Byli jednou dva písaři

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

Tento seriál mám nesmazatelně přiřazen k nedělnímu dopoledni. Vždy potěší a pohladí na duši. Inteligentní humor, naprosto geniální herecké představení obou hlavních hrdinů a jejich úžasné improvizace, to vše doplněno i o dobrou práci ostatních herců, ze kterých bych vyzvedl Jaroslava Moučku. Co se týče počtu epizod, já jsem přesvědčen, že dobrý seriál (sitcomy teď pomíjím) má mít jasnou a ucelenou koncepci a za strop považuji dvacet možná třicet dílů, takže v tomhle směru mi Dva písaři vyhovují. (19.10.2011)

Kdyby mohl každý takhle prožít důchod, nestály by fronty důchodců před lékárnami, nenadávali by na poplatky za položku na receptu a neremcali proti 30 Kč u lékaře. Proč? Protože by žádnýho felčara nepotřebovali. Nádhernej seriál se scénářem, za který by se měla udělit Nobelovka, protože nemá obdoby. A duo Horníček-Sovák vstoupilo do filmové Valhaly. Plné hodnocení nechám na důchodový věk, protože pak si budu seriál pouštět od rána do rána. (26.07.2010)

Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. (11.04.2012)

"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." ; "To je zajímavé.. šalvěj, vypadá úplně jako konopí" "ale vždyť to je konopí!" "to je konopí?? to je zajímavé, vypadá úplně jako šalvěj".. A mnohonásobně víc perel je v tomto pro mě nejskvělejším českém seriálu. VELKÁ INSPIRACE JAK STRÁVIT PODZIM ŽIVOTA. (26.12.2007)