Všichni musí být v pyžamu

Ne že bych byl nějakej echt hypochondr, ale tu a tam i u mě infarkt zaťuká na dveře... Ze stresu, z hrabání z práce – z toho věčnýho mlácení pantem při prodávání sebe sama (o nářadí a šroubech ani nemluvě :-). Proto si občas s gustem zastonám. Jako, samozřejmě. Suma sumárum za posledních mufnáct a něco let už to byly řádově stovky dní nemocenské. A ani jednou jedninkrát mi nepřišla kontrola... Takže jsem časem docela zdrznul. A tak jsem se rozhodl o nemocenské vymalovat. Přes pyžamo jsem přehodil starý zacákaný plášť a než jsem se starou štětkou (pardon) vylezl na štafle, pustil jsem si k tomu z rádia „Tri dni ma naháňali, ešče ňa nedostáááli...“ Takže jsem pak neslyšel přijít domů ženu, která přiletěla ze služební cesty o den dřív, teprve až na mě udělala „BAF!“ A už mě vezli... S infarktem, kýblem naraženým na hlavu a štětkou - s kolíkem zaraženým v krku... Ale teď už jsem z nemocnice zpátky, mám permanentku na bazén, přestal jsem kouřit (bojím se ale svádění od švagra, až zase začneme chodit na Viktorku) a na zákazníky i na ženu se furt usmívám širokým srdečným úsměvem šťastného debílka, tím širším, čím hlasitěji na mě ječí kvůli slevě nebo špatně vyžehlenému prádlu... //                                                                                                                                                                                                                      Ohledně doporučení filmu – pan Husák odvedl čistou práci, ať už na štaflích, při revizních přepadovkách nebo pod kapačkami, jsou tam dobré fórky i věci k nostalgickému pousmání, ale stejně se na tuhle přímo ze života omalovanou tragikomedii pro přeživší pamětníky už asi nikdy nepodívám. Mám totiž předsevzetí žít zdravě a to mimo jiné taky znamená vyhýbat se depresivním zážitkům... To si radši koupím (novou) štětku a místo pouštění rádia si oba zazpíváme... ;-) (21.01.2013)

Herecký koncert Františka Husáka v příběhu stavěném na myšlence, že ať se člověk snaží sebevíc v zájmu svého zdraví a života, vše je prostě a nemilosrdně marné. Ono se řekne žijte zdravě, dodržujte životosprávu, vyhýbejte se stresu. Ale copak to jde? Příběh na základě divadelní hry je ve své podstatě platný v každé době, včetně té současné? Že ne? Každý má možnost si to zkusit. Ale pozor, ať dotyčný nakonec nedopadne jako Řehoř Maršíček, hrdina tohoto příběhu. Snímek ne tak komediální jako úsměvný nad nástrahami života a lidí. Vzniklé situace jsou příkladné a naprosto uvěřitelné. Lidé jsou zkrátka různí. Na celovečerní film neobvykle krátká stopáž, avšak děj je postaven dobře. Nevzniká dojem umělého natahování a vyloženě hluchých míst. Vyprávění příběhu si pevně drží tempo a hlavně ucelenou úsměvnost nad danými situacemi, což je ohromné plus. Jsou tedy životní jistoty vždy jisté? Tento snímek napoví. (03.10.2020)

Film jsem viděl několikrát, ale až nyní pozorně. Pokud je označován za komedii, tak rozhodně dosti hořkou. V příběhu není nouze o humorně rozehrané scény. Ty ale nakonec vyznívají povětšinou na trpký úsměv, či dokonce skoro trapně, což je u tohoto režiséra s podivem. František Husák je smutný klaun, jak zde již někdo poznamenal a i tento film je více smutný, než humorný. (08.05.2016)

Vyborny Frantisek Husak v roli kontrolora lidi na nemocenskych a Josef Kemr v roli jeho otce jako stary suknickar. Film temer ze zivota, ktery krasne poukazuje na nesvary lidi v socialismu, ktere by si dnes uz malokdo dovolil. Skoda vetsi hustote hluchych mist, protoze vtipny tento film myslim je i dnes. (14.07.2013)

Poměrně netradiční česká komedie, která víceméně ani nemá žádný pořádný příběh, ale sleduje spíš několik scének, které se přihodí při vykonávání zaměstnání filmového Řehoře (Husák) - kontrolor činnosti nemocných. Musím říct, že několik scének je vtipných i dneska a upřímně od srdce jsem se u nich zasmál. Celkově vzato to byly ale pouhé střípky v celkové šedi tohohle filmu. (06.05.2016)