Třicet případů majora Zemana

Kdyby se v 45´ nezastavili Rusové u Berlína a pokračovali na Londýn, měli bychom nyní možná i 30 případů Bodieho a Doyla.. Goebbels si v pekle nad tou brilantní formou propagandy mne spokojeně ruce, starej Brůna mu štípe dříví pod kotel a člověk zajímající se spíše o formu než o obsah může leda tak ocenit na svou dobu ucházející filmařinu, při které však chvílemi stejně neví, jestli se má tomu, co vidí smát a nebo brečet. Bič boží nepomáhá a rudí červi se zase rozlezou.. (02.12.2009)

Protože se mi už asi nepodaří Honzíka procpat do Expendables 3, vyznám mu nehynoucí lásku alespoň zde. Tento český rambič ztopořil nejednoho eléva Veřejné bezpečnosti, nalil mu do žil víru, odhodlání a touhu chránit socialistickou vlast až na věky, nikdy jinak a v bratrské součinnosti s Rusákem, Bulgarem či Kubou. Seriál samotný nemožno považovat za odpad. Natočeno na místní poměry i dobu vzniku fešně, hudbu dodnes považuji za špičkovou. A právě solidní kvalita díla pomáhala - a věřím tomu, že se jí to daří doteď - vymývat palice inteligenčně slabší části populace. Tedy většině. Neboť, pokud se vrhneme do komparace, když srovnáme kupříkladu Jendu, jak šetří nedostatek inzulinu na předvánočním trhu, a Onura, který tlačí do Šeherezády tisíc a jednu moč, máme o preferencích jasno. A hle, kolik oligofreniků tu tatarskou sračku adorovalo.... Dobrá. Především oligofreniček. A ukecaly starého, aby je tam vzal na dovču. Teď mají doma přičmoudlá, křivonohá děcka. (22.07.2013)

Viděn pouze díl Studna. Zábavné. Ovšem pokud tento je ze všech nejlepší, tak je to pořád hodně hluboká mizérie i po stránce kvalitativní, i navrch tomu že po stránce ideologické jde o prolhaný hnůj a trestuhodnou propagandu. Srovnatelné s projevy Fidela Castra - dlouhé, nudné, a vzbuzující ve mně hluboký odpor a nenávist vůči všem lidem za toto zodpovědným. (14.02.2013)

Jeden z nejprofánnějších komunistických seriálů nejtemnější normalizace v sobě se značnou přesvědčivostí zrcadlí jeho protikladnost. Ryze zprostituovaných dílů je v třiceti dílech překvapivě málo. Mnohem více je těch, které ruší zadané stalinistické dogma a přímo či nepřímo se vztahují k tradicím prvorepublikové kriminální policie, této tradiční elity našich policejních sborů. V tomto ohledu se jen se zdánlivou nečekaností major Zeman propojuje s prvorepublikovým PANOPTIKEM a HŘÍŠNÝMI LIDMI, ale i s mnohem pozdějšími ČETNICKÝMI HUMORESKAMI. Je těžké se dohadovat, nakolik se tak dálo úmyslně a nakolik tu působila váha přirozeně daných souvislostí. Jisté je jedno: proklamativní fráze a plakátovost už pro svou povrchnost a mělkou zakotvenost ve skutečnosti podléhají obecným souvislostem, tomu, co se často ne zcela přesně nazývá vlastním životem díla (postavy). Sequensova protiřečivost přetrvává, ale v tomto nazírání se jeví v značně odlišné podobě. A tak i tady řemeslo, které nemá daleko ke skutečnému umění, přemáhá svěrací kazajku dogmatu, a ačkoliv je daleko vrcholu, je stejně vzdáleno propasti kýče a podbízivosti. Jeho svědectví o komunistické době pro poučeného diváka vyznívá mnohem složitěji, než by se byl původně nadál. Což ovšem není a nemá to být chvála této také neblahé dějinné epochy. (27.08.2007)

Za socialismu chránil Honza Zeman (v různých hodnostech) můj klidný spánek před imperialistickými agenty, živly rozvracejícími republiku i obyčejnými kriminálníky. Dnes se o mne již nikdo takto svědomitě nestará a proto spím s jedním okem otevřeným a nabitou brokovnicí pod polštářem. Co se týká historického lhaní (oblíbená forma pohledu na dějiny očima amerických filmařů), tak předsametový a posametový pohled na jednotlivé případy se liší natolik radikálně, že mne životní zkušenost nabádá opatrně hledat pravdu někde uprostřed. Vzhledem ke zdejšímu častému topení Honzy v odpadech jsem si chvíli pohrával s myšlenkou pětihvězdičkového hodnocení, ale nakonec jsem zvolil jsen lehce nadhodnocenou trojčičku. (17.12.2008)