Čas sluhů

Když jsem v r.1990 viděla tento film, byla jsem výkony všech herců přímo nadšena, ale nejvíce mě zaujal Karel RODEN. On hrál očima, hrál mimikou tváře, když se nechal vlákat do nechtěného manželství s vychytralou a podrázackou kolegyni Ivanou CHÝLKOVOU ,která studovala medicínu s jeho velkou láskou Jitkou ASTEROVOU. Byl to sice psychologický film, ale měl několik komických situací, že člověk věděl - ano, tak to v životě někdy chodí. Doma jsem řekla tuto památnou větu : " Roden je obrovský charismatický talent. Ten nám dlouho nezůstane, po něm sáhne brzy Hollywood." Přála bych vám vidět, jak se rodina chechtala ! No, dnes se už nechechtá. (10.10.2007)

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4* (12.03.2024)

Sametová revoluce tento film trochu zastínila. Díky za revoluci a Pavláskové díky za tento film, hercům za exceletní výkony (Chýlková, Holubová, Roden, Asterová, Etzler a v epizodce s rádiem i Polívka), díky za hudbu (Kalousek a ZOO). Film, na který se nezapomíná. V kině jsem ho viděl v roce 1990 tuším hned dvakrát. Škoda zbytečného pokračování - viz Čas dluhů. (09.07.2008)

Film o ženě, která byla pořádnou mrchou a šikovnou manipulátorkou. Výborné herecké výkony Karla Rodena a zvláště Ivany Chýlkové (její nejvýraznější filmová role, ve které jsem ji viděl). Celý příběh působil dost reálně (teda kromě té svatby, ta mi přišlo trochu na hlavu) a neuzavřený konec mu jenom prospěl. (28.07.2009)

Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. (09.04.2022)