Kytice z tisíce a jedné noci

"Moje filmu nie sú vulgárne sú o živote. Nepleťte si autorské dielo s lacnou gýčovinou," tak to háji P.P.Pasolili svoju Trilógiu života. Kytice z tisíce a jednej noci je posledným filmom trilógie inšpirovaným Rozprávkami tisíce a jednej noci. Prostredie Orientu použil ako zdoj erotického nádychu pre svoje prevažne homosexuálne príbehy glorifikujúce nahé mužské telo. Nosnou story je heterosexuálny vzťah mladého Núrredina a jeho čiernej otrokyne Zumurrud, na pozadí ktorej fungujú nezávisle aj ďalšie príbehy. Pier proste zobral knížku, vypichol svoje najobľúbenejšie a poskladal. Toto vo výsledku tvorí veľmi nekonzistentnu zmesicu prevažne nudných (štýlom rozprávania) historiek. Dielo miené rozprávky pre dospelých, bohužial postráda dôležité ingrediencie rozprávkového (napätie, dobrodružstvo) a explicitné erotické scény, ktoré mohli byť v konzervatívnom Taliansku 70-tych rokov ako koľvek poburujúce (a že si na tom strážcovia mravnosti zgustli a na ich tlak musel byť film zostrihaný), dnes jednoducho zo stoličky žiadneho dospelého nepostavia. Tragicky vo výslednom efekte pôsobia výkony prevažne nehercov a to ma vracia k úvodu komentáru. Nech sa snažím ako sa snažím, tak autorské dielo v tom naozaj nevidím. Lacný gýč a nuda. (03.10.2006)

Upraveno v dubnu 2021. Kytice z tisíce a jedné noci je sexuálně otevřenou reakcí na středověkou lidovou sbírku pohádek, příběhů a anekdot. Arabský svět i středověká společnost, život bez mravoličné příkrasy, Pier Paolo Pasolini si nemohl rozkošnou příležitost nechat utéci, orientální vůně pestrobarevného dobrodružství dálek našel v Jemenu, v jeho starobylých městech a geometricky vznešených palácích, v Persii, ve slunci a v kachlících mešit a paláců Isfahánu, a v Nepálu, v kamenu, ornamentu a filigránech hinduistické a buddhistické zbožnosti údolí Káthmándú, tam, v pravém prostředí starobylých příběhů, oživil arabské pohádky bez dětského zjemnění i bez studu tělesnosti. Morálka je podávána bez uzardění, ale i v úhybných manévrech úliteb, vyvolaných uspořádáním a etikou společnosti, Éros je vládcem základního lidského chování, tužeb, chtíče a smyslnosti muž je slabochem, anebo násilníkem, žena je zajatkyní mužského pudu a pouze důvtip může uchránit její vnitřní svět a uspokojit potřeby, sexualita arabského středověku je řízena poetickou estetickou směrnicí směle provokujícího Pasoliniho, pohádky se navrací ke svému původnímu vyznění. Hlavní mužskou postavou orientálního zasnění je Nur ed-Din (sympatický Franco Merli), mladík, nezkušený, lehkomyslný až prostoduchý. Cesta do přístavu plnohodnotné dospělosti vede přes poznávání sexuální podstaty člověka a vlastní dobrodružení. Hlavní ženskou postavou je zde Zumurrud (zajímavá Ines Pellegrini), otrokyně a Nur ed-Dinova vyvolená. Bystrá mladá žena, která si přes své podřízené postavení dokáže zachovat hrdost, důstojnost a svobodnou vůli. Mužskému chtíči navzdory. K výraznějším mužským postavám také patří lehkomyslně nespolehlivý a dětinsky naivní Aziz (příjemný Ninetto Davoli), velkou statečností neoplývající princ Šahzamàn (příjemný Alberto Argentino), a obětí v předurčenosti osudu zaskočený princ Junán (zajímavý Salvatore Sapienza). K výraznějším ženským postavám patří z neopětované lásky nešťastná Aziza (zajímavá Tessa Bouché) a uhrančivě přítažlivá i nebezpečná Budùr (příjemná Luigina Rocchi). Z dalších rolí: nevěru zajatkyně krutě trestající démon (Franco Citti), z neuskutečněné svatby tak smutná Azízova matička (Margareth Clémenti), z vyprávění v lásku propadající princ Tadži (Francesco Paolo Governale), Nur ed-Dinova milostná zastavka Munis (Elisabetta Genovese), úspěšný modrooký únosce Barsum (Salvatore Verdetti), či k mužskému plemenu nedůvěřivá princezna Dunya (Abadit Ghidei). Kytice z tisíce a jedné noci, tak Pasolini provokuje upjatou škrabošku společenské mravopočestnosti uvolněným veršem a estetickou vizualizací sexuality. Arabský středověk bez morální zástěrky stavu věcí je podáván i s pederastií a násilím. Pohádky na Pasoliniho způsob drží vizuální stylizaci a lehký rým do pohybu boků. (14.04.2010)

Výjimečný snímek už svojí dokonalou strukturou. Tato kytice své jednotlivé okvětní lístky rozevírá skutečně zajímavým a originálním způsobem. Atmosféra orientálních pohádek navozena jako nikde jinde, erotická linka filmu je možná diskutabilní, ale je pravda, že v mnoha originálních Příbězích tísice a jedné noci nejde o nic jiného. Režisérova homosexualita, upřímnost a otevřenost je pak zvláště patrná na pokusu o zrovnoprávnění mužské a ženské erotičnosti. Ve skutečnosti se ale Pasoliniho přirozenost nezapřela. (25.08.2006)

Láska má mnoho tváří. To je psáno jako podtitul názvu. U Pasoliniho filmů mají snad všechny tváře lásky jednoho společného jmenovatele. Sex. Láska je zde redukována na spoustu nahých těl a souložících dvojic. Kluci , holky, všechno na jednu hromadu. Osobně to Pasolinimu nezazlívám, protože docela výstižně zpracoval frivolní středověké texty, plné erotických příběhů. Ať už jde o Decameron, Canterburské povídky nebo arabskou Kytici. V té době byli lidé asi stejní jako dnes a chtěli se občas pobavit a to byl nejspíš i Pasoliniho záměr. Pokud člověk nehledá nic hlubšího, tak má možnost vidět režisérův osobitý rukopis a užít si film plný neherců, lehké poetiky a specifického koloritu... (08.12.2012)

Další příběhy z Prasoliniho světa bobrů a žížal. Tentokrát rovnou z Arábie, takže se na tamější obyvatele nekoukalo moc pěkně. Jednotlivé příběhy jsou o ničem, nebudeme si nic nalhávat. Nejstupidnější je asi ten ústřední o šeredném chlapci a odpudivé otrokyni. Herci a herečky, pokud tak lze ty šeredy nazvat jsou do posledního nesmírně oškliví. Netuším, co v obsazování zrůd Prasolini sledoval. V tomhle jeho snímku je snad ještě více teploušů, než bývá jeho zvykem. Nevím, jestli se nám autor snažil sdělit nějaké jiné poselství kromě "Žádná díra nezůstane mojí žížalkou neprozkoumaná!", ale pochybuji o tom, neboť je to retardátor a homouš. Trošku smutný je fakt, že bez výše zmíněných bobrů a žížal by byl tento paskvil ještě daleko paskvilovatější. Dávám hvězdu, protože tento nesmysl byl přeci jen o malý kousek lepší než ten Canteburský průšvih. (18.06.2015)