Všichni prezidentovi muži

Je to jako zabloudit v labyrintu s Timesy v rukou. Divákovi, který chce najít cestu nezbývá nic jiného, než spolu s hrdiny pobíhat sem tam a vstřebávat informace. Všichni prezidentovi muži jsou jistě užitečný film pro každého, kdo se chce něco dovědět o aféře Watergate, ale po více než dvou hodinách jsem byla všemi těmi fakty a výpověďmi vyčerpaná jako prezident Nixon. (25.01.2010)

90%. Dustin Hoffman absolutně neumí kouřit. V každé scéně má cigaretu v ruce, ale kouří jako dvanáctiletá holka. To je asi tak všechno, co můžu All the President's Men vytknout. Jinak se totiž jedná o naprosto strhující a informativně velice vzácně přínosné dokudrama, napsané, zahrané i natočené tak svědomitým způsobem, že bychom jen těžko hledali v rámci žánru lepšího soupeře. Hoffman a Redford jsou, spolu s Newmanem, bezpochyby největší herecké kapacity 60. - 80.let, Alan Pakula si s citlivou tématikou poradil velmi důstojně, a ačkoli All the President's Men není režijně a stylisticky nijak zvlášť kreativní nebo poutavý film, je to vlastně jedině dobře, protože přehnané tvůrčí ambice by mohly poutat pozornost od striktního příběhu, což je v dokudramatu tohoto formátu rozhodně nežádoucí. Na Oscarech v roce 1977 byla velká konkurence (mezi filmy Taxikář nebo Network, mezi herci Robert De Niro nebo Peter Finch, mezi režiséry Sidney Lumet nebo Ingmar Bergman), ale kdybych o Oscarech rozhodoval já osobně, místo Rockyho bych dal hlavní sošku All the President's Men a určitě bych minimálně nominoval Dustina Hoffmana za hlavní herecký výkon. Jsem nadšen z toho, jak se William Goldman držel předlohy, a tím nemyslím tu knižní, ale ty reálie, které přesně kopírují události vyšetřování Watergate, a to doslova krok po kroku, kdy dokonce i tvůrci zjišťovali, co bylo psáno na stroji a co ručně, a tak to ve filmu vidíme skutečně přesně tak, jak si to Woodward s Bernsteinem pamatují, což jednoznačně přispívá k neuvěřitelně autentickému přenesení atmosféry na diváka, který se navíc dozvídá významný kus z toho, jak funguje opravdu intenzivní americká investigativní novinařina, když jsou ve hře "ti nejvyšší" vč. Bílého domu. Pravda, o Watergate se tu toho zase tolik nedozvíte. Ale o tom tento snímek ani být nemá. Je o dvojici novinářů, kteří touží po sólokaprovi, a s detektivní svědomitostí a entuziasmem dovedou dlouho zdánlivě neřešitelný a tabuizovaný případ k nečekanému konci. All the President's Men je, spíše než o aféře Watergate, o tom, jak se dvěma neznámým novinářům podařilo na pár okamžiků v podstatě rozvrátit Ameriku. A to je skvělá práce, kterou si Pakula s Goldmanem mohou dát s čistým svědomím za rámeček. (19.06.2015)

Nehollywoodsky neatraktivní vylíčení mravenčí novinářské práce vedoucí k propíchnutí jedné z největších amerických politických kauz. Jelikož člověk už dopředu ví, jak to celé dopadne, je vysloveně trýzněn pomalým rozplétáním celého případu zahrnujícího desítky jmen, ke kterým nám mnohdy nejsou dodány tváře, ale zase sdílí radost z každého dílčího úspěchu těch dvou, kteří se hledali až se našli a sám by tohle dobrodružství velkých malých kluků žádný z nich neustál. Konec může působit useknutě, ale hoši se vlastně dočkali satisfakce už před ním, kdy je začali všichni respektovat a bát se jich. Jen ty obavy o vlastní život tam moc nejsou a hlavní postavy mohly být více rozkresleny. Konspirační schůzky v podzemní garáži či bránění se proti odposlechu ve vlastním bytě puštěnou hudbou a psaním si vzkazů dnes působí jako ohraná klišé, což ale není chyba filmu a záběr s oslavujícím Nixonem v televizi a Bernsteinem a Woodwardem osaměle zaujatě datlujícími v pozadí mi přišel úsměvný. (29.08.2010)

Pokud prezident Spojených států amerických při nástupu do úřadu skládá přísahu o dodržování Ústavy, k čemuž mu má dopomáhat Bůh, napadá mě, jakou relevanci by to mělo, pokud by byl nový prezident buddhista (s tím, že Bible není povinnou součástí přísahy) a proč se na Nixona vykašlal. Viděno během Season Challenge tour 2015 (30.08.2015)

O Watergate jsem věděl zhruba tolik, co se dočtete v prvních dvou větách oficiálního textu distributora. Myslel jsem, že mi to bude pro sledování filmu stačit, ale nestačilo. Všichni prezidentovi muži na mě valili jedno jméno za druhým, po nějaké půlhodině jsem se v tom ještě vyznal, po hodině už vůbec ne a neměl jsem ponětí, kdo, s kým, pro koho nebo proti komu... Před koncem se sice leccos vyjasnilo, ale pořád jsem si připadal jako ztracené dítě v černém lese, no a samotný závěr jako by úplně chyběl. Nebo se mi to jen zdálo? Každopádně nemůžu filmu upřít působivou atmosféru a uvěřitelné herecké výkony (velmi se mi líbil šéfredaktor v podání Jasona Robardse). Až se někdy odněkud o Watergate dozvím více, rád se na film podívám znovu. Zatím dávám tři a půl hvězdičky. (21.11.2014)