Canterburské povídky

Stredná časť Pasoliniho trilógie života je asi najvulgárnejšia. Aj tento film vznikol podľa klasického diela svetovej literatúry, tentokrát podľa Canterburských poviedok, ktoré sú dielom anglického básnika Geoffreya Chaucera a odohrávajú sa v stredovekom Anglicku. Podobne ako v Dekamerone, aj v tomto filme je množstvo viac, či menej sympatických figúrok z ľudových vrstiev, ktorí riešia svoje sexuálne problémy. Pasolini sa nevyhýba ani zobrazeniu prenasledovania homosexuálov. Jeden z nich skončí kvôli svojej sexuálnej orientácii na hranici, keďže nemá dostatok finančných prostriedkov na to, aby podplatil sudcu. Samozrejme nechýba prdenie, močenie z balkóna, holé zadky a samozrejme penisy, ale aj homosexuálny styk, či variácia na chaplinovskú tému. V závere filmu Pasolini demonštruje svoje antiklerikálne názory a ukáže nám, ako vyzerá sranie mníchov zo Satanovho zadku. Toto všetko pôsobilo možno začiatkom 70. rokov šokujúco, v dnešnej dobe to šokujúco a kontroverzne môže zapôsobiť asi len na naozajstných puritánov. (08.11.2010)

Pokiaľ sa budete na TO pozerať od začiatku ako na taký malý Pasoliniho vtip, môžete sa dobre zabaviť. Nie zakaždým, občas budete zhnusení, ale aj to je súčasť onoho humoru. Ale pozor, nie je to vtip neškodný, to ani náhodou, taká cirkev dostane naložené podstatne viac, ako v nejakom Da Vinciho kóde, proti ktorému protestovala. Konšpirační teoretici môžu vymýšľať teórie o jeho smrti. Najviac potešila a pobavila poviedka s "Chaplinom", i keď nebola dostatočne vypointovaná. Mimochodom poviedky sa Vám budú páčiť asi práve na základe ich poínt. Pasolini si nedával servítku pred kameru a musím konštatovať, že aj ja som do istej miery konzervatívny a nie všetko potrebujem na plátne vidieť. (06.11.2015)

Canterburské povídky by byly bývaly byly hrozně super film, kdyby byly bývaly neobsahovaly jeden malinkatý problém. Úplně všechny povídky jsou extrémně nudné a maximálně kreténské. Není tu ani troška drama, vůbec žádná legrace a romantiku snad ani nikdo nečekal, i když to žánrové zařazení slibuje. Místo toho je tu však nezanedbatelná porcička 109 minut sraček. V závěru lze slovo "sraček" brát doslovně. Dekameron byl fajn, ale tohle je opravdu hovno toho nejřidšího charakteru a nejodpornějšího zápachu. Takové to, které z vás vypadne, když sníte něco opravdu hnusného a zapijete to litrem vodky. Neznám životní dílo Geoffrey Chaucera, neboť jsem maximálně zaslechl jeho jméno. Usuzuji však, že se jednalo o pořádného retarda. Tento film je také úplně prvním filmem, u kterého se mi nezamlouvala hudba největšího borce skladatele - Ennio Morriconeho. Dost možná taky proto, že jsem skoro žádnou hudbu neslyšel. Opravdu sračka monstrózních rozměrů. Tuhle hovadinu bych doporučil pouze svým nepřátelům, kdybych o nějakých věděl. (17.11.2014)

Pamatuju se, že jsem z kina vylezl docela zklamaný (byl to můj první Pasoliniho film a čekal jsem nějaké opravdu zlé zlo), přestože jsem se během filmu dobře bavil. Teď, s odstupem času, můžu ale říct, že jsem se jen k několika málo filmům myšlenkami vracel tolikrát, jako k tomuto a tak dlouho po jeho shlédnutí. (12.08.2006)

Piero Paolo Pasolini si po Dekamerone vzal na mušku Chaucerove Canterburské poviedky. Atmosféra zostáva podobná ako v Dekamerone ,ale príbehy mi pripadajú menej naivné hoci sú podobne vulgárne. Či už je príbeh boháča, ktorý si vezme mladú Mayu, ktorá ho potom podvádza, alebo diabla ako výbercu daní, ktorý udáva smilníkov, aby získal ich peniaze. Bonus je Piero Paolo Pasolini v úlohe Geoffreyho Chaucera. 75% (19.10.2023)