Největší dar

Jestli na filmu něco oceňuji, tak asi určitě neplánované umocnění zážitku, kdy Morena vcelku úspěšně s děním na plátně pronikla i do kinosálu, aniž bychom museli navštívit 4dx projekci. Jinak jsme na film zavítali spíše náhodou ve stylu, jdeme na to, co dávají nejdříve a v dilematu, jestli na Mamánka, Největší dar, nebo animák, zvítězilo obsazení (Polívkovic). Bohužel, to je asi na filmu to jediné pozitivum, jinak je pohádka cítit hodně amatérštinou, příběh nezaujme (pokud nebudu brát v potaz, že se tu na pohádku dost popíjí) a v televizi na Vánoce může vyplnit maximálně dopolední díru, kdy vysílání slouží spíš jako podklad k vaření. Letos určitě nejslabší film, na jakém jsem v kině byla. (04.12.2022)

Naprostá katastrofa. Obsazení sice na české poměry hvězdné ale role snad nikomu nesedla. Bohové, především Radegast, vypadají spíše jako parodie na bohy. Obzvláště veliké zklamání byl Belzebub... Tu roli Dvořák buď nenáviděl nebo byla příšerně napsaná. Téhle hrozné šarádě dává korunu herečka hlavní role, která je od prvního pohledu nesympatická jak to jen jde. Jediná světlá výjimka byla Vesna. Herecké obsazení a výkony nejsou bohužel to nejhorší na tomto filmu. Suverénně nejhorší je scénář a příběh. Veškeré zvraty se dějí tak nesmyslně hloupě, že je z toho člověku zle. Postavy ví věci, které by vědět neměly, nechápu, proč Jaruška nesmí vědět, proč nikomu nemá dávat své náušnice, vážně má Belzebub dělat takové věci jen kvůli tomu, že ho Vesna škádlí? Bylo zde spousta zbytečných scén, kdy se třeba člověk dozvěděl, že malá holčička neumí říct "R". V jiných scénách jen potřebovali pravděpodobně autorky upozornit na to, že nemají rádi křesťanství, jinak scény nedávali žádný smysl. Celkově se jedná o příšernou a hloupou slátaninu, která zvládne zkazit večer. (01.09.2023)

Z celého obsazení snad jako jediná obstála Sabina Rojková. Na zápletku se člověk načeká. Zdlouhavé a bez pohádkového nádechu. Absence hlavního hrdiny a nějakého sdělení. Kdyby se z filmu odstranila většina bohů a náctiletých víl, nic by se nestalo a zmizela by spousta rušivých elementů. Podruhé bych to už nedal. (26.03.2023)

Největší dar vychází především z lidové slovesnosti, což je jistě veliké plus. Lze to vidět na různých zvycích, slyšíme písně a můžeme zaznamenat různé bohy či proměnu krásné moravské krajiny. Právě exteriéry a hudba je na pohádce vlastně to nejlepší. Děj samotný je neskutečně jednoduchý a dějová linka tragicky slabá. Morena zavede věčnou zimu, kterou ale může zrušit, a ji samotnou potrestat, nejvyšší bůh Svarožic. Jen se o tom musí dozvědět. Takže je vlastně jedno, kdo mu to donese. Stačí, aby to byl někdo, nebo aby si sám všiml, co se na Zemi děje. Vládkyně zimy tak nemá příliš velkou moc. A když se navíc vzbouří i její syn, z ničeho nic jako by náhle prozřel, je její plán zpečetěn. Film je navíc roztříštěn mezi spousty menších postav a jejich příběhů. Poznat je také to, že filmaři děj strašně natahují a prodlužují. Zkrácením by celý příběh dostal spád. Chybí humor, napětí, Morena je poražena velmi rychle a jednoduše, takže její plán od začátku ani nemohl vyjít, tudíž je naprosto nesmyslný. Tvůrci do příběhu zakomponovali i zmínky o globálním oteplování anebo třeba jiných bozích v jiných částech světa. To už bude na rodičích, aby to dětem vysvětlili. (13.11.2023)

Slabé dvě hvězdičky za lokace, určitém poselství o potřebě optimismu i v nejhorších dobách a snahu natočit pohádku o slovanských bozích, protože jsem žádnou takovou ještě neviděl a přitom je to škoda, vzhledem k tomu, že to k dávné historii Česka patří. Jinak to ale je chabý (a už třetí!) pokus Marty Santovjákově Gerlíkově nacpat svoji fascinaci líbivým folklórem, kýčovitou poetikou a ještě kýčovitějšími zpomalenými záběry do něčeho, co by mohlo být komerčně úspěšnější. A tady se o to koncipovaním do pohádky určené pro kina snaží ze všech svých filmů nejvíc, přičemž je to pro ni největším kamenem úrazu, jelikož pro tenhle typ filmů je potřeba příběh a ten Gerlíková neumí dát dohromady. Díky divnému a nesourodému scénáři to občas působí jako sled náhodných scén, kde jsou dvě hlavní dějové linie dějící se nezávisle na sobě a lehce propojené až na neskutečně uspěchaném konci. A mizernější střih aby člověk pohledal, jelikož z nich často není poznat, kde se co odehrává a jak jsou některé postavy daleko od sebe. Postavy jsou absolutně prkenné, bozi se neustále musí oslovovat jmény, aby je všichni diváci jó poznali, příběh nedává smysl ani ve svém světě a vše se děje naprosto hloupě a humor je na úrovni toho nejinfantilnějšího možného, že by se tomu ani Troška s pitvořícími se čerty nesmál. Pocitové filmy jdou Gerlíkové líp, její debut Děda díky tomu, že sázel spíš na to než na děj, celkem fungoval, ale na žánrové filmy tahle režisérka prostě nemá. Těžko ale říct, na co ano, jelikož je tak moc pohlcená fascinací svých trademarků, že její druhý film, Tehdy spolu, který měl být čistě poetickým filmem, se ve svém kýčovitém pseudo-poetickém pojetí až tak utopil, že se dá jen těžko říct, kam by se Gerlíková vůbec mohla posunout. Po Dědovi jí totiž nevyšla ani jedna z hlavních dvou možností, kam dál se svým stylem jít. Ale popravdě mě to moc nepřekvapuje - pokud si nenajde zálibu v jiných záběrech, než ve zpomaleném sněžení za každou cenu a valašských tradicích, tak může jen těžko ještě mít co nabídnout. Slabé 2* (24.12.2023)