Čas sluhů

Bál som sa nesmiernej kŕčovitosti a úvod ma nepresvedčil o opaku. Nakoniec sa však z Času sluhú vykľula uveriteľná psychologická dráma s uveriteľnými scénami zo života. Občas trochu prehnanými, ale to patrí k veci. Príbeh jednej naoko sebavedomej ženy, ktorá je jednoducho iba nešťastná sama so sebou. Chýlkovej premena zo študentskej puťky v dominu je fascinujúca. Páčil sa mi kvázi uťatý záver, dáva priestor na premýšľanie "čo bude ďalej?" a nie je to nič optimistické. Možno Chýlkovej životná úloha. Z Kalouskovej Čas sluhú sme boli kedysi všetci v prdeli. (27.05.2015)

Prvně jsem tento film viděl až teď - po 22 letech od jeho vydání a musim říct, že mě to nijak zvlášť neoslovilo. Slyšel jsem na to hodně chvály, a tak jsem byl zvědav, jestli oprávněné. Herecké obsazení dobré - Chýlková, coby mrcha, byla sice výborná a Roden taktéž, ale stejně jsem čekal mezi nima dvěma větší "fighty". Když film končil, tak jsem si řikal "To už je konec"? Čekal jsem nějakej pořádně vygradovanej závěr. Moje hodnocení je tedy 66% (05.01.2011)

Hodně zajímavý pozdně socialistický kousek. Chýlková v životní roli ženy, která nedokáže doopravdy milovat a svým okolím jen krutě a bezohledně manipuluje. Výborný Roden v roli jejího partnera. Protože jsem v končícím socialismu vyrostl, tak ve filmu oceňuju trefnou kritiku některých jeho rysů, jako byla povrchnost a všudypřítomné pokrytectví. Škoda, že Irena Pavlásková už tenhle svůj debut nikdy nepřekonala, totéž se týká hudby Jana Chlumeckého (kapela ZOO). ....už jí podléééééééééháš, ztratil jsi všechno cos měl, a teď máááááš mundůůůůůůr z pruhůůůůůůůů...... když se vysvlééékáááááš, svůdná jak půlnoční had....... :o)))))) (16.10.2007)

Časem sluhů vzbudila Irena Pavlásková slibné naděje. Její psychologické drama je působivé v obrazech, tématu, ději i hereckých výkonech. Neklidná kamera F. A. Brabce rozprostírá náladu nejistoty do vnitřních orgánů postav, aby je vytrhávala z navyklého poklidu a rozvracela bezpečnost a důvěru. V nastalém chaosu vládne pomstychtivá vztahovačnost. Téma o morálce je stále strhující svým důrazem, atraktivní a bezprostřední formou zpracování i rozdanými kartami. Hlavní postavou příběhu je Dana (vynikající Ivana Chýlková), chladnokrevná hysterka. Vynucování pozornosti je začátkem cesty za osobní představou štěstí. Počáteční nesmělé oťukávání možností se po prvních úspěšných krůčcích ctižádostivých tahů proměňuje v nebezpečnou suverenitu, která vládne a trestá. Z pouhého rozmaru a prohlubujícího se pocitu neohroženosti. Komfort, vysoký životní standard a nicnedělání je cílem, manipulativní hrátky jsou zpestřením a potěšením, tresty rozkoší a subjektivním pocitem spravedlnosti. Hlavní mužskou postavou je Milan (velmi dobrý Karel Roden), slušný a nadějný mladý muž. Laskavost se vymaká kontrole, je rafinovaně znásilněna a zotročena až na samé dno lidské důstojnosti a mravnosti. Stává se prostředkem a hračkou bez osobní vůle. Výraznou postavou je šlechetná Lenka (zajímavá Jitka Asterová), využitá Milanova přítelkyně a první oběť nekompromisní hry o trůny. Nejzneužitější postavou je historik Luboš (velmi zajímavý Libor Žídek), důvěřivý Danin milenec. Ovládaný všehoschopnou intrikánkou v destrukci celého svého dosavadního života. Z dalších rolí: zákeřně trestaný přelétavý Danin přítel Marek (příjemný Miroslav Etzler), naslouchající a obětavá Danina kamarádka Bohunka (dobrá Eva Holubová), upovídaná a věrná Danina kamarádka Hanka (zajímavá Vilma Cibulková), žoviální Milanův nadřízený a zástupce ředitele Stach (dobrý Petr Haničinec), jeho povýšená manželka (velmi zajímavá Helga Čočková), zásadový a neústupný Milanův kolega Pražák (pozoruhodný Jiří Brožek), Danina malá dcerka Markéta (Daniela Reischlová s hlasem Adély Draxlerové), starostlivá Lubošova domácí (příjemná Jiřina Steimarová), či svérázný muž v restauraci (velmi zajímavý Bolek Polívka). Naléhavost v obrazech a zvuku prohlubuje dramatické divadlo o zhoubné možnosti nebezpečného rizika vynalézavé pomstychtivosti zhrzené ženy a chladné manipulátorky s její osobní představou o životním štěstí a spravedlivé rovnováze světa. (24.02.2017)

Na začátku jsem si myslel, že to snad vypnu. Zhruba tak prvních 30 minut totiž vypadalo jako úplná blbost, kde Chýlková vypadá jak koště a pořád jenom kňourá. Opravdu jsem nechápal, za co ji tady lidi v komentářích tak vychvalujou. Ale pak najednou přijde střih, děj se posune o několik let dopředu a postava, kterou hraje Chýlková, se z tý ukňouraný blbky promění na bezcharakterní svini, která dokáže se všema kolem sebe dokonale manipulovat a využívat je pro svůj prospěch. Osobně bych se s takovou manipulátorkou a lhářkou asi setkat nechtěl, ale ve filmech tyhle asociální postavy úplně miluju, takže jsem asi jeden z mála, kdo tý hlavní postavě nepřál nic špatnýho, ale naopak jsem jí přál, ať ty pitomce kolem sebe využívá dál. Akorát mi to ke konci začalo připadat už trochu stereotypní a film vlastně nedopadne nijak. Navíc tam hraje velice často dost sračkózní hudba. Ale v každym případě se jedná o zajímavý dílo, který se mimo jiné taky lehce trefuje do tehdejšího končícího režimu. Moc nechápu, proč Irena Pavlásková od tý doby nic zajímavýho už nenatočila. (24.08.2022)