Přijela k nám pouť

Československý filmový dětský muzikál, který vypráví o křehkém dívčím přátelství a chlapecké sportovní rivalitě. Do městečka přijíždí pouť a s ní i děti od kolotočů Žaneta (Y. Kornová) a Janek (R. Čada). Zatímco Markéta (R. Mašková) a Žaneta navazují své dřívější přátelství, které bylo zpřetrháno nevrácením Markétina dětského památníku, chlapci hrají důležité fotbalové utkání proti vedlejší vesnici. Janek, kterému se přezdívá Pelé, odmítne nastoupit do zápasu a kluci z obavy, aby nepodpořil protivníka, ho zavřou do podzemní chodby. Jak je vidět, příběh je dosti slabý i pro dětského diváka a je často přerušován nehezkými písněmi se stupidními texty J. Vodňanského, které se navíc opakují. V dětských rolích můžeme sledovat pozdější známé herce - M. Vašuta, Z. Bydžovskou a M. Vladyku. Z dospělých herců se v tomto nudném snímku objevila učitelka L. Šafránková, její milý V. Vydra, dědeček V. Kotva a Markétina matka Z. Hadrbolcová, avšak všichni pouze na minimálním prostoru. Scéna, kdy jakýsi křepčící a skotačící slavnostní průvod v čele s M. Myslíkovou a J. Hlinomazem kráčí po silnici a poté se oddává oslavám na zahradě, na mě působí dosti nevěrohodně a dokonce i bizarně. Ono dětské sportovní zápolení na fotbalovém hřišti vypadá také velmi podivně a naprosto chaoticky, je vidět, že paní režisérka V. Plívová - Šimková nemá o kopané ani ponětí, neboť by v rámci věrohodnosti nemohla dopustit, aby se míče chtělo zmocnit v jednom okamžiku deset chlapců najednou, navíc o nějaké fotbalové spolupráci mezi hráči nemohlo být ani řeči. Od tohoto snímku jsem nečekal žádný zázrak, avšak i tak mě skutečnost zklamala. Snímek jsem dokoukal se sebezapřením, neboť jediná zajímavá věc na tomto nepovedeném muzikálu byly dětské tváře pozdějších známých herců. (27.11.2018)

Nejlepsi, nejoblibenejsi a nejvicekrat skouknuty detsky film meho detstvi i dospelosti. Dodneska si ho poustim velice casto. Znam kazde slovo dopredu a pisnicky si zpivam ve vane.Uzasni detsti herci jako jsou Renata Maskova, Zuzana Bydzovska, Roman Cada a Marek Vasut dodavaji obrovskou tresni na dortu uz tak krasnemu scenari. Ve sve kategorii filmu je tento kralem. (12.10.2012)

„Okáčníčník i rosničkový,neschovávejte se dědečkovi jičmínkový i vodníkový, neulítněte dědečkovi“. Jedna z velkých klasik naší dětské tvorby……Páni kluci to určitě nejsou, ale k mému dospívání patří minimálně stejně jako oni. Odér léta, pouťové zábavy, dětské naivity i klukovské rivality…..ač ne vždy 100%, Věra Plívová-Šimková je královna a dnes již téměř (hlavně mladší generaci) neprávem opomíjená. Mám to prostě, i teď se čtyřicítkou na krku, rád…..jednoduchý příběh – přijela pouť, holky se pohádaly, kluci honí mičudu..nic víc, nic míň. Do toho písničky – sice se všechny nestaly nesmrtelnými (jako díla pánů Svěráka s Uhlířem), ale popěvky „žluťásku, žluťásku“ nebo „hele Pelé, střílí gól“ léta patří do mého ranního repertoáru. Pořád se mluví o Tomáši Holém. Určitě ne neprávem, ale co taková Yvetta Kornová, Roman Čada nebo další „bezejmenní“? Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Mrkáček Čiko…..dětský film made in Československo rovná se paní Věra Plívová-Šimková. (10.04.2018)

Režisérka dětských filmů Věra Plívová-Šimková si zkusila i zpívaný film a její řemeslnická kvalita se nezapře. Jde o krásný příběh dvou dívek, které se mezi sebou znepřátelily kvůli památníku jedné z nich. Mezi tím probíhá chlapecké fotbalové utkání dvou vesniček a hlavní pozadí snímku tvoří pouť, která přijela do jedné ze vsí. Dvě ústřední kamarádky hrají krásné mladičké dívky Renata Mašková a Yvetta Kornová, jejichž jsou to první filmové role. Stejně tak se víceméně poprvé před kamerou objevily mladičké tváře Marek Vašut, Roman Čada, Ivana Maříková, Miroslav Vladyka, Libuška Šafránková, Václav Vydra nebo Zuzana Bydžovská (ten její potrhlý chechot je prostě nesmrtelný už od útlého mládí :)). Jeden kluk a jeho výraz, když chtěl Markétě ustřihnout vlasy mi připomínal démonický úsměv Anthonyho Perkinse z Hitchcockova Psycha :D. Texty pěkných písniček napsal Jav Vodňanský a hudbu složil Petr Skoumal. Díky za takové pohodové filmy, kdy neexistovaly mobily, počítače, tablety a děti se vydováděly venku na čerstvém vzduchu a v podstatě domů se přišly jen vyspat. Tak jak jsem si dětství užíval já, tak si užívám i takovéto filmy. A paní režisérka přesně tohle uměla nejlépe ze všech tehdejších tvůrců. A v dnešní době někdo aspoň trochu podobný tady setsakramentsky chybí. (09.06.2019)

"Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Matná vzpomínka na několik scén z tohohle filmu mi dlouho nedala spát, trvalo roky, než jsem zjistila, co jsem to tenkrát viděla a hluboce mě to zasáhlo. Asi pracuje nostalgie, ale pro mě je tenhle film symbolem něčeho, co se velmi těžko popisuje. Ten památník s těmi motýly... (26.08.2013)