Lesní jahody

Tak tento Bergman ma bavil. Pekný čierno-biely vizuál, strašidelné, temné snové sekvencie a potešil ma ja fakt, že hlavnou postavou nieje žena, ale teraz režisér vsadil na mužskú postavu a výber bol vynikajúci, lebo V.Sjöström hral geniálne. Po tých ženských melancholických drámach, príjemná zmena. Film má aj jemnú iróniu, začiatok mi prišiel veľmi zaujímavý a pôsobivý, potom už strácal trocha na poetickosti, ale stále ma bavil a to je hlavné. (26.07.2015)

Smultronstället - film lyricky ladený, nálady meniaci, postavený na jednoduchej symbolike a životnom rozprávaní; tiež však poznačený odstupom, neaktuálnym programovým zameraním a uviaznutý v časopriestore, ktorý dávno zanikol. Taktiež ale postavený na osobných témach, vychádzajúcich z reálnej skúsenosti režiséra a hlavného herca, čo mu dodáva na skutočnosti. 75% (03.02.2015)

Třicátnická dravost a síla, která už se pomalu přehupuje do čtyřicátnického pochopení, se setkaly s ohromným tvůrčím potenciálem a dokázaly načrtnout poslední soud bilancujícího starce jako by jím samy byly. Film se propadá do stále větší deprese, až se v poslední třetině profesor dostane před soud. Již úvodní scéna s mikroskopem dává tušit, že tohle pro něj nebude procházka růžovým sadem. Pokud je divák ochoten dočkat se poslední třetiny, bude odměněn, ostatní zřejmě odejdou od filmu znechuceni a znuděni. (05.05.2014)

Zmeska všetkých štýlov. Road movie, vianočná rozprávka, psychologický film, filozofické pojednanie o živote. Starí ľudia to majú za pár a vedia, čo všetko majú v živote na rováši. Preto utekajú každú nedeľu do kostola prosiť o odpustenie. Tento starý pán si ide do katedrály v Lunde (úžasná stavba, mimochodom!) nie po rozhrešenie, lež po čestný doktorát. On rozhrešenie nehľadá, z jeho pohľadu je všetko asi tak, ako má byť. Aby človek nikomu v živote zámerne či nevedome neublížil, to by musel žiť v jaskyni na pustom ostrove. Bez akejkoľvek interakcie s inými. Vyvstáva už len otázka, či viac ublížil Isak svojou odmeranosťou a chladom, alebo naopak niekto iný svojou hyperaktivitou, záletníctvom a horúcou hlavou. Niekto to už určite poráta. (16.07.2017)

Dvě poznámky: 1, Zatímco v Sedmé pečeti se pochyby vyhrotily až k nevíře v Boha, který neodpovídá na volání, Lesní jahody tuto nevíru dále přesouvají k nevíře v sama sebe, a i když je evidentní snaha o přehodnocování, zdá se, jako by cesta sama jen oddalovala konečnou smrt. Oba filmy tvoří společný diptychon, oba jsou z roku 1957 a oba přecházejí do metajazyka tím, jak se vysmívají samotné otázce „existence Boha“, aniž by se namáhaly na ni vůbec odpovídat. 2, Některý dialogy pocházejí z reality, jiné jsou zbavené pokrytectví a svou otevřeností mají blíže k přání (snacha a profesor v autě)... a stejně tak otevřeně se mluví o Izákovi bez Izáka v jeho vzpomínkách, kterými je přítomen. Film zkrátka bilancuje nad tím, zda si ve stáří člověk už zaslouží slyšet pravdu, nebo je lepší dožít v sebeklamu. Až neúměrně krásné herečky a vůbec celý ansámbl přizvukuje spíše druhému. (17.08.2008)