Muž se zaječíma ušima

Josef pochopil, že se stal štvancem. Fajn že se na problémy privilegovaných bílých mužů ani v této době úplně nezapomíná, i když se nakonec ukáže, že jejich potíží jsou oni sami a navíc komplikují život všem okolo. Jemně surrealistické vyprávění o muži, který všechno slyší, ale ne vše si pamatuje, se povznáší nad běžnou 'tuzemskou' produkci nejen scénářem, který dokáže nebýt banální, hereckým koncertem pro 2+1, převlékací scénu ztepilé Alexandry Borbély (na jejíž jedinečné fyziognomii postavil nějaký Maďar skvělé O těle a duši), východoevropskou aluzí na Donnieho Darka, ale hlavně nanejvýš vítanými povznesením se nad podlézání divákovi, kterého jinak třeba honit na každou píčovinu do kina. Prostě kdo chce vidět Krobota existenciálního skoro mastroianniovsky a Kaiserovo penzijní péro, ať přijde, nebo si film streamne za 50 let. Těžko říct zda lvy uhnaný Zátopek, ale tohle přetrvá. (29.10.2022)

Chlupaté slechy Miroslava Krobota jen stěží odvrátí nezajímavý ráz filmu. Oldřich Kaiser v úvodu sedí nahý v kuchyni, kdy je možné mezi nohama zpozorovat jeho odhalenou chloubu, končí po úmyslné otravě v psychiatrické léčebně. Scény z tohoto zařízení, jehož léčebné metody jsou uzpůsobeny potřebám filmu, jsou celkem zajímavé. Dále už to tak valné s filmem není. Stárnoucí spisovatel má o generaci mladší partnerku (Alexandra Borbély), se kterou čeká dítě. Při své okružní cestě autem stihne navštívit své dvě dospělé děti z nefunkčního manželství, po letech se mu jeho manželka, kterou přišel požádat o rozvod, přizná k dávné nevěře s jeho nejlepším kamarádem. Ano, Zuzaně Kronerové tvůrci za milence přisoudili právě Kaisera. A teď ta hlavní atrakce filmu, co je experimentálního rázu, a sice zaječí uši, se kterými náš hrdina slyší úplně vše. Jde o muže z jeho nové knihy, který sní autem sraženého zajíce a na druhý den se probudí s extrémně kvalitním sluchem a schopností zaznamenat myšlenky druhých lidí. Tyto pasáže se slechy jsou natočeny umělecky černobíle a nechybí ani promluvy různých postav na kameru. Většina prezentace působí nezajímavě, prolínání experimentálních pasáží s normálním průběhem příběhu stárnoucí muže nevykazuje ideální kompatibilitu. A film má tendence nudit. Martin Šulík měl k dispozici schopné herce, nedokázal ve mně ale vzbudit zájem o jejich osudy a postřehy ve chvílích, kdy promlouvají na kameru. Nejblíže úspěchu byl, když na place pobývali Oldřich Kaiser a Zuzana Kronerová. Celkově jsem ale film z podstatné míry protrpěl. 4/10 (17.06.2023)

Je to v podstatě banalita o hledání odvahy k zásadní životní změně navíc neoriginální nebo lépe řečeno hodně profláknutá, forma vítězí nad obsahem. A forma je hodně hravá, potlačuje poetiku, která jakoby se z filmu zcela vytratila. Nic z toho ale zásadně nevadí. Je to  vcelku zábavný autorský počin a není častý jev aby si český film (koprodukce) přičichl k umění. A Krobot byl zas u toho. (14.06.2023)

Od Šulíka jsem naposledy viděl Zahradu. Nevím proč, ale od tohohle jsem čekal komedii u níž se budu smát. První polovina filmu byla podivná, až jsem u toho párkrát musel zakroutit hlavou. Na konci pak divák prožívá stejné pocity jako u Zahrady. Něco mu bylo nádherně sděleno, ale musí si to najít sám. Je to jako rébus v únikové hře, po jehož vyluštění získá poslední klíč ke dveřím na svobodu. Šulík zestárl a my s ním. Do Zahrady chtě nechtě přišel podzim. Není to ještě ten úplně sychravý po němž přichází jen chlad a nicota zimy se smrtí. Je to jeho počátek, kdy se listí barví do nádherných tónů a slunce vrhajíc dlouhé stíny je ještě vysoko na obloze... Je to jakýsi úplný vrchol před jasně ohraničeným sestupem a následným pádem k nenávratnu. Člověk si to v tomto čase ještě jasně uvědomuje, jeho tělo jej ještě víceméně poslouchá a mozek funguje na 101%. Je těžké ho něčím oblbnout, má za sebou šedesát let životních zkušeností, pádů i úspěchů. Ten odstup mu umožňuje udělat podrobnou revizi a nalýzu toho co bylo a co se dá ještě stihnout.  Jsem si jist, že ten muž jasně slyšící svět kolem sebe byl sám pan Martin Šulík, naprosto geniálně zahraný mnou oblíbeným Miroslavem Krobotem. Sympaťáka Josefa podal suprově. Jestli mohu něco doporučit, tak nechte zmatek v hlavě po dokoukání filmu usadit. Zprvu je těch zdánlivě podivně podaných sdělení krapet více, nicméně když se to vše co vám víří hlavou usadí, zjistíte, že vám byla v tomto poetickém podobenství podána naprosto suprovým způsobem výpověď staršího muže o jeho životě. Super byla i kamera a hudba. Dávám za 4 audio nahrávky. * * * * (31.12.2022)

Najskôr som sa snažil všetko vo filme pochopiť. Potom som od toho upustil a snažil som sa film aspoň vydržať. Nebolo to jednoduché, ale druhá úloha sa mi podarila (na druhý pokus). No veľa pozitívneho napísať nedokážem, v podstate len to, ako tuším, že ide o veľmi intímnu spoveď autora a tak je pre bežného diváka, ktorý sa neorientuje v jeho mysli, film ťažkou náložou. (22.10.2022)