráku, a pak vejde do skleníku s elektronickým panelem. Někdy mi však kamera trochu dala svými zvláštními pozicemi zabrat. No a nyní závěrem k hlavnímu se doberem' - Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Není těžké do louže spadnout, a to protože Ferda jede na kole, veze na něm rýč. (10.09.2011)